DMD č. 18. pro 18. 4. 2022. Téma: Módní expert

„To jsem ráda, bratře Metoději, že jsem tě zastihla ještě doma. Nesu novou halenu, kterou jsme ti s maminkou ušily, abys...“ zarazila se.
„… nedělal v Praze ostudu,“ rozesmála se Metodějova dcera Kateřina.
Metoděj jim žertem zahrozil.
„Krásnou halenu jste mi ušily, na cestu si ovšem vezmu tady tu starou.“
Anežka se zamračila.
„Vždyť je mnohokrát zašívaná… tady trčí nitě… a tady je dokonce díra. Rychle ti ji spravím.“
„Kdepak, děvče, ta díra tam zůstane,“ směje se Metoděj při pohledu na dívčin údiv. „Přece si na cestu nevezmu nic, co by mohlo nenechavce lákat, aby mě obral a třeba i zapíchl.“

Byli na cizím dvoře teprve krátce.
Měli se seznámit s místními zvyky, dostat nejlepší vzdělání a stát se novou generací vládnoucí elity.
Nezáleželo příliš na tom, že o to nestáli.
Všechno nejlepší a nejvybranější, nejpokrokovější a nejmodernější pro ně bylo vybráno a připraveno předem.
Většina se jich rychle přizpůsobila.
Jen pár se dokázalo vzepřít a zachovat vlastní identitu.
A tím nakonec zvítězili. Získali právo ne trendy následovat, ale určovat je
Mohli si dovolit to, co nikdo jiný.
Dokonce rozhodovali o životě a smrti.
A až do konce si zachovali něco, co už *prý* v módě dávno nebylo.
Pokoru a víru.

Karmínově rudá se nabízí, krev se každému jistě vybaví, když se řekne "vražda". Zkusil jsem to jednou, vybočení že stereotypu bylo zajímavé, ale ne úplně uspokojivé. Dělá to hrozný nepořádek.
Kontrast bílé košile s rudým pláštěm se mi líbil, ale krev zanechala na košili stopy. Bylo to otravné.
Vražedná kletba je rychlá, čistá, efektivní. Zelených plášťů mám celou řadu, ale stále se mi nedaří najít ten správný odstín, ve kterém bude moje pleť dostatečně zářivá. Zdá se mi, že mi příliš nelichotí, i když K tvrdí něco jiného. Mám jí věřit?

Odcházím v černé, barvě smrti, která dnes udeří popáté.

Stál u recepce a zapisoval si příchod, když k tomu došlo. Srdce zaklopýtalo a na pár vteřin se zastavilo.
Denisa viděla, jak zbělel. Podepřela ho v pase.
„Edwarde…“
„To nic. Nic mi není.“
„Co se děje?“ spěchala k nim Stella.
„Nic. Jsem v pořádku.“
„Doktore Lloyde!“ přiběhla Susan. „Je vám zle?“
„Proboha, dejte ty ruce pryč, nebo si Longbottom bude myslet, že spolu spíme. Je mi fajn. Potřebuju jen čaj a snídani. Menší než moje hladina krevního cukru už je jen Potterův módní vkus.“
Harry mu věnoval povznesený úsměv.
„Devadesátky se vrátily. Straight je out. Teď frčí –“
„Gay?“
„– mrkváče.“
„Nikdy.“

Mouse peered at the sketches that Lioness made.
"These markings look slightly familiar, but..."
She reached into one of her shelves and pulled out a tome to refresh her memory.
"Yes, see here..." she turned the page to Wolf. "They might be letters that she misremembered, or they might be a modification we haven't seen yet."
"What do you think is more likely?"
She sat back in her chair.
"Traditionally people from the East don't mess with established patterns. But you know Sarmad better than I do... is he a conformist or innovator?"
"Trend setter, he would like to think."

Zetko chodil vždy oblečený tak, aby vzbuzoval co nejmenší podezření, že je ještě součástí civilizované společnosti.
Základem jeho uniformy byla pytlovina. Tu bral ve skladech se zeleninou, nejčastěji z pytlů od brambor. Podezřívám ho, že se ani neobtěžoval vysypat zbytek zeminy.
Nohy měl obalené starými kusy látky, což podle jeho slov, dodávalo mladistvý vzhled. Jako boty si obouval důmyslně skládané noviny. Vždy pouze sportovní přílohu, protože věřil, že až jednou bude muset utíkat, hodně mu to pomůže. Naopak politika prý zatěžuje a zpomaluje.
Zetko jako správný voják vždy nosil na hlavě helmu. Slupka od melounu chrání a dokonce hezky voní.

Když tu byl posledně, měl na sobě drsnou koženou bundu, a ta byla fajn.
Bohužel momentálně ji neměl, protože uprostřed kopců, rašelin a silných dešťů není kůže praktická. I sebelépe zpracovaná nacucne vodou. Což by nevadilo, kdyby ji nesušil u ohně.
Ten tvrdý skřípající kousek podivného tvaru už byl nenositelný.
Ale teď...
Mají se chovat nenápadně. Tak se oblíkne. Nenápadně.
Všechny dobře dostupné obchody zely prázdnotou. Ale pak našel to skladiště... trochu nevětrané. Nevadí.
Dokonce tam byla i bunda v jeho velikosti.
A černá!
Když se vrátil k ostatním, Vydra pokrčila nos.
„Vrane, zatoucháš.“
„To vyvětrá.“

Nevyvětralo ani za týden.

„Cech dehtářů už měsíc nedostal odpověď na svou stížnost, že Braavoští obchodníci prodávají pod cenou,“ vyčetl hned Stannis mladšímu bratrovi, který ve svém novém kabátci vešel do síně Malé rady.
„Braavos nebo Bleší zadek, jejich dehet smrdí stejně,“ ušklíbl se Renly.
„Podle toho království vypadá, když mistr práva zanedbává povinnosti, protože si nechce ušpinit kabátec!“ pohoršil se Stannis.
„Ne každý se obléká do lodní plachtoviny,“ poznamenal správce pokladny.
„To má být obvinění ze zpronevěry královského majetku?“ obrátil se k němu rozezlený mistr lodí.
„Ovšemže ne,“ hájil se Malíček.
„Jen z nedostatku vkusu, bratře,“ uchechtl se Renly. „Zato však zcela oprávněné.“

„Přední nástavby dejte zvednout. Chci tam tři,“ prohlásil rezolutně admirál.
„Pane, naše flotila...“
„V Begmě mají tři. A na galéry další řadu vesel jako ve zbytku Zlatého kruhu! Naše loďstvo musí držet krok s dobou.“
A s konkurencí. Což je ostatně totéž.

„Král!“
Všichni povstali. Luke přejel pohledem stůl: „Takže, pánové. Zahodíme tyhle nemodernosti. Chci trup galéry a nástavby z karavely. Zadní nástavby výš než přední… zde jsou výkresy“.
Vrchní admirál nehnul ani brvou, když král hodil na stůl role papírů se znakem amberských královských loděnic a nápisem „přísně tajné“. V Begmě puknou vztekem.

Nový král Kashfy se zkrátka vyznal.

It was a charming little bar, despite the rather loud music. In fairness, Aziraphale had heard a lot worse. And everyone was so friendly! He was beaming by the time he made it over to Crowley... who was hissing.

"Is something the matter?"

"I told you," Crowley spat, "to blend in."

"Yes! How do you like my outfit?"

"You are wearing," Crowley said, "a 17th century doublet, a pair of knee-high platform boots, a kilt, and a frilly shirt."

"Yes. You said 'be fashionable.'"

"Fashion changes, angel. Pick a decade. Pick a century!"

"Well." Aziraphale bristled. "You should have specified."

You can never go wrong with red. The colour of love, passion, fire...
A summer dress might be a good choice. A white one, perhaps?
And let's match the lipstick with her shoes. High heels are not very practical but today, she won't do much walking, so they might be just perfect.
And we can't forget accessories. A necklace. Maybe two? Some rings and a bracelet.
Here we go. Now, it's perfect.

***

The victim was found strangled in her own bed. She was wearing red high heels and a white dress. So far, there are no suspects in this case.

Moje každodenní probíhá vypadá tak, že si na sebe vezmu to, co je navrchu. Sice to občas tak i vypadá, ale čert to vem. Nejhorší na tom je, když jdete na společenskou firemní akci. Nejen, že musím neustále kupovat nová saka a košile, protože v krámě jsou sice v pořádku, ale doma zjistím, že mi košili prodali i s břichem, ale dress code a jeho význam mi naprosto uniká. Vždyť co proboha znamená... Black Tie, Black Tie creative, Business Formal, Business Casual, Casual, Smart Casual, Casual chic, Semi formal, Coctail, Cutaway, Tenue de ville, Summer chic atd.? Já fakt nevím.

Pomalu doznívá hudba a elegantní manekýny ještě naposledy křižují molo. Jedna z židlí v sále je už ale prázdná.

Hedvika vybíhá ze sálu zadními dveřmi, proběhne předsálím do diskrétně odstíněného zázemí s toaletami, uklízečce podstrčí bankovku a zpátky dostane svůj skicák a tužky. V hlavě si přehrává předlohu a zavřená v kabince chvatně kreslí budoucí hit pražských plesů. Plynulými liniemi páchá vysoce módní krádež.

Vydechne si, když dotáhne poslední čáru a doplní poznámky, zbytek mohou s Hanou dodělat na hotelu. Jednou, slibuje si a vkládá tužky zpět do pouzdra, bude tohle za mě dělat někdo jiný. V mém vlastním salonu.

Catherine nemohla najít dost dobrou záminku pro opuštění místa mezi Isabellou a jejím bratrem, ale jejich konverzace už se přes ni jen přelévala. Jakmile vyčerpali senzační téma nejnovějších románů, sklouzli k prostému komentáři osob v sále. John se překvapivě dlouho věnoval rozboru garderoby všech dam v dohledu. Catherine se cítila stále hloupěji. Zdálo se, že rozhodující je výška lemu a hloubka výstřihu.
"Slečno Morlandová, směl bych vás vést do příštího tance?"
Těžko říct, čí překvapení bylo větší. Toho vysokého gentlemana nikdo z nich dříve neviděl.
Susan se u stolku s limonádou spokojeně usmívala.
"Tvůj muž je poklad," konstatovala Mrs Stronghold.

Půjdeme ven? Prima, co si oblečeme?
Cože? Mám jít v tomhle děsným body, který mám na sobě už od rána? To teda ne! A to tvoje tričko taky není žádná sláva.
Znechuceně vyprsknu. Zbytky špenátu, které jsem si prozíravě syslila od oběda v puse, udělají své. Zatímco nadává a jde si pro jiné tričko, rozvážně začnu vytahovat jednotlivé kousky své garderóby z koše s vypraným prádlem.
Body? Jedině to s kytičkama.
Punčocháče puntíkaté nebo s proužkama? S proužkama, proužky mám ráda.
Kterou mikinu? Tu zvířátkovou, samozřejmě!
A růžovou čepici s mašlí.
Oblíknout se do kočáru na odpolední procházku je věda.