Moje články

S vějířem karet v ruce po očku sledoval svého bratra, který všechny jeho soupeře obešel, aby mu nakonec dal nenápadným posunkem signál, že nejsilnější kombinací ve hře jsou tři králové.
Šikovným chvatem vylovil eso z rukávu a přihodil na hromádku zbytek svých peněz.
Soupeř se třemi králi v ruce dorovnal.
Vyložil karty na stůl. „Tři esa, pánové! Hádám, že bank půjde za mnou.“
„Ne tak rychle!“ zavrčel soupeř. „V jaké verzi pokeru jsou dvě srdcová esa?!“ Skutečně, kromě králů měl v ruce i srdcové eso.
Bleskurychle sáhl po svém Derringeru.
Toho večera se Horác Badman stal hledaným ve čtvrtém státě.

„To písmo je poněkud roztřesené,“ poznamenal notář Badoglio.
Don Morello pokrčil rameny. „Ale přečtete to, ne?“
„Dne 27. června 1929, v Lost Heaven“ četl Badoglio nahlas. „Tímto odkazuji veškerý svůj movitý i nemovitý majetek panu Marcu Morellovi. Činím tak při plném vědomí a bez jakéhokoliv nátlaku. Podepsán Giuseppe Vittozzi.
Víte, že nerad stvrzuji závěti bez přítomnosti zůstavitele, done Morello,“ řekl poté, co si sundal brýle.
„Škodný na tom nebudete,“ zabručel Morello.
„Ovšem,“ přikývl notář a obtiskl na papír razítko. „Ale pro příště bych vás rád požádal, aby závěti byly psány čitelněji a nebo aspoň aby na nich nebyly krvavé skvrny.“

„Takže lorda Carleyho otrávila jeho manželka?“ nechápal kapitán Hastings. „Vždyť jed se našel na talíři a lady Christine přišla do styku jen s vínem, ve kterém žádný nebyl. Jak je to možné, Poirote?“
„Z několika důvodů, mon ami,“ vysvětloval detektiv.
„Za prvé, několik krystalků jedu leželo na zaschlých zbytcích omáčky. Musely tam být přidány později, jinak by se rozpustily.
Za druhé, přestože talíře zůstaly neumyty až do lordovy náhlé smrti a příjezdu policie, jeho sklenka byla čistá. Navíc nikdo z kuchyně si nevybavoval její mytí.
Za třetí, na lahvi stálo Cabernet Sauvignon, výběr z hroznů, ale zbytek uvnitř byl Merlot.“

„To jim řekne, ,nějakého překvapit‘,“ mumlal si pod vousy Marcus Vlakabus. „A museli jsme to schytat zrovna my…“
„Já ti říkal, že ta krajní slámka bude delší,“ mudroval Publius Tinitus.
„Psst, někdo jde!“ sykl Marcus Vlakabus.
Oba se přikrčili v křoví a přicházejícího Gala pozorně sledovali.
„Je sám, omrač ho!“ přikázal Marcus Vlakabus šeptem.
„Omrač si ho sám, chytráku.“
Gal se mezitím usadil na kmenu vyvráceného stromu a jeho prsty se rozběhly po strunách lyry.
„U Joviše, on bude zpívat! Prašť ho!“
„Prašť ho sám.“
Gal se nadechoval a Marcus Vlakabus už to nevydržel. Vyskočil z křoví a praštil ho.

„Je to lepší, než jsem čekal,“ zamumlal spokojeně Edmund Černá Zmije, když si s nohama na stole své „kanceláře“ pročítal seznam všech privilegií spojených s jeho novou funkcí.
„To máme kromě stálého platu navíc ubytování, ročně fůru palivového dřeva, dvě prasata, sud piva a tucet loktů plátna. A ještě týdně jednu rybu a dvě svíčky. Tomu říkám život…“
„Jen ta obuv je strašně nepohodlná,“ ozval se ode dveří Percy.
Edmund znovu pročetl pergamen. „O botách se tu nic nepíše,“ podivil se a konečně vzhlédl ke svému kulhajícímu společníkovi. „Percy, ty ptačí mozku, španělská bota není naše pracovní obuv, ale nářadí!“

Čteme-li dobovou recenzi Cimrmanovy novely Rezavé hrnce, zjišťujeme, že vedle obvyklého nepochopení díla její autor věnuje zvlášť silná slova kritiky páté kapitole, kterou označuje za bezúčelnou. Nicméně její význam odhalil až současný výzkum.
Trápený výčitkami za svůj nezamýšlený podíl na zatčení špionky Kuncové, rozhodl se Cimrman, že naváže na její práci. Za tímto účelem úspěšně infiltroval nejvyšší rakousko-uherské kruhy přijetím místa vychovatele dětí následníka trůnu.
Jelikož po prozrazení Kuncové byly železniční telegramy pravidelně kontrolovány tajnou policií, vymyslel Cimrman jiný způsob, jak své informace předávat dál: V každé své knize či hře vyhradil speciální kapitolu, v níž byly jeho zprávy šifrovány.

„Počkáme si na ně s Kosmikem v tom asteroidovým poli a až poletí kolem, přilepíme se jim na zadek. Dostaneme se dovnitř, vezmem si naše věci a vypaříme se dřív, než si nás všimnou,“ vysvětloval Lister plán operace proti replikantům, kteří za jejich nepřítomnosti vyrabovali Trpaslíka. „Viděl jsem to ve filmu ,Zombie horečka na Merkuru‘.“
„Ty jsi asi musel vykouřit celou jamajskou sklizeň za tři roky, Listere,“ odporoval Rimmer.
„Tak budem hlasovat.“ Navrhl Lister „Kdo je pro?“
Ruku zvedl sám.
„Kryťáku?“ obrátil se na androida zklamaně.
„Je mi líto, pane, ale součástí mého programu je povinnost předcházet ohrožení lidského života.“

Zrovna jsem dokončoval prohlídku zařízení, když jsem uviděl šéfa řezat se s tím mladým povstalcem. Nejdřív mě napadlo, že bych měl šéfovi jít na pomoc, ale pak jsem si vzpomněl, jak nesnáší, když mu někdo zasahuje do jeho věcí. Tak jsem radši celou situaci zpovzdálí pozoroval.
Nakonec ruka svírající světelný meč odlétla do hlubin a šéf začal mládežníka přesvědčovat, ať se k němu přidá. Proč?
„Kdybys tak znal moc temné strany síly… Obi-Wan ti nikdy neřekl, co se stalo s tvým otcem.“
„Řekl mi toho dost! Řekl mi, že jsi ho zabil.“
„Ne, JÁ jsem tvůj otec!“
Do nerfí řiti!

Parta přátel právě vycházela z jednoho vyhlášeného titanského přístavního baru, když se nad nimi ozval zvuk tříštěného skla a kus od nich dopadl jakýsi hranatý kovový objekt.
„Ty magore! Moh‘ si nás zabít!“ zahalekal do rozbitého okna Petersen. Žádnou odpověď však nedostal.
Oproti tomu Lister vykročil směrem k vyhozenému předmětu. „Co to vůbec je?“ Obrátil ho špičkou boty. „Hele, toustovač.“
Zvedl ho ze země. „Hej, Selby, ty se v tom vyznáš. Dokázal bys ho dát dohromady?“
Selby si prohlédl prasklý plášť a vylézající součástky a pak odpověděl: „Že se ptáš, Dejve! Bude jak novej a možná bude i zase mluvit.“

„Zkoušel jste to- … Dobře, mrknem se na to,“ řekl Roy a zavěsil. „Jde sem Douglas a tvrdí, že mu zase nejde noťas. Ven to nestíháš, Jen – už je na cestě.“
Jen tedy zamířila do Richmondova kutlochu. „Nejsem tady,“ připomněla oběma podřízeným a pak upřela pohled na Mosse: „Ale NEJSEM MRTVÁ!“
S tím zmizela za červenými dveřmi.
„Jen tu není, ale není mrtvá,“ ohlásil Moss, hned jak Douglas vstoupil.
Snad proto se dlouho nezdržel.
„Můžu to udělat já?“ zeptal se Moss. „Nikdo nemá zavirovanější Mac než Douglas…“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny Roy, „ale radši mu neprohlížej historii. V zájmu svýho žaludku…“

„Cože?! Dvacet trugutů za kousek gumy?! To je pěkná zlodějina!“ rozkřikl se majitel závodního kluzáku.
Watto se nenechal vyvést z míry: „Ber nebo nech bejt. Jestli se ti moje ceny nezamlouvají, můžeš si to těsnění koupit jinde.“
Zákazník vztekle vypochodoval z obchodu, ale Toydarian se jen uchechtl. Ve dveřích už přešlapoval jeden z těch, kterým se včera zdálo patnáct trugutů za těsnění příliš mnoho.
„Čím posloužím?“ zahalekal.
„Tak já si to těsnění přece jenom vezmu…“
„Bude to za pětadvacet,“ ušklíbl se Watto a v duchu si pogratuloval k nápadu vykoupit před velkým závodem všechna těsnění v okruhu pěti set kilometrů.

„Co když je Jorhen nenajde? Měli bychom na něj ještě počkat.“
„Už jsme čekali dost dlouho! Třeba už nepřijde vůbec, mohli ho dostat Jiní.“
„Ale jestli žije, bude je potřebovat…“
„Schováme je na Pěsti, místo označíme a vyryjeme značky do stromů po cestě. Pak rychle zpátky na jih, než nás tu Jiní vyčmuchají.“
„Jak myslíš. Snad jsme se sem s nima netáhli zbytečně…“
Společnými silami náklad zahrabali a označili cestu k němu. Ani ve snu by je nenapadlo, že na Pěsti, později zvané Pěstí Prvních lidí, bude nalezen až tisíce let poté, kdy jejich zemi budou vládnout Andalové a Rhoynové.

„Hej Pepo, netlač se!“
„No co, potřebu místo pro Pepu II.“
„Jak Pepu II?! Množení přece máme zakázaný!“
„Pche, mám těch vašich pravidel po krk! Jsem teď kábéčko! Budu si jíst, kolik chci, a množit se, jak mě napadne!“ A aby potvrdil svá slova, k Pepovi I a II záhy přibyli Pepové III a IV.
„To jsou způsoby, copak jsme bakterie? Jen počkej, až na tebe přijde pan TC…“

Barman smíchal všechny ingredience v půllitru, vsadil ho do stroje, upevnil víko a zatočil klikou. Protřepaný nápoj přelil do čisté nádoby a poslal po naleštěné desce baru k zákazníkovi.
Ten se zhluboka napil a zaškaredil se. „Slabý!“ Poslal drink po baru zpátky.
Barman protočil oči a sáhl po plechové piksle. Z ní nabral vrchovatou lžíci mletých pálivých papriček a vyklopil ji do reklamovaného nápoje. Ze zvyku ho lžící také promíchal.
„Kruci!“ uvědomil si chybu příliš pozdě. „Další lžíce v tahu,“ zamumlal, když z tekutiny vytáhl jen rozleptaný pahýl. O kolik méně práce bylo se zákazníky, kteří místo supercloumáka popíjeli kolaloku...

Stoupala po schodech nahoru a v celém těle cítila příjemné mravenčení. Vždy ji k sobě vábil svou děsivou majestátností a teď se konečně dočkala. Usedla. Byl tvrdý a studený, ale přesto v ní vyvolával opojný pocit uspokojení, jaký dosud nezažila. S dechem zatajeným vzrušením pohladila prsty plochu jednoho z nesčetných mečů a přemýšlela. O nepřátelích toužících připravit ji o její těžce dobyté postavení. O spojencích vidících v ní pouze dočasnou zástupkyni za jejího nedospělého syna. O otci, který i nyní očekával pouze její bezmeznou poslušnost. Křečovitě svými prsty sevřela ocelové područky. Byla pevně rozhodnuta se nově nabyté moci nevzdat. NIKDY.

„Rrraaawrrr!“ ohradil se Chewbacca, když ho gamorreanský strážce pošťouchl topůrkem sekery vpřed.
„Klid, Chewie,“ klidnil do Han, „nech mluvit mě.“
První ale promluvil jejich „hostitel“ a po něm jeho překladatelský droid: „Mocný Jabba říká, že jde o jeho peníze, které jste ukradli jeho služebníkovi Querzarovi.“
„Jestli ten hochštapler tvrdí, že jsou moje karty cinknutý, tak ať mi to řekne do očí,“ hrál Han uraženého. „Kromě toho jsem nemoh‘ tušit, že nehraje za svý.“
Záhy droid opět tlumočil: „Proto vás mocný Jabba nepředhodí rancorovi jako Querzara a spokojí se s vrácením peněz. Nebo, pokud je už nemáte, můžete si škodu odpracovat.“

„Hrabě Richard Trench, právě se vrátil z Vlám,“ ohlásil Černá zmije příchod velvyslance právě se navrátivšího ze své mise.
„To jste tady správně,“ uvítal návštěvníka princ Jiří nadšeně. „V oblasti flámů patřím mezi přední experty v celém našem impériu.“
„Jeho excelence měla na mysli Flandry,“ pokusil se princovo nadšení usměrnit Edmund.
„Vždyť to říkám, Zmijáku. Flamendr jsem, jak se sluší a patří. Mohl bych vyprávět, jak jsem tenkrát…“
„Ehm, nepotřebovala by jeho výsost propláchnout uši?“ zeptal se diplomat šeptem Edmunda.
„Zajisté,“ přikývl Černá zmije, „jen ne propláchnout, ale úplně vyměnit a ne uši, ale tu nevábnou hmotu tlející mezi nima."

„To už je tenhle měsíc potřetí,“ zahájil schůzku „na koberečku“ mistr Windu. „Za chvíli speciálně kvůli vám dvěma budeme muset pověřit někoho, aby po vás všechny ty maléry žehlil.“
Anakin se už nadechoval, aby namítl, že honička Coruscantem za nájemnou vražedkyní se navzdory okolnostem obešla jen s minimálními škodami, ale jeho mistr ho dloubancem pod žebra umlčel.
Mistr Windu pokračoval: „S úřadem pro vzdušný provoz jsme dohodli, že po vás nebude vymáhat pokuty za všechny vaše přestupky, a majitele toho ,vypůjčeného‘ speedru jsme přesvědčili, aby vás nežaloval, ale to poničené energovedení a terasa před barem… To vám strhneme z platu.“

„Ty kryptofašisti nás normálně vypískali!“ nadával Degen ždímaje si pivo z dredů. „Si myslí, že budem hrát ňáký jejich nablblý odrhovačky!“
„Punk už asi netáhne,“ pokrčil rameny Gazze. „Možná kdybysme zkusili jinej žánr...“
„To bych radši předčítal přepravní řád maďarskýho státního železničního dopravce v originále,“ odmítnul rezolutně frontman. „Kvůli kryptofašistickým maloměšťáckým páprdům nevyměním punk za nějakou komerční břečku!“
„Víte,“ ozval se Bubák. „Já končím. Strejda mi dohodil fleka u policajtů.“
„Cože?!“ vyhrkl Degen.
Než však stačil náležitě odsoudit bubeníkův kryptofašismus, promluvil i Gazze:
„Já zas sehnal brigádu v jedný bance. Myslim, že je čas to zabalit.“
Toho večera punk zahynul.