DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2011

Téma č. 20: Nástup!

Už potřetí jsem to zkusil po dobrém: „No tak, kamaráde, tak tam vlez.“
Nosorožec se na mě podíval moudrým okem a zůstal nehybně stát.
„Parchante jeden, koukej tam padat!“ kopl jsem do dveří nákladové zdviže, až to zadunělo. Jediným efektem byla ozvěna v chodbě.
Vzpomněl jsem si na obrázek, jak se osli lákají přes řeku mrkví na provázku. Neměl jsem ale ani mrkev ani provázek, tak jsem ho zkusil nalákat na bonpari. Červené zabraly a nosorožec rozvážně nastoupil, dokonce mi u toho přišlápl špičky polobotek.
Že já si v té hospodě radši nepořídil opici. Ale aspoň bude mít Božka radost.

AN: je to děsné BJB, ale chtělo ven tak moc, až mě vytáhlo z postele. Kdo by to nechápal, tak tady: http://www.youtube.com/watch?v=w1lBJAsPRMA

Komu by se nelíbilo, že je drabble česko-anglické, věřte, že je podle skutečné události a přeložením by onen dialog jaksi... ztratil smysl.

Nahrazuji téma č. 15 Co je psáno, to je dáno.

***

"I bet I can defeat you."

"Dream on, love!"

Hrobové ticho proťalo křupání písku pod dopadajícími podrážkami. Utíkající dívka se zastavila teprve u lavičky, zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho a pohlédla zpět.

"See? Told you."

Chlapec se k ní po chvilce připojil a rezignovaně pokrčil rameny.

"Alright, you won."

Zeširoka se na něj usmála.

"I always do. And you know what?"

"What?"

"I want a song as a reward. Write one for me, will you?"

Vysmekla se jeho sevření, se smíchem se znovu rozběhla a chlapec za ní zůstal hledět, dokud poslední záblesk zelených šatů nezmizel v dáli.

Téma: Nástup!
Výcvikové centrum pilotů RAF, někdy v bouřlivých dobách druhé světové

Leandrovi nebylo dobře. Bolela ho hlava. Na nástup však dorazil první a velmi ho potěšilo, když uviděl Liama dobíhat mezi posledními.
„Angláne.“
„Pudlíku.“
Liam vypadal, že se dobře baví.
Nástup skončil a vlkodlak vyrazil zpět ke své ubikaci. Když se svlékal, všiml si, že má na uniformě podivné růžové fleky. Svraštil čelo a zamyšleně se podrbal na hlavě. To co však pod prsty ucítil, nebyly jeho vlasy. Doběhl nejbližšímu zrcadlu. Místo svého obvyklého účesu měl bílo-růžové naondulované cosi. Skoro to vypadalo, jakoby mu na hlavu někdo upustil obrovskou cukrovou vatu. Navíc s mašličkami.
„Angláne! Až tě chytím, tak tě přetrhnu!“

Náhrada za téma: poslední petrklíč (18/4)

Na okraji lesa, kam slunce za celý den nezasvítilo, kvetl v trávě petrklíč. Byl červenec - tahle zmatená rostlina musela být pro letošek poslední svého druhu.
Minerva tam stála polovinu noci. Nadšení, které jí po Dougalově vyznání a žádosti kolovalo v žilách, opadalo a studilo.
Když to udělám, budu žít jako matka, uvědomila si. Hůlka zamčená ve skříni. Věčně sehnutá, abych nepřitahovala oči podezřívavých sousedů. A lži. Spousta lží.
Toho rána odešla. Nemohla to Dougalovi vysvětlit a ani se o to nesnažila.
Na tom kousku trávy pod lesem už nikdy prvosenky nevykvetly.
Mudlové, sami nevěděli proč, se tomu místu začali vyhýbat.

---

Dle oficiálního kánonu.

Obávám se, že tohle už je vážně těžký případ BJB. Nicméně nahrazuji si téma krev.

Kapku po kapce dopadala na podlahu. Vystříkalo se jí dnes hodně. Ale teď už se všude kolem rozhostilo smrtelné ticho. Ticho a zápach.
V mnoha domovech však začínal pláč. Ženy tiše vzlykaly do polštářů. Muži skřípali zuby a proklínali osud. Děti chápaly jen to, že se přihodilo něco strašného. Všichni se ptali, co bude dál. Jak budou dál žít? Jak budou jejich příběhy pokračovat? Pocit prázdnoty a neukončenosti byl nejhorší. Někteří se v zoufalství uchýlili do ciziny. Jiní věřili ve vzkříšení.
Voda kapala jen chvilku, ale firma se vzpamatovávala dlouho. Požár v nakladatelství Crew zasáhl českou komikovou scénu opravdu silně.

A/N: Kterak jsem se pokoušela hrát si na Nezvala...
Nahrazuji téma Krev

Naše životy jsou absurdní jak strach
šeptal tiše do tmy mladý sebevrah
strach z krve výšek uzavřených prostorů
strach z tepání srdce motoru
co nám nedovolí nedýchat
co nám nedovolí bát se ztrát

Chtěl jsem skočit chtěl jsem k smrti doplachtit
chtěl jsem pohřbít onen dávno mrtvý cit
Pak ale někdo náhle vykřik ach!
a já už nechtěl být ten sebevrah
ten sebevrah jenž je mrtev předem
ten jenž je sám sobě lidojedem
ten jenž svůj život v kartách prohraje
ten jenž neplatí své výdaje

Pro toho kdo má strach z krve z pláče
je snad lepší být hazardním hráčem

DMD č. 20 pro 20.4. 2012 Téma: Nástup!

„Poplach! Nástup! Velitel v ohrožení!“
Křičel. Tedy chtěl křičet, ale nezbývalo mu než mumlat do roubíku a vrtět se v poutech.
Jeho věznitel mezitím něco sepisoval, opakuje si polohlasem napsané: „Dnes 8. listopadu léta Páně 1620 vydávám tento rozkaz. Spánková pohotovost se ruší…“
Tak ty mi chceš sahat na moje kompetence? Dobrá, já tu být nemusím, jen si to zkus velet takové bandě ospalců! Stejně mi nabízeli to předsednictví…
Uzurpátor dopsal rozkaz a vracel se k vězni. Jenže!
Svatý Václav, patron a vévoda české země, velitel blanických vojsk, byl pryč.
„To abych častěji kontroloval stráže,“ povzdechl si Hynek z Michle.

upřesnění fandomu: Blaník -> České nebe

Poznámka: Začínám posledné část Minervina příběhu. Navazuje na Pod stromem.
Téma: Příbuzenská plemenitba

Venku byla tma. Zahoukala sova. Minerva si v pokoji četla. Listovala knihou o přeměňování, kterou znala nazpaměť.
„Co to má znamenat?“
Do místnosti vtrhnul Thomas a papírem jí mával před obličejem.
„Cože?“ Minerva zabouchla knihu
„Tohle mně přinesla divná sova!“
„Cože!“
Sovy byly skoro neomylné. Skoro…
„Ty jsi fakt čarodějnice. Navíc se páříte mezi sebou! Krávo!“
Hodil po ní dopisem a utekl. Minerva se konsternovaně podívala na elegantní svatební oznámení. Malfoy si bral sestřenku.
Zaskřípala zuby a rozběhla se za ním. Na schodech se srazila s otcem.
„Takže to ví?“
Kývla.
„Musím za ním!“
„Vrátí se. Teď potřebuje být sám.“

Téma: Krev

Poslední dobou propadám dojmu, že příběhy jsou svým způsobem živými entitami.* Tato úvaha vzbuzuje řadu zajímavých otázek. Například, co je krví (tedy symbolem života) příběhu? Co z něj vyteče, pokud do něj říznete? A zároveň, co v něm tepe? Ať se na to dívám z kteréhokoli úhlu, krví příběhu jsou možnosti. Je poháněn potenciálem toho, kam se může ubírat. Oživuje jej nejistota budoucnosti, která se skrývá jak před čtenářem, ale částečně i před samotným autorem. Nedokáži tento odstavec ukončit údernou větou. Napadají mě jen samé další otázky.

*Našlapuji okolo té myšlenky opatrně, protože si stále ještě nejsem jistá její pravdivostí.

(téma: perpetuum mobile)

Komenského machinka kvůli nepředpokládaným okolnostem (viz drabble „Konec vynálezce“) havarovala.
Bratranci Veverkové to už skoro měli, když tu je teta Veverková přesvědčila, že mají všeho nechat a raději jít pracovat na pole.
Prokop Diviš byl také blízko, bohužel ho ale při vynalézání překvapila bouřka.
Jakubu Hronovi Metánovskému se při práci na náčrtku několikrát převrhl kalamář, a tak všeho nechal a raději vymyslel nepřekotitelný kalamář buňát.
Tak se stalo, že perpetuum mobile vynalezl až Myšpulín. Když Fifinka uklízela, usoudila, že se to k ničemu nehodí a jen se na to práší, a tak vynález skončil ve sklepě spolu s dalším haraburdím.

téma: Příbuzenská plemenitba
poznámka: zcela vymyšlená budoucnost

Jenkinsová se k novým sousedům sama pozvala na návštěvu. Seznámila se už s blonďatou paní domu i jejími dětmi, když dovnitř vešla dáma a dva muži.

Jeden z nich byl stejně tmavovlasý jako syn Christian.
„Tak vy jste ten manžel?“

„Kdepak.“

Obrátila se k druhému muži. Jenkinsové neuniklo, že má stejně výrazné oči jako malá Liz.

Než stihl odpovědět, tmavovlasá žena jí vstoupila do cesty a napřáhla ruku: „Ne, to já jsem ten manžel, vlastně manželka, Rachel Berry Fabray, muzikálová herečka, v současnosti žijící s manželkou, dětmi a otci našich dětí. Něco není jasné?“

Jenkinsová zrudla a bez rozloučení odešla.

Poznámka: V hlavě jsem měla Faberry/Kurtofsky rodinu, ale určitě si to můžete upravit podle preference pairingů. :)

Poznámka: Drabblíčko na téma Krev!

* * *

Drobná blondýnka běžela rozjařeně sadem. Vyhýbala se vzrostlým třešním a užívala si slunečních paprsků, které jí hrály na obličeji. V dálce viděla velký stan, ve kterém už hrála hudba. Sama pro sebe si tančila a v roztodivných kreacích hopsala zelenou loukou.
Najednou jí cosi zaujalo a ona se zvědavě sklonila k zemi. Úzkým prstíkem máchla mezi zelená stébla. Když tu najednou…

„Au… Ty malá potvůrko.“ zašveholila, když jí něco kouslo do ukazováčku. Na špičce se ukázala kapička krve. Dívenka celá natěšená běžela až ke stanu.

„Tati, tati… Tomu neuvěříš! Kousl mě trpaslík!!!“ smála se dokola s prstem vztyčeným k nebi.

A/N: Doplňuji si téma Perpetuum mobile.
Zmíněnou skladbu si můžete poslechnout tady: http://www.youtube.com/watch?v=3-1wb0jQV-w .

Zemdlenýma rukama se jí hemží mravenci. Narovná se na stoličce a setřepe ze zápěstí křečovitý tik. Ještě chvíli tímhle tempem a přivodí si zánět šlach, ale nedokáže přestat. Musí hrát dál, dokud to nebude perfektní.
***
V sále není ticho. Posluchači se vrtí na stoličkách, pán v první řadě pokašlává a někde žvatlá dítě. Křídlo je připravené k odletu, ale nemá s kým.
Konečně se prsty přerývavě rozeběhnou po klávesách.
Škobrtnou.
Zpanikaří.
Spadnou do klína.
Ze třinácti stránek rozverného klimprování zůstanou čtyři takty.
***
„Mít tak ještě jednu šanci,“ zavrní do polštáře a zavře oči. V uchu jí cukruje bezchybné Perpetuum mobile.

Bonus č. 6, nahrazuji si téma Krev z 17.04.

It was love at first sight. The blue eyes with a speck of green, the hair as white and smooth as silk, the flawless skin. He was the perfect human.

Except he wasn't. I never would have learned his secret if it hadn't been for the accident.

I had lost a critical amount of blood. He wanted to help. But when they opened his vein, there was no blood. Instead, a clear liquid oozed out…

For that imperfect speck of green, he had been banished. His kin were built for the rich. I was in love with an AI courtesan.

Téma č.20: Nástup!

Jackův sytý hlas zaburácel po celé základně: "Zavírám všechny východy! Ianto, Owene, Gwen, Toshiko... Nástup!"
Tým stál v pozoru, pln očekávání.
"Ianto, vezmi si na starost veškeré zázemí a zasedačku, Owene, lékařský archiv a sklad, Toshiko, informační centrum, Gwen, odshora od trafiky. Zachovejte maximální koncentraci. Používejte vysílačky. Jdeme na to!"
Synchronizovaně se rozutekli, jako dobře promazaný hodinový stroj.
Za chvíli interkom zašuměl a ozval se Ianto, poněkud potěšený a pobavený: "Mám je! Byly u Jacka za stolem!"
Všem se ulevilo. Jen Jack si pomyslel, že by si příště měli s Iantem při hrátkách na stole v kanclu dávat větší pozor.