Glee

Vím, že jsem jeden z mála Gleeků zde. Ale vážně! Na téma Zpívej! prostě nic jiného psát nemůžu!
Jo, je to slash a je to 15+

Sedí na židli v záři reflektoru, ruce spoutané za zády. Do zápěstí ho nepříjemně řeže daltonská kravata, kterou ten malý tyran použil, světlo ho oslepuje a tvrdé sedátko tlačí do nahého zadku. Po čele mu stéká pot. Neví, je-li to světlem nebo tím pohledem, jehož záblesk čas od času zahlédne v temnotě před sebou. Ví, že si ho prohlíží a pravděpodobně onanuje při pohledu na svého nahého protivníka. Vzrušuje ho to. Potřebuje, aby přišel k němu a ukázal mu, kdo je dnes pán.
„Zpívej!“ Příkaz protne vzduch. A Slavík? Poslechne, protože i porážka může být vítězstvím. Dá se do zpěvu.

Nějak jsem ten doják vzala i sem

Šatna čpící chlapeckým potem se zdá jiná. S každým pohledem a úsměškem atmosféra v ní trochu zhoustne.
Očekáváním.
Stěny působí vesele, ale jemu připadá, jako by padaly.
Nechápe.
Netuší, proč ho sledují jako šelmy lačnící po kořisti, ale uvnitř něj se rozmáhá nechtěné, nenáviděné...
Strach!
Jako by mu sedl za krk.
Ale tváří se normálně.
Usmívá se.
Pokračuje dál.
Šedost skříněk obvykle splývající v jednu masu je dnes jiná.
Něco ji trhá.
Rozbíjí na kousky.
Záblesk růžové.
Nechutný nápis.
A pohledy.
Tolik pohledů.
Křičí na něj totéž, co barva na skříňce: BUZNA!
Nevydrží.
Vražení na skříňky je poslední kapkou.
Uteče…

Milý deníčku,
stala se katastrofa!!! Ten mrzký Hudson mi přebral mé tři nejlepší roztleskávačky! Koho jen budu cpát do mého zbrusu nového děla?!

Připadá mi, že jsem ztratila veškerý smysl svého bytí. Už mě ani netěší si utahovat z té ubohé zrzavé zamilované čističky, nebo vydírat Figginse. Dokonce mě ani neuspokojuje vymýšlení strategií na zničení Glee. Kam se ztratily mé geniální nápady?

Nedokážu vymyslet ani narážku na vzhled Willa Schuestera! Když jsem mu včera řekla, že z jeho vřesoviště by mohl udělat kvalitní kožichy pro všechny děti z Etiopie, vzal to dokonce jako kompliment.

Celý svět je opravdu vzhůru nohama…

Kdo mi poví, kdo je hlavním hrdinou tohohle drabblete? :D

Polkl. Před ním bylo cosi, jako společenská místnost, kde se aktuálně nacházela čtyřka holohlavých goril a dva pankáči s hrůzou se krčící v rohu.

„Hele, nováček.“ prohlásila chytře první gorila.

„No jo, a jaký má pěkný číro.“ odvětila druhá s nebezpečným úsměvem.

Ani nevěděl jak, během několika sekund se ocitl pod těžkými těly, která ho očividně brala spíš jako pytel odpadků, než jako člověka.

Když pak seděl v pokoji a s hrůzou si prohlížel všechny ty modřiny a natržený ret, byl zoufalý.

'Teprv jsem sem nastoupil a vypadám takhle... Jak, proboha, budu vypadat za pár týdnů? A co mé vafle???'

slash

Nebýt koček, nelámala by si Rachel Berryová hlavu s výběrem šatů pro družičku. Nebýt koček, neroztrhal by Blaine Anderson svatební oznámení vzteky. Nebýt koček – přesněji kočky a kocoura graciézního bengálského plemene, generace F4, tečkovaného zbarvení – nebral by si Sebastian Smythe za muže Kurta Hummela.
Kočičí sourozenci, kontroverzní inbreeding a ukázkové rozložení skvrnek rozlomili jejich dlouhodobou rivalitu.
„Nikdy bych si nepomyslel, že zrovna ty budeš chovat kočky, Hummele,“ vyjádřil se Sebastian, když přinesl svého Caleba Jespera.
„Nápodobně.“ Calliope Jesper nápadníka podezíravě, ale zálibně očuchala.
Jejich páníčci se poprvé křížili, když se zjistilo, že je Calliope úspěšně březí.
Koťátka už rodili společně.

Jako obvykle upozorňuju: homosexualita

Bylo to dva roky, co se neviděl s Blainem... Ptal se sám sebe, jestli nebyla chyba, odejít na NYAMU. Odejít od něj.
Ale... Tady má zas, co chtěl, ne? Na Brodwayi rolí stále dost, tak co mu chybí?

Blaine..

„Ahoj, můžu dál?“ zaslechl Davida od vrátek.

Vídali se často od doby, kdy se David přestěhoval, aby to měl blíž do taneční akademie, kam chodil učit.

„Ty? Vždycky.“ usmál se a krátce ho objal.

A když spolu ruku v ruce vcházeli do domku, nevšiml si Kurt omylem zašlápnutého petrklíče. Toho posledního, kterého mu Blaine přivezl z Evropy.

Něco končí, něco začíná...

