Autorův výběr 2024

Obrázek uživatele sos

Autorův výběr 2024

Toto téma je určené pro všechny autorky a autory, kteří se zúčastnili DMD 2024.

V průběhu měsíce května do něj můžete znovu vložit jedno své drabble, které vám udělalo největší radost, které vás samotné překvapilo a na které byste rádi upozornili.

K drabble můžete také připojit poznámku, proč jste ho vybrali.
Do poznámky prosím rovněž uveďte i téma, na které bylo drabble napsáno.
Kromě fandomu daného drabble připojte také za čárku fandom Autorův výběr 2024.

Nabídněte nám svůj letošní výběr z hroznů!

Platné do: 
31. 5. 2024
Obrázek uživatele Sothis Blue

Příležitostná píseň (Je duben)

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že to není moc zneužití, ale nějak nevím, kam to postnout jinam.
Tohle totiž není autorský výběr, teda aspoň rozhodně ne můj.
Mám tu pro vás oficiální hymnu, je sice punková jako nutrie, ale to nic nemění na tom, že ji budete všichni umět a jejích sto slov budete pět se zanícením a slzou v oku!
A jestli se vám pět nechce, tak vám nezbývá než doufat, že bude pršet.
S Musescorem nejsme až tak moc kamarádi, takže text máte zvlášť, ale s tím už si nějak poradíte.
Ryo, ty mi prosím odpusť, že ti hrabu do formátování, ale když ono se to nevešlo na obrazovku, takhle mi to přijde praktičtější.
A sorry všem ostatním, že to nemůžu nahrát jako .svg, protože veškerá vektorová grafika je zakázaná. Blbej kompromis mezi nacpatelností na monitor a čitelným rozlišením. (Hlavně že je povolenej .gif. To budete ještě plakat.)

Drabble: 

Ruka se cuká na spoušti
Gumička leží na poušti
Poslední vlak perón opouští
Mozek se na slunci rozpouští

Je duben, je duben, je DMD,
Na víkend se nikam nejede
Je třeba doma sedět, číst a psát
Anebo to v restauraci udělat!

Oči jsou krásně červené
Stojí to za to, né že né
Řádka za řádkou samý skvost
Literatura má budoucnost!

Je duben, je duben, je DMD,
Na víkend se nikam nejede
Je třeba doma sedět, číst a psát
Anebo to v restauraci udělat!

Gumičku až v poušti skryje prach
Přijde další výzva, nemám strach
Kdoví co se všechno může stát…

Závěrečná poznámka: 

Stáhnout, vytisknout, přehrát, naučit!

Obrázek uživatele neviathiel

Přenos

Úvodní poznámka: 

Jak vybrat jediné drabble, když máte dojem, že ani jedno nevyčnívá?
Vybrala jsem to, ve kterém se představuje nečekaný čtvrtý člen party. Adam měl být původně epizodní postava, ale jak už to tak bývá, autor míní a témata a tvrdohlavé postavy mění.

Celý seriál najdete zde.

Drabble: 

„Adam je jasnovidec. Jako bonus čistej.“ Diviš mě nasměruje k muži v křesle s blokem na klíně.
„Co znamená čistej?“
„My dva to neschytali. Tak atraktivně vypadáme, protože jsme prokalili víkend v Berlíně. Dáváme dohromady informace.“

„Tichavský.“ Na moment se vynoří z přítmí nad lampou. Tmavé oči. Hezký úsměv. Hezké ruce. Před pár lety by mi dokázal zamotat hlavu na počkání. Před pár lety.
„Potřebuji se na tebe naladit. Neformuluj myšlenky. Stačí mi obrazy.“
Večer. Usínám doma. Ráno. Svítá. Cizí byt. Cizí mrtvola. Vzpomínka se třese, nejde zaostřit. V hlavě mi buší.
„Mám to.“ Hrot tužky se rozběhne po papíru.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Předení

Úvodní poznámka: 

Po dlouhém přemýšlení jsem vybrala toto drabble, protože miluji ty jejich maličké výkonné vrnící motorky.

Drabble: 

Zelenáč konzultuje po telefonu s odborníkem.
"... já nevím, jestli je rozehřátý. Šmejdí tady po stole a pořád vibruje."
"Tak to se nerozehřívá, ale přede."
"On přede?"
"Občas."

***

Odborný dotaz na přednášce: "K čemu je biologicky netopýrovi předení?"
Odborná odpověď: "Jak bych to řekl... K čemu je člověku se protahovat a dělat mmrrrrmhmmmm?"

***

"Jejda, ty máš na těch osm gramů pořádný motorek!"
To je pochvala za krmení, ty tupý strome.

***

Rada pro sousedku v boxu: "Až dostaneš chutného šťavnatého zophobáka, začni příst. Bude to moc roztomilé a dostaneš dalšího."

***

Není to žádná věda.
Jsme prostě odporně roztomilí a zlatí a kočičí.

Závěrečná poznámka: 

1) Občas si to spletete s třesem. Vysvětlovat lidem na akcích, že netopýrovi není zima ani se nebojí, ale spokojueně přede, protože je přejezený tak akorát.

2) Na Týdnu vědy se dovíte věcí!

3) Pipouška zatím v předení vede i nad netopýry 4x těžšími.

4) Divoká netopýrka si nechala poradit a spustila motorek uprostřed baštění zophobáka.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Pod hladinou

Úvodní poznámka: 

Já se tady asi budu pohybovat na hraně pravidel :-) Tohle drabble jsem napsala 1.4.2024 jako již páté v pořadí na téma Slepičárna, a to jako odpověď na Ariesino hecování v komentáři u mého čtvrtého drabble na toto téma s názvem Povstalecká drůbežárna (na témže místě lze najít i drabble číslo šest a sedm na fandomy Mach a Šebestová a Knihy džunglí, kterými už jsem taky nechtěla plevelit hlavní stránku). Takže tohle sem jen trošku vytahuju na světlo :-)

Téma: Slepičárna

Drabble: 

„Zpočátku jsme samozřejmě čelili řadě obtíží způsobených nedomyšleností důsledků pobytu pod vodou,“ vyprávěl kapitán Nemo. „Byl jsem tehdy přesvědčen, že nutnost nabírat čerstvé zásoby zvýší riziko prozrazení. Takže jsme zvířata na maso chovali přímo na lodi.“
Ned Land se zamračil. Profesor Arronax se zeptal: „Ukončili jste to kvůli zápachu?“
„To byste čekal, že? Ale ne. Začalo to útěkem býčka z teletníku, který pak zlomil nohu kuchaři, pokračovalo zmizelým seletem, které zalezlo k pákám a změnilo kurz, a poslední kapka byly slepice, které ve snaze proklovat se z ubikací do skladu obilí zkratovaly kabel okysličovače a málem jsme se všichni udusili!“

Obrázek uživatele Renard

Tehdy i teď

Úvodní poznámka: 

Nakonec výběr padl na tenhle drabl. Možná proto, že je v něm obsaženo to, co templáři byli, či měli být. Tehdy i nyní...

a věnování pořád plátí: Pro Lejdynku a Rorica a všechny komu Templáři učarovali

Varování: 

Crevan je Crevan, Pedro má poznámky
vulgární výrazy, sarkasmus

Drabble: 

"Ty jsi normálně magor!" Pedro se krčil za terénní vlnou a přežívající vegetací a u toho sledoval Crevana, který přes puškohled sledoval cíl.
"Jaký máme poslání?!"
"Chránit poutníky, ale můžu tě upozornit na to, že jsme tu dva a ty jsi zraněný?"
"Můžeš..."
"Stejně mi to nebude co platný, že?"
"Ne. Pojď sem,"podal mu dalekohled."Odečítej."
"Kurva." Pedro se přesto přesunul vedle Crevana a začal mu načítat cíle. Skupinka se chystala zaútočit na konvoj červeného kříže co projíždel údolím.
"Cíl jedna. Turban, dvěstě metrů, vítr..."
Nádech.
Zadržet dech.
Puška štěkla.
A znovu.
Templáři chrání poutníky.
Tehdy i teď.
Pořád.

Závěrečná poznámka: 

a jako bonus obrázek, jak si Crevana a Pedra představuje AI

Obrázek uživatele mamut

O pasáčkovi

Úvodní poznámka: 

Když jsem hledala, kterou letos bych si znovu připomněla, napadla mne pohádka.
Pohádka, protože pohádky bývají někdy úsměvné, někdy smutné, někdy strašidelné, ale hlavně by měly být lehce poučné.
A vůbec. Přijedou vnoučci na prázdniny. Bude pohádek třeba :D

Drabble: 

Povídám povídám pohádku
dopředu i pozpátku.
Tam na louce pod lesem
pase Janek se svým psem.
Pasou stádo obecní
v každém roce na sto dní.
Páru kozí, něco krav,
asi tak dvanácte hlav.
Janek pase, hlídá rád,
za to nemá nikdy hlad.
Hlídá s Jankem jeho pes
předevčírem, včera, dnes.

Předevčírem, včera, dnes,
hlídá s Jankem jeho pes.
Za to nemá nikdy hlad,
Janek pase, hlídá rád.
Asi tak dvanácte hlav,
páru kozí, něco krav.
V každém roce na sto dní
pasou stádo obecní.
Pase Janek se svým psem
tam na louce pod lesem.
Dopředu i pozpátku
povídám povídám pohádku.

Závěrečná poznámka: 

Původní závěrečná poznámka:
Takovéhle povídánky uspávaly moje děti, děti našich kamarádů a teď už i naše vnoučky...
A těď už pššt, pyžámko a do postýlky. Dobrou noc. :D

Obrázek uživatele Aplír

Ikarův pád

Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem toto, protože obraz mne svým způsobem uhranul.
Psáno na téma Výběr z hroznů
dle obrazu Josefa Šímy Pád Ikarův

https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.K_43452

Drabble: 

Vysílač na obzoru marně volá sos. Zbytečně vysílá myday, myday. Ikarův pád je neodvratný.

To je ale výška! Měřeno svíravým strachem, jeho zpětným pohledem vzhůru.
Vyčkávající hlubina je tak moc hluboká, až z ní srdce dostalo závrať. Myšlenky se potácí jako po kvalitním silném vínu. Hrozný výběr z hroznů jeho života. Mládí nezastaví hrůzný střemhlavý let. Vzpomínky sviští rychleji než bílé zmítající se tělo, které jako blesk prolétlo oblohou. Nebe, které se odvážil navštívit a tak rychle opustil, mu místo šátku svým modrým odrazem na vodní ploše dává sbohem. Hladina rozevřela svůj černý klín. Voda ho vítá s otevřenou náručí.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Skřítě

Žádná hloupá školní hláška, z děcka bude velký bráška

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Protože o tomhle je a zůstane pro mě ve vzpomínkách rok 2024...

P.S.: Malá už je na světě a má se k světu :-)

Povídka byla napsána na téma Srdce je párový orgán.

Drabble: 

Druhá čárka v gravitestu majitelce napoví,
že se k srdci v hrudním koši přidal orgán párový.

Gravidita bezesporu magické je heslo,
žádný horor, přesto srdce do žaludku kleslo.

Otázka je, kdy to přijde, jestli zrovna vhod,
až ti tohle srdce časem klesne do kalhot.

Vážně je to zvláštní pocit slyšet jeho ozvy,
co že člověk nechtíc "sežral" najednou se dozví.

Zvuk vlaku či koněspřežky cválající břichem
ozývá se z monitoru nemocničním tichem.

Rodička jen valí bulvy co má všechno v pupku,
prognostici prorokují prasklou vodní trubku.

Ať porodník hlavně není instalatér amatér,
stiskem dlaní signál dáváš tam nahoru do pater.

Obrázek uživatele Esti Vera

Umění setkání

Úvodní poznámka: 

Do letošního výběru zařazuji tenhle kousek, protože i když je poeticky abstraktní, kdesi v pozadí je skutečný večer u ohně, napsaná báseň, vyfocená fotka, odpoledne v galerii, debata o smyslu umění... zkrátka takové úplně obyčejné momenty, které nechci zapomenout.

Psáno na téma Soutok

Drabble: 

Skrze to, co není, uchopit to, co je. Z koruny stromu sledovat zelené listy, po kolena ve vodě, kde se stéká déšť a slzy štěstí, v odlescích ohně poprvé nesměle natáhnout dlaň. Spálíš se? Shoříš?
Dívat se do očí druhého, které se utápí v temnotě, topit se v nich a napsat o tom báseň. Co je to umění? Co to je, když ne nenaplnitelná touha pomíjivého mít podíl na věčnosti?
Vyfotíš fotku, abys vzpomínku té noci navždy uchoval. O pár let později ji pověsí do galerie, z osobního veřejnou, z odkazu výstřižek.
Skrze to, co není…
Nejsme. Jsme. Dýcháme. Tvoříme.

Obrázek uživatele morpi

Podivná sešlost čeledi krkavcovitých

Úvodní poznámka: 

Téma č. 24: Vrána k vráně sedá.

Vybral jsem ho proto, že jsem si ho vlastně asi nejvíc užil.

Drabble: 

Na nejvyšší větvi klidně seděly Tři kavky. Kolem nich smrdělo jakési nechutné pižmo.

"Jakožto čaroděj druhé kategorie odmítám čuchat takové hnusy!" Zakrákal havran sedící o větev níž.

"Havrrrani... malí a stěžovační! Tak prrrromluvil Rrrroak, syn Krrrrákův," odpověděl pyšně obrovský krkavec. Sedm menších krkavců podobných si jako vejce vejci přikyvovalo.

"Se kecne šéfovi!" Špitla sojka a odfrnkla.

Vrána si hádek nevšímala. Otevřela oči, až když vedle ní dosedla kolegyně.

"Hlášení?"
"Nic neobvyklého, pane..."

Najednou hlasitě zahřmělo.

***

Z větví seskočili pohádkový čaroděj, dvě postavy v černém, sedm do půl těla nahých chlapců a... drak.

Roak osaměl.
"Hmmm... snad abych zaletěl zkontrrrolovat trrrrpaslíky."

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Řekni, kde ty kytky jsou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psáno na téma Babské ucho. Vybrala jsem právě tohle drabble, protože má v sobě jistou poetiku, ač próza, a i když jsem s tématem bojovala, výsledek byl nakonec uspokojivý.

Drabble: 

Shrbená bába natahuje uši. Snad aby zaslechla pokřik rudého náčelníka či šeptání nočních duchů.
Ve vrásčité ručce vyčuhující z rubášku svírá lucerničku. Ve světle na ni mrkají nebeská očka. Opatrně našlapuje. Je hluboká noc. Omylem však zavadí o hlavu mnicha. Řeholník nezvedá oči, je ponořen do modlitby. Marie se k němu v odpovědi sklání a podává mu růži.
Stařenka sahá k pasu a z měšce vytahuje několik čertových třešní na posilněnou. Čeká ji cesta přes umrlčí louku plnou karafiátů.
Jak říkala matinka jejího nebožtíka manžela, když ležela na smrtelné posteli a svlažovala si jazykem oschlá ústa: „Boží dar nezískáš snadno.”

Obrázek uživatele gleti

Prvního září

Úvodní poznámka: 

původně napsáno pro
DMD Bonus č. 5 pro 19. 4. 2024. Téma: z jiného úhlu pohledu

Drabble: 

Většinou je má práce klidná. Prostě jezdím s vozíkem po vlaku a nabízím cestujícím něco malého k zakousnutí.

Ale jednou za rok, prvního září, je vše jinak. Už ráno se nadopuji uklidňujícím lektvarem, protože děcka jsou po prázdninách rozjívenější než jindy. Pak vyměním sortiment, se zdravou stravou bych neuspěla. V poledne ještě jednou zkontroluji zásoby, hlavně zda mám dost čokoládových žabek a Bertíkových lentilek, a vyrazím do jámy lvové.

Starosti s odbytem si dělat nemusím. Jen občas narazím na dítě, co nemá peníze, jako teď nejmladší Weasley. Naštěstí s ním v kupé cestoval takový milý mladík, který mu vše zaplatil.

Obrázek uživatele Killman

Na muziku sám

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma 0 - Zúčtujeme spolu

Drabble: 

V klubu Dark Fate byl Mael poprvé. Šel sám, pač kamarádi ...
"Je to daleko. Nemam prachy. Učim se na zkoušení" - výmluvy.
Hodina přes město, 300 vlez, za to Barracuda Brain stojí.
Atmosféru dobře rozjela už předkapela.
Blbý, kontrolujou věk, nenalejvaj.
Pak narazil na Lizu.
Napůl blond.
Obepnutá sexy černejma šatečkama, cvočky na bocích.
Taky sama.
Usměvavá.
Možná už něco pila.
Necuká před dotyky.
Chvíli tancujeme, první pusa.
Další - dlouhá.
S žádnou to nešlo takhle rychle.
Už mizíme za závěsem vzadu.
Ruka na poklopci.
Hotovej sen.
Chvilinka.
Hotovo.
Zvedla hlavu: "Bude to za pěéťo, puso."
Zkoprnělý výraz.
"Honem, nejsi tu sám!"

Obrázek uživatele Profesor

Z úvodu do teorie tunelů času

Úvodní poznámka: 

Drabble vzniklo na téma Soutok. Jsem na něj velmi pyšná, proto bych mu ráda dopřála alespoň jeden komentář, protože v tématu zapadlo.

Je mi trochu líto, že je už duben za námi. Letos pro mne bylo psaní úžasnou relaxací a radosti.
Děkuji za společenství v psaní, za témata, drabblata a za všechny komentáře, kterých se mi dostalo.

Krásné dny a za rok na viděnou!

Drabble: 

"Jak vznikají časové tunely?" zeptal se jednou Jaroslav L. Daniela von Draka a Vraspíra, který byl zrovna ve sbírkách.
"Složitě," odpověděl Vraspír.
"Že jsem se tě vůbec ptal," zavrčel Jaroslav a Vraspír se uchechtl.
"Já ti nelžu, bratříčku. Teorie vzniku tunelů je pěkný maglajz relativistické fyziky. Klasická mechanika ti v nich nepomůže. Už jen v tom, že tunely nejsou skutečně hmotné v klasickém slova smyslu. Koncepce tunelů vychází z existence času jako rozměru. Jde spíše o soutok částic, které se řítí vesmírem. Představ si čas a prostor jako dva proudy různobarevné vody a kde se setkají, tam může být tunel."

Obrázek uživatele Arenga

Řetězový most

Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem nakonec toto drabble, protože myslím, že docela dobře funguje i samostatně, bez znalosti mého fandomu. (A pokud jím na můj