DMD č. 6. pro 6. 4. 2021. Téma: Jeden den hrdinou

„Nazdar kluci a holky,“ zahlaholil před vrabčím hnízdem neznámý hlas. Vycházel ze zobáčku neznámého vrabčího kluka, trochu většího než Vrabeček.
„Máte to tu moc hezké. Mohu s vámi kamarádit?“
„Proč ne,“ pískl Vrabčák.
„Ty už můžeš létat sám?“ zajímala se Čimčarka.
„No jasně,“ nafoukl se (ale jen trošičku) neznámý. „Říkají mi Silné brko,“ představil se zdvořile.
„Silné brko?“ podivil se Čajdáček.
„To proto, že uletím před každým nebezpečím. Támhle seděla divná kočka, celá zelená. Hopsal jsem jí před nosem, a když se zvedla, frnk a byl jsem pryč.
„To byla kamarádka Lízinka,“ pípl Vrabeček, „spletla si tě asi se mnou.“

...a jak rosteš, hrdinové tvého dětství jdou s tebou. Můžou se jim trochu měnit tváře a kostýmy, ale zásadní je, že vždycky dělají věci správně. Snažíš být jako oni, že? A třeba to i jde, do té chvíle, než ucítíš potřebu taky změnit tvář a kostým...té nebo toho, kdo doteď lehával na levé polovině společné postele.
Máš strach, že si jako správný hrdina nemůžeš dovolit dosavadní druhou polovinu tvého srdce roztříštit na kousíčky tím, že ji opustíš? Nenech svůj strach rozhodovat o svém osudu a zabij v sobě takového hrdinu. Seber odvahu a staň se hrdinou svého nového života.

Nečekaným hrdinou závodu v synchronizovaném plavání se stal jeden ze členů poroty, parejnok elektrický, když zachránil život akvabele, která zkolabovala při vystoupení.

„Ta nebohá treska plavala břichem vzhůru déle než ostatní,“ popsal parejnok. „Už už jsem chtěl družstvu strhávat body, když jsem si uvědomil, že je něco v nepořádku.“
Bystrý porotce okamžitě vyplul sportovkyni na pomoc. Protože na stadionu nebyl dostupný defibrilátor, použil k obnově její srdeční činnosti elektrický výboj, který vygeneroval vlastním tělem.

Díky svému činu si parejnok získal řadu fanynek. Protože je nezadaný, uvažuje o tom, že některou pozve na schůzku.
„Třeba mezi námi přeskočí jiskra,“ uzavřel hrdina.

Damián sa tentokrát opatrne plížil zjavne správnym smerom. Ten zvuk mohol vytvárať len obzvlášť netvorský netvor. Potichu prišiel na miesto, odkial mohol nerušene pozorovať zdroj onej akustickej nepríjemnosti. To musí byť ono... Zároveň mu došlo niekoľko vecí. Napríklad, prečo sa les volá Spálený. Na čistinke pre ním totiž tu a tam zúril oheň. Tak preto sem môžu len Vládci ohňa... Oheň ich totiž, okrem iného, nepáli. Cítiac sa ako chrabrý hrdina dňa, zachraňujúci všetky tvory (vrátane veveričiek), vytiahol meč a postúpil neohrozene dopredu. Dym sa pred ním rozostupoval, keď naň použil svoju moc, a už čoskoro uvidel zdroj všetkých problémov...

Probudil se v mlze ranní,
bez starosti minulé noci.
Proč je kolem takové dění,
u srdce má zmatený pocit.

Jen co se zvedne z tulákovy běžné postele,
uzří kolem ječet a skotačit vesničany.
Dále řev až uši praskaj, někdo drtí sele,
dochází mu že s drakem tu budou sami.

Sotva skočí pro vidle za roh,
Drak si to šine kolem chalupy.
Honza bodne, když uvidí bok.
Tak prý děd lovil kdysi mamuty.

Nepozornost a drak ztratil pomalu,
pojem že je schopný v boji jediný.
Netušil že už brzy přijde o hlavu,
zrovna stál u zrodu fešáka hrdiny.

Dav propukl jásotem.

"Again!"
There! a surge of emotions let Maddie know where her attacker was a split second before his blow landed.
"I almost had it this time," she stated, picking herself up.
"Your reactions are not quick enough for this."
"I'm blindfolded and your emotion are covered until last second."
"Have you tried listening to my steps?"
"No," she admitted sheepishly. "I was too focused..."
"Again then."
This time she listened and as she felt the attack coming, she leapt at him... and he threw her down.
"Evade, if you can. Rashness will make you a hero - but a dead one."

Jeden den hrdinou,
s věncem vavřínovým
druhý den vyhnancem
co se krčí v křoví
s očima ulekanýma
kdo ví ?

Jeden den hrdinou,
ten má pušku a bodák
druhý den z mládence
dohola voják
s ušima ukřičenýma
krááááááááák

Jeden den hrdinou
co smrt má v ruce
druhý den vlastní
mu krvácí srdce
s rukama polámanýma
v půlce

Jeden den hrdinou
v zákopech zakopaným
druhý den na břehu hoře
jak odpad vyvržený
z moře

Jeden den hrdinou
na pásce věnce
druhý den mrtvolou
skučící tence
mřence

Jeden den hrdinou,
druhý den vojákem
třetí den tulákem
čtvrtý den kostrou
pátý den
všichni zahynem

"Tenhle orel se popálil o dráty. Uzdraví se, ale už nebude létat. Musí zůstat tady na stanici."
"Dobrá, necháme si ho tu. Díky doktorko."

"Tak poslední bizon naočkován a označen. Kolik jich to bylo?"
"Třicet doktorko. Fakt díky za pomoc"

"Ten sražený vlk se uzdravuje dobře. Kosti mu dobře srůstají a otok na čelisti už zmizel. Ještě dva týdny a bude moct zpět do přírody.
"Nebojte doktorko, bude mít dobrou péči."

Uf tak pro dnešek hotovo. Dlouhý den, ale stál za to.

Ve 2:30 zvoní mobil
"Haló? Pes se potkal s urzonem? Dobře, přivezte ho, ty bodliny mu vytahám."

„Vzhůru do víru velkoměsta!“ zavelí dáma s kloboukem, když obejdou obchoďák ze tří stran a (konečně!) najdou funkční vchod.
Doktor se podívá směrem k poliklinice, výčitky jemně nahlodávají svědomí.
„Možná bych přece jen měl jít k pacientům...“
Žena se zarazí, podrážděně zamračí.
„Takhle se stavíte k dobrodružství? Celé dny sedíte v ordinaci a teď, když můžete být hrdinou, byste najednou utíkal?“
Bez dalšího slova se otočí a začne si razit cestu davy nakupujících.
Muž zůstane stát, rozpolcený mezi možnostmi, mozek uhání na plné obrátky.
„Já myslím, že doktoři jsou taky hrdinové,“ usměje se na něj chlapec povzbudivě.
No jo, hrdinové...

To léto slunce spálilo úrodu. Mladý obchodník prodává obilí za desetinásobek. Vesničanům se dají na pohled spočítat žebra.

Boccaccino di Chellino vyrůstal v hladu. Když se v patnácti odebral do Florencie, řekl si, že nikdy víc.

Jeho truhla přetéká zlatými floriny. Další a další nebožák přichází s prosbou o pomocnou ruku. Boccaccinova prázdná dlaň vyžaduje obchod.

Našel si krásnou ženu, která nikdy nestrádala. V jemných rukou měnila peníze v perly.

Vittorovi je osm, když mu ten muž dá kus chleba. V jeho domě už týden zpívá ticho.

Rána na zádech ho probudí ze vzpomínání. Jeden dobrý skutek tisíc špatných nespraví.

Sedm banánovníků má dohromady dvě stě sedm listů. Kniha měla dvaačtyřicet stránek.
Knihovník usoudil, že první krok k nápravě musí spočívat v odhalení, které z těch živoucích listů byly před okamžikem vysušenou knihou. Nějaké reziduum zůstat muselo!
Sestavil židle do pyramidy, aby se dostal nahoru. Probíral se listovím. Hledal řešení.
Když klapla klika, zbrkle přešlápl.
Židle se sesypaly.
První, co jeho vedoucí po vstupu do místnosti zaujalo, tak byly jeho nohy houpající se v průvanu.
“Hrajete si tu na Tarzana?” zeptala se zvědavě chvíli předtím, než zpocené ruce sklouzly po tvrdých listech a on žuchl na podlahu jako zralý banán.

One brought beer.
Another two brought a variety of snacks.
Another would later order pizza, following a lengthy argument about toppings.
One brought a beautiful set of miniaatures.
Another brought an evergrowing folder full of notes, plans and outlines.
They all brought pen and paper.
They all brought dice.
They all brought good mood.
And for one Sunday, just like every week, they became knights, wizards, rogues and all kinds of things they were not.
And on Monday morning, bleary-eyed, half-asleep, they all got in their cars and re-entered their dull everyday existence, carried by daydreams of their next session.

Sbíhali se na nádvoří. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Hoří, prý někde u astronomické věže. Justina ale víc trápilo, že nikde nevidí Hermionu. Když někoho léta špehujete, přepadne vás minimálně lehká nervozita, když vám zmizí z dohledu. V duchu sčítal nebelvírské, viděl Pottera a Weasleyho, ale ona s nimi nebyla. Mysli!
Včera ji viděl na hodině. Vypadala hrozně, jako poslední dobou pořád.
Od doby, co měla školní trest se Skrkem...
Od jeho kabinetu je to k věži přímá cesta...!
Rozběhl se. Oklikou se dostal k druhému vchodu, schody bral po třech.
„Grangerová!“ zařval, když viděl, že se chystá skočit.

Azirafal zjistil, že Crowley dokáže být výborný společník. ALE uměl být tak zlomyslný!
Crowley chtěl zachránit děti před potopou. ALE pořád ještě to byl démon.
S nikým jiným na zemi se nemohl bavit tak otevřeně. ALE zároveň si byl jistý, že mu Crowley rozhodně neřekl pravdu například o tom, jak to skutečně bylo s požárem Alexandrijské knihovny.
Crowley během Francouzské revoluce zachránil jeho živ... pozemské bytí. ALE Gabriel ho při každé své návštěvě nezapomněl důrazně varovat, aby se před ním měl na pozoru.

Crowley zachránil jeho vzácné knihy z vybombardováného kostela... A pro Azirafala přestala tím okamžikem všechna "ale" existovat.

„Rozkošná cetka,“ pohrával si Mirius Bish, královský rádce, mezi prsty s bílým přívěškem z magického kovu. Sám neměl nadání a nedokázal vycítit energii, vycházející z akkaru, ale poprvé za mnoho let proto necítil hněv. Tentokrát totiž bude magie stát na jeho straně proti kouzelníkům. Jednou bude on tím hrdinou.
„Proč mě tu ještě držíte?“ ozval se v tu chvíli alchymista.
„Držíme?“ zopakoval rádce naoko sladce. S pomocí alchymisty a jeho kouzelného řetízku by mohl krále zcela ovládnout a ujmout se vlády, aniž by vzbudil sebemenší pozornost.
„Ale kdepak, mladý muži, to je veliké nedorozumění. Potřebuji od vás jen drobnou laskavost.“