Bob a Bobek králíci z klobouku

"To jeho chování je na pěst."
"Moje chování?!"
"Moje jméno. Musíš ho furt zdrobňovat?!"
"Nikdy ti to nevadilo," odvětil ublíženě.
"No tak teď vadí! Umenšuješ mě!"
"Ty jsi menší."
"Moje sebevědomí ti děkuje! A co ten teror každý ráno! Pravidelně mě budí řev, že mám jít okamžitě posilovat!"
"Dělám to pro tvoje zdraví!"
"Ten infarkt každý ráno mu určitě pomůže, Bobinarde."
"Faktem je, že máme nevyhovující bytovou situaci."
"Pravda. Technicky vzato byt ani není náš."
"Ale užili jsme si s ním, viď, Bob- Bobe?"
"Užili... Ty, Bobe...? Pojďme domů."
"Půjdem, Bobe. A děkujeme. Jste vážně borec."

Krteček jim němě zamával.

BOB: Vstávat a cvičit! Dobré ráno.
BOBEK: Ono se má cvičit? Dobré ráno.
BOB: Copak on někdo říkal, že se má cvičit?
BOBEK: Promiňte, ale všichni přece víme, že cvičení je přežitkem méně adaptabilních jedinců. Nelze popřít, že v rámci byrokratického boje proti nadměrné lenosti všeho králíkovstva sehrálo nezastupitelnou roli, ale z pohledu dnešního moderního sportovninismu-
BOB: A konzervativního lenostismu!
BOBEK: -je nutné se místo kořenů minulosti soustředit na kmen současnosti s potenciálem budoucího progresu, neb cvičení dlouhodobě brání expanzi administrativní části praxe.
BOB: Ve světle těchto nových zkušeností a jejich nepopiratelného vlivu na interpretaci skutečnosti...
BOBEK: Jdeme spát, kolego.

Z králíka králem. Tak by se dala popsat zářná kariéra nejslavnějšího králičího kulturisty současnosti.

Uživatelé sociálních sítí shledávají spojení jeho vyrýsovaných svalů a sněhobílého kožíšku neodolatelným. Ostatně, tento sportovec má k tomu, aby byl okouzlující, ty nejvhodnější předpoklady – dříve totiž pracoval jako asistent známého kouzelníka.

Posilovat prý začal především proto, že už nechtěl být déle pro srandu králíkům.
„Připadal jsem si jako idiot, když se všichni smáli tomu, jak se vyhýbám cvičení,“ uvedl s odkazem na seriál, v němž účinkoval.

Dnes už se slavný kulturista nemusí bát, že by se mu někdo vysmíval.
Jeho fanoušci se totiž množí jako králíci.

„Zachovejte klid! Hned s tou obludou skoncuju!“
„Ale pani… pani počkejte!“
Svist. Čvacht.
Chropt.
„Bobe, Bobíčku, co to bylo?“
„Nevim, Bobku. Nějaká divná pani. Chtěla ublížit Punťovi.“
„Myslim, že ji Punťa zasedl, Bobe.“
„Musíme se tam podívat. A pohřbít ji, nebo tak něco.“
„To jo, Bobe. A utěšit chudáčka Punťu. Je to hodnej dinosaurus, von nechtěl.“
„Je z ní úplná kaše, Bobku. Nekoukej na to.“
„Nekoukám, ale hezky to voní, Bobe. Jako mrkev.“
„Co?“
„Jé, Bobe, je to mrkev! Strouhaná mrkev! Zobni si!“
„Fuj, kanibale. Nojo, fakt mrkvička. Punťo, dej si taky!“
A tak díky Mařeně brontosauři a králíci nevyhynuli.

-Bobe, jestlipak myslíš, že až umřem, převtělíme se v nějaký jiný zvířátko, ptal se Bobek svého kamaráda.
-To je celý nějaký divný Bobku. Jak se to vlastně rozhoduje?
-Prej kdo jak žije, má karmu, podle toho se převtělí, do koho si zaslouží.
-A kdo určuje, co si kdo zaslouží?
-To maj takovej žebříček. Třeba žížala je míň než slepice, ta míň než pes, a tak dále.
-Řikám si, co když bych se chtěl převtělit do něčeho jinýho? Psy nemám rád! Mnohem radši bych byl sýkorka nebo třeba hovnivál!
-Bobku, nelam si s tím hlavu. Nejdokonalejší životní formou je přece králík.

Mezi zasněženými smrky cupital zasněžený králíček. Nebo byl jenom bílý, kdo ví. Šel a šel a najednou uviděl oranžovou. Mrkev! Spousta a spousta mrkve! Celé mrkvové hory, mrkvové duny, mrkvová moře a mrkvové řeky.
Králík div nenadskočil radostí a vrhl se na ni. Plaval a potápěl se, běhal a poskakoval, tančil a výskal.
DUP. KŘUP. DUS. KLAP.
DUP a DUS a DUP.
Hory mrkve se začaly třást. Z lesa vyrazilo stádo jelenů.
„Pómóc!“

„Honem, Bobku. Vstávat a cvičit!“
„To je prosím klobouk kouzelníka Pokustóna a v něm bydlí dva králíci – Bob a Bobek.“

Bobek si oddychl, byl to jenom sen.

"Má namířeno ještě daleko?"
Jó, kamaráde, tak to bych taky rád věděl."
Oba cestovatelé pohodlně usazeni žvýkali stéblo trávy, zatímco vzduch kolem jejich uší svištěl.
"A bude tam dobrý jídlo?"
"Hele, zatím jsme nikde nehladověli. A kdyby něco, máme sušený zásoby."
"Když já radši čerstvý. "
"Co by za suchý v Africe dali."
"Ale v Africe si pamatuju prales plnej banánů a dalších lahodných plodů. A bambusový výhonky. O kokosech nemluvě."
"Myslel jsem Saharu, čudlo."
"Neřikej mi jako rybě, připomene mi to Třeboň a stejská se mi. A potřebuju čůrat. Kdy už zastaví?"
Klobouk kouzelníka Pokustóna se měkce snesl do podrostu.