Silné brko
NESOUTĚŽNÍ
Povídám povídám pohádku
o zeleném koťátku.
Mám povídat dál?
„Nazdar kluci a holky,“ zahlaholil před vrabčím hnízdem neznámý hlas. Vycházel ze zobáčku neznámého vrabčího kluka, trochu většího než Vrabeček.
„Máte to tu moc hezké. Mohu s vámi kamarádit?“
„Proč ne,“ pískl Vrabčák.
„Ty už můžeš létat sám?“ zajímala se Čimčarka.
„No jasně,“ nafoukl se (ale jen trošičku) neznámý. „Říkají mi Silné brko,“ představil se zdvořile.
„Silné brko?“ podivil se Čajdáček.
„To proto, že uletím před každým nebezpečím. Támhle seděla divná kočka, celá zelená. Hopsal jsem jí před nosem, a když se zvedla, frnk a byl jsem pryč.
„To byla kamarádka Lízinka,“ pípl Vrabeček, „spletla si tě asi se mnou.“
Se zpožděním jsem se pokusila spojit dvě témata, na která nějak nezbyl kvůli práci čas.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jó, Brko, kdybys tušil... :)
Jó, Brko, kdybys tušil... :)
To je lehounké :)
To je lehounké :)
Hezké, moc
Hezké, moc
Pěkná pohádka :)
Pěkná pohádka :)
Řekla bych, že měl Brko
Řekla bych, že měl Brko štěstí:))