DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

Omlouvám se, že zas vůbec nekomentuju. Nestíhám, ale budu se snažit to napravit.

Poznámka/upozornění: Opět by si to asi zasloužilo kvalitnější zpracování. Ale po snad osmi hodinách nad úkolem z analýzy jsem ráda, že jsem stvořila aspoň tohle.

Kromě vět typu „Zpomalte, Pepíček právě spadnul ze skály“ existuje mnoho dalších, které vedoucího zrovna nepotěší.

Třeba...

„Taková technická... netrápí nás, že nám ve stanu stojí kaluže vody?“

„Já ti do toho teda nechci mluvit, ale ten líh ti moc nehoří.“

„Hm, to jídlo vypadá skoro jako jídlo. Jůů, divná bílá věc.“

„Něco mi říká, že ta igelitka za chvíli přijde o obě uši. I když je fakt, že vydržela už tři sta metrů.“

„Ale prosím tě, to je v pohodě. Tak ten popruh třeba něčím přivážu... nemáte někdo provázek?“

Kolikrát už litovala, že kvalitní materiál není jedinou existující variantou.

Varování: Tento fandom je jednoznačně pro dospělé!

Něco si vyjasníme, lidi - je to drsná práce. Krev, slzy a.... Co to žvaním, slzy ani náhodou a krev už vůbec ne. Je to legrace.
Ale jeden se musí udržovat ve formě. Běh, každé ráno. Nějaká ta gymnastika. Občas je jeden pořádně zdřevěnělej. O ztuhlosti některých svalů ani nemluvím. (Tak dobře, přestaňte se smát, nebuďte jak malí. I ty, Aarone!)
Ne, teď vážně. Miluju práci, kterou dělám. Už dávno to přestal být vedlejšák ke studiu na univerzitě. Fakt doufám, že na výsledku je to patřičně znát.
Až zase budete hledat nějaký... vskutku kvalitní materiál, zastavte se za mnou. Jsem Dru.

A/N: Nesoutěžní. Že já se do té sprchy nedokopala dřív.

Molly, mistryně plachých úsměvů, si připadala jako tajný agent, když nahlížela do zářivkami osvětlené chodby a špicovala uši na případné kolemjdoucí.
„Vzduch je čistý,“ zamumlala a s bušícím srdcem pustila Sherlocka z kumbálku na mopy.
Plížili se snaživě. Sherlock neměl to srdce poukázat na fakt, že většina zaměstnanců je právě na opačné straně nemocnice podrobována výslechu, a tudíž jen stěží někdo může narušit jejich výpravu. Teď však nebyl čas na strohé dedukce.
Když dorazili do pitevny, Sherlockovi se hladově rozsvítily oči. Molly připomněl dítě o vánocích.
„Dnes mě čeká vskutku kvalitní materiál,“ podotkl, sevřel bičík a rozbalil mrtvolu Jamese Moriartyho.

Omlouvám se, na kvalitnější materiál se dnes nezmůžu

Nepoužívané skladiště, ve kterém se schůze konala, nehučelo hovorem. Golemové nepatřili právě k povídavým bytostem. Přesto zde probíhala horečnatá diskuse. Ve vzduchu se vznášel pocit zklamání a viny. Hliněné prsty vyrývaly do zdí písmena, až zanedlouho nezůstal volný ani kousíček omítky.
Jíl našeho jílu!
Nezabiješ!
Stud.
Žal.
Dali mu vše, co mohli. Jíl jejich jílu. Tolik slov, kolik jen bylo možné napsat. Svou naději. Kde se tedy stala chyba?
Bezhlasá diskuse byla u konce. Usnesli se, že jeden z golemů se půjde udat Hlídce. Řekne, že ty vraždy spáchal on a Hlídka ho potrestá. Ti ostatní... ti se potrestají sami.

„A prosím, krásnou. Bude krásná, že? Nejkrásnější na světě. Nejkrásnější pro mě. Slíbil jsi mi to. Věřím ti. Ty to dodržíš. Už je to hotové? Není... Já vím, vše potřebuje svůj čas... Použij tu nejjemnější kůži. Jen tu nejjemnější, nešetři. Stehy musí být vyvedeny pečlivě. Nechej si záležet, já počkám. Na lásku se musí počkat. Není jinde. Není jen tak, okolo tebe. Dávej si pozor, kam jdeš, koho potkáváš, s kým mluvíš. Na lásku se musí počkat. Ale... už bude hotová? Čekám. Tak mi ji ukaž! Bude krásná, že? Nejkrásnější na světě, nejkrásnější pro mě. Má láska a má nevěsta.“

Mimosoutěžní. Volně souvisí s Ledovou vodou.
Poznámka: Jedná se o kašnu, jaké bývají v alpských vesnicích, tedy kamenné koryto, do něhož proudí voda z pramene. Tyhle kašny fungují i v zimě a bývají někdy docela zajímavě obrostlé ledem.

Antonino procházel zasněženou vesnicí. Zastavil se u kašny, kde mezi ledem vytrvale tryskal proud čiré vody.
Pomyslel na nádhernou soutěsku se zamrzlými vodopády. Mráz dovede krásné věci. Pocítil neurčitou touhu přispět k jeho dílu, dát ledu tvar podle svého přání.
Poslouchal zurčení vody a připomněl si tiché zvonění rampouchů. Usmál se.
Vzal flétničku a začal hrát tóny, které by mohly ladit s hudbou pramene. Snažil se je pospojovat v melodii a vkládat do ní svá přání.
Kolemjdoucí sousedka jen potřásla hlavou, věděla, že je ten chlapec trochu potrhlý.
Později se vesničané podivovali křehké kráse ledu na kašně. Připomínal umělecké dílo.

Ta otázka ho zaskočila. Chtěl zkusit lhát, ale nešlo to. Taková trapná situace.
Byla by býval rád tvrdil, že je utkaný z nejhlubší půlnoční tmy, sklízené během zatmění slunce a upředené třemi Temnými přadlenami na osamělé skále, kam slunce nikdy nezasvítí. Že jej ušili skřítkové z jiných světů. Bylo by to exotičtější. A byla by to lež.

Jenže své vnučce lhát nedokázal. A tak když se Zuzana zeptala dědečka, odkud má svůj úžasný plášť, s velmi rozpačitým úsměvem (nebo spíš šklebem) jí podal vizitku.
Stálo na ní:

"Povozník a Pekař, Ankh- Morpork
Výroba nejkvalitnějších oděvů a oděvních materiálů
Doživotní záruka!"

„Víš… vždycky jsem přemýšlela nad tím, jestli někdy narazíme na něco tak úžasného,“ protáhla vesele s tichým pochychtáváním sledujíc hvězdy.
„Je to skvělý, co?“ zasmál se tiše, zatímco se snažil sevřít v dlani něco, co se mu podle všeho mělo vznášet nad hlavou.
„Jo naprosto,“ souhlasila neméně vesele. „Ty hvězdy opravdu tančí!“
„U mě už dotančily…“ zamručel nespokojeně a strčil do těla vedle sebe. „Škoda, že už v něm není ani kapička.“
„Ani kapička?“ zakňourala neméně nespokojeně, zatímco se přetočila, aby lépe viděla na svého druha. „Byl…“
„…to skvělej matroš,“ dokončil za ní rozveselen posledními zbytky drogy z mladíkovy krve.

Za tu dobu, co Twilight Sparkle bydlela v knihovně, dokonale znala vkus všech poníků v Ponyville, i periody, v jakých se vraceli pro další zásoby četby.
Rainbow Dash si pro dobrodružnou knížku přilétla co tři dny.
Rarity si jednou za týden vyzvedla nejnovější přírůstky v sekci bulvárních časopisů.
Fluttershy přilétala vždycky po čtrnácti dnech pro zamilované románky.
Pinkie Pie zásadně projížděla sekci "Jak na..." před každou větší párty.
Applejack si zase mimo sklízecí sezónu půjčovala kovbojky.
A Cutie Mark Crusaders experimentovaly s esoteričnem.
„Drahá princezno Celestie,“ zaúpěla v duchu Twilight. „Jak mám své přátele přimět číst naučnou literaturu, ne škvár?“

Po malých dávkách to zvládal. Stačilo myslet na základní pravidla.
Když bylo k dispozici víc materiálu, váhal, zda to nesjede celé. Odolával, ale postupně navyšoval dávky. Jedna mu byla málo.
Pak potkal lidi, kteří v tom jeli taky. Sešli se, aby si to užili společně. Byla jich spousta, někteří se s tím setkali poprvé, jiní v tom jeli od začátku.
Za rok setkání zopakovali. Bylo dvakrát tolik času, dvakrát tolik zábavy.
Nutno připustit, že to na všechny mělo dost neblahý vliv. Ať už jejich mozky dosahovaly jakýchkoli kvalit, po konfrontaci s My Immortal z nich zůstávala bramborová kaše. Ze sáčku.

pozn.: pokud jste se tomu do teď dokázali vyhýbat, zde naleznete několik oglosovaných kapitol

Poznámka: Plížil je český výraz pro Creepera.

Steve se rozhodl, že si nakope nějaké kamení, aby si postavil baráček. Mohl použít i hlínu, ale ta není tak odolná proti Plížilům, kteří mají nepěkný zvyk čekat ráno za dveřmi. Domeček se mu podařilo dodělat akorát do setmění. Spokojeně si hajnul do své nové postýlky a usnul.
Brzy ho ale probudily podivné bublavé zvuky. Hned nato si všiml, že má v rohu místnosti díru.
„Ty zloději endrmanská!“ vykřikl a vyběhl ozbrojen mečem ven. Nikde nikdo, jen zeď byla o tři kostky chudší. Rychle ucpal díru jiným kamením a vrátil se domů. Poslepu šel k posteli, když najednou slyší: „Sssssss...“

Z pukliny skořápky se prodrala neforemná hlava na směšně tenkém krku a hned za ní neohrabané tělíčko. Dráče se oklepalo, zaprskalo a spustilo:
„Mám hlad. Chci jméno a jídlo; třeba ty tam, pojmenuj mě,“ zafunělo směrem k Aaronovi. Podle hlasu to byla dračice.
Mladý nadporučík se zarazil. „Třeba… Étoile?“ vypadlo z něj. Žádná sláva.
Dračice přikývla. „Tak tedy Étoile. Ale už mi dejte najíst, mám hrozný hlad. A chci se proletět. Kde to vlastně jsem? Je tu toho víc? Chci to všechno vidět, honem.“
Kapitán Fournier poplácal stále ještě šokovaného Aarona po zádech. „To vypadá na kvalitní materiál,“ zasmál se.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zmatenou sovu.

Chodila kuchyní sem a tam. Byla nervózní, Thomas se nevrátil.
Každou chvíli se dívala ze dveří. Nějaký hlupák ve vesnici zapomněl na zatemnění.
„Naučím tě jak upéct bábovku.“
„Promiň mami, ale nemám náladu.“
Matka se usmála.
„Právě proto potřebuješ myslet na něco jiného. Sedni si!“
Odsunula židli. Na stole ležela mouka, vajíčka a další suroviny.
„Tohle je materiál na pořádnou bábovku.“
Minervě vyletělo obočí.
„Materiál?“
Matka se rozesmála.
„Ano, materiál. Většinou se mě povede z ní udělat něco konzistencí připomínající beton.“
„Dobře, ukaž mě jak na to.“

Nakonec bábovku spálily. Zapomněly na ni, protože nebe nad Yorkem nabralo červené odstíny.

Bžhruk, prohlásil seržant Zagro Škudla procítěně, žbrgul.
Elánius ho zaujatě pozoroval. „Zajímavé. Víte, když jsem říkal, abyste mu dal něco proti bolesti, než mu ten prst přišijete zpátky, myslel jsem prostě nějaký alkohol.“
Igor s provinilým výrazem schoval lahvičku do zástěry. Elánius si stačil všimnout, že v neidentifikovatelné tekutině plavaly chuchvalce čehosi. Jeden na něho mrknul.
„Bhylinky, bháne,“ vysvětlil Igor neurčitě. Když viděl Elániův nedůvěřivý výraz, dodal: „Phřevážně.“
„No, rozhodně kvalitní materiál,“ zhodnotil velitel. Zagro něžně škytnul. „Mohl byste mu klidně přišít třetí ruku a vůbec by si toho nevšiml.“
„Myslíte, bháne?“ rozzářil se Igor. „Měl bych tu jhednu rhezervní.“

Pozn: ještě jedno... tihle dva mi jinak nedají pokoj :-)
------------------------------------------------------------------

„Poslední dobou mi není dobře. Nemáš ještě ten svůj skvělej čaj?“ zeptal se András čarodějnice.
„Jsem snad čajovna?“ odsekla tázaná a drbala kdysi oživlý kámen za horním hrbolkem. Kámen se slastně protahoval a chajdou se začala šířit mátová vůně.
„Prosím…“
„Obžerství se oddáváš a piješ. A pak se divíš,“ zavrčela čarodějnice. „Není to tak složitý, uvař si ho pro jednou sám.“
András si opisoval seznam přísad a poté návod.
Za pár dní se stavil znova.
„Nefunguje to,“ postěžoval si.
Čarodějka čichla k lektvaru.
„Odkud máš byliny?“
„Od Žida.“
„No bodejť! Lektvary chtějí kvalitní materiály. Byliny si musíš vždycky sbírat sám!“