Trocha té sesterské...

Stála jsem tam na stupínku a koukala na ty tupé obličeje, za které jsem dnes byla ráda. Bylo mi jedno, jak se na mě Shuester soucitně kouká s tím jeho vřesovištěm na hlavě. I když... Mohl si ho nějak upravit. Kvůli Jean.
Všichni čekali, až začnu reč. Jenže já nemohla. Už při pomyšlení na to, proč jsem tu, se mi v krku tvořil jeden velký knedlík. 'Pitomé slzné kanálky!' cítila jsem, jak mi po tváři stéká jedna slza následovaná druhou.
Shue přišel a převzal mé poznámky. Neměl správný tón, ale já se alespoň mohla soustředit na Jean. Mou milovanou sestřičku.