Slash 15+

Kurt rád vypadal dobře – chtěl být štíhlý, pevný, ohebný – ale nesnášel sporty. Kolektivní hry, při kterých se všichni potí a funí, nebo příliš namáhavé posilování. Naštěstí měl rád jezdectví.
Jeho hřebeček se jmenoval David, byl mírně jankovitý a samorostlý, ale se strpením se nechal osedlat.
Tahle chvíle, kdy se společně jen tak projížděli – nejprve krokem, pak v nemilosrdně cvalovém tempu – patřila k nejoblíbenějším částem týdne. Do cíle dojížděli živým klusem.
Při vyvrcholení Kurt málem vypadl ze sedla. Ještě že David nebyl jenom koník a dokázal ho přidržet.
Stehna, boky a hýždě měl v jednom ohni; prospěšné figuře to tedy bylo!

Poznámka: Nečetl jsem ostatní drabbles, takže je docela dobře možné, že jsem někomu nevědomky "okopíroval" nápad, za což se omlouvám stejně jako za pochybnou kvalitu :]

AU, protože tohle je prostě z logiky věci blbost, ale pokuste se to přehlédnout :D Ostatně, tvůrcům tohohle seriálu to taky vrásky nedělá, tak proč by je to mělo dělat mně?

Byl doslova převálcovaný. Sprcha jeho svaly uvolňovala jen trochu, a ještě ho čekala cesta domů. Vůbec nevěděl, jestli se mu podaří doplazit se aspoň do auta.
„Dokud nebudeš pevný v bocích, budeš dopadat takhle,“ ozvalo se za ním posměšně a on se poplašeně otočil. Josh stál ležérně opřený o vydlaždičkovanou stěnu a sjížděl ho pohledem. Davidovi zahořely tváře.
„Jak to mám ale udělat?“ zeptal se tiše. Nebyl si jistý, že ho druhý chlapec přes sprchu slyšel.
„Musíš trénovat, zpevnit postavení. Zítra ti ukážu jak.“ Takže slyšel…

Druhý den trénovali. A David si během toho uvědomil, že pro holky je ztracený.

A/N: Ráda si představuju, že David pochopil, že se pro holky nenarodil, ještě předtím, než se zamiloval do Kurta. A hrozně mě baví pronikat do zákoutí pravidel amerického fotbalu...

Upozornění: homosexualita (podle Glee kánonu - tohle upozornění je hlavně pro ty, kteří Glee nezají a náhodou by se k tomuto dostali ;) )

Kurt postával před zrcadlem a prohlížel si dva svetry, které si plánoval vzít na výroční sraz New Directions.

Červený byl moc nápadný a v tom černém si připadal jako na cestě na pohřeb. Potřeboval slyšet Blaineův názor...

„Blaine? Mohl bys sem přijít?“

Sedl si na postel a složil hlavu do dlaní. Asi nikam nepůjde. Nemůže si dovolit mít horší outfit, než Rachel Berry – mistrině antimódy.

V tom se zpoza dveří vynořil Blaine: „Zlato, a co kdyby sis vzal tohle? Je to stejná Daltonská kombinace barev a budeme k sobě ladit...“

Kurt mu z rukou nadšeně vytrhl jejich stará slavíkovská sáčka.

Jeho život byl jedním slovem úžasný!
Měl báječného přítele, dobré kamarády, skvělé známky a hřejivý pocit spokojenosti kdesi u srdce. Prostě vše, co by si mladík jeho věku mohl přát.
Ale…
Jeho idyla byla narušena jedním velkým tučným ALE.
Nějak nemohl přestat myslet na to, že by možná mohl mít ještě něco ideálnějšího. A myslel na to od té doby, co Sebastian…
Prokletý Sebastian!
Vstoupil mu do cesty v tu nejnevhodnější dobu. Nemohl kvůli němu spát, nemohl se soustředit a vychutnávat si život tak, jak by chtěl.
Protože v těle kolovala touha a v dlani pálil papírek s telefonním číslem.

Přiznávám, jsem pirát! :D A tohle je moje druhé Seblaine drabble v životě

Poznámka: Odehrává se před dílem On my way. Kurt ale tentokrát telefon zvedne.

Dave si vždy myslel, že to on a jeho kamarádi vynalezli házení ledové tříště do obličeje jako formu výsměchu. Jenže i v nové škole byla ledová tříšť a zde se také používala k ubližování spolužákům. Tentokrát byl ale terčem on sám. Nešlo jen o chlad, který se vám rozlévá po celém těle. Nejhorší na tom byly ty pocity – strach a stud.
Nemohl zůstat ve škole, nemohl jít domů. Bylo jen jedno číslo, na které mohl zavolat a doufat, že bude vyslyšen.

*

„Zrušil jsem si i facebook, psali mi na zeď hnusný věci. A všichni si mě odebrali z přátel. Všichni.“

S Kurtem seděli v parku.

„Je mi to líto.“

„Jak mi tohle můžou dělat? Byli jsme přece kámoši. Tohle jim nikdy neodpustím.“

„Já jsem ti odpustil.“

„Ale... jak jsi mohl? Ubližoval jsem ti, vysmíval se ti. Choval jsem se jako ten největší ubožák.“

„Ten kdo šikanuje je vždycky ubožák. Změnil ses. já taky. A i jim to snad jednou dojde. Jen mi je líto, že sis tímhle musel projít.“

Dave ví, že má Kurt pravdu. A taky ví, že se musí vrátit do školy a dál přijímat ledovou vodu v obličeji. Nemůže jim dát pocit vítězství. Teď už to ví.