Adrenalin stoupá, sportovec napíná každý sval, hlavně rychle. K mětě míří cílevědomě, nenechá se rozptýlit ani rozrušit všemožnými překážkami na cestě. Po čtyřech se pohybuje tak přirozeně, jako by byl psem nebo kočkou, ruka noha, ruka noha. Už je blízko cíli, stihne to včas, nestihne? Rychle oddechuje, už jen malý kousek, z pusy mu vylítne vzrušené zahaleknutí, "Ne!" slyší zpoza sebe, ale ne, on se nenechá vyrušit, ví kam, ano, áááá!
Dvouletý sportovec dosáhl cíle a už se kutálí dolů ze schodů, půda mizí, slzy, křik, pláč, bolest. Malý Jeník leží, brečí, už nikdy, už nikdy nebude závodit! Má pravdu.