„Takže dohodnuto, moje po támhletu mez, ostatní tvoje. Tak si to vykolíkujeme.“
„A hrome, došly kolíky.“
„Hm, tos jich nemohl připravit víc? Jako vždycky.“
„A ty máš?“
„No, nemám. A co, je to jedno, kolíky nepotřebujeme.“
* * *
„Hele, to pole je přece moje!“
„Kdepak, moje!“
„Řeklo se půl napůl!“
„Tohle je půl!“
„Není, máš víc!“
„Nemám! A vůbec, jsem starší. Mám právo na víc.“
„Ale otec chtěl, aby…
„Žádné opravdové pořízení neudělal! A takovémuhle nemehlu by určitě nedal půlku!“
* * *
Takže před soud, myslel si starší bratr. No co, kněžna je ženská, to půjde snadno. A kdyby ne, však už jí ukážu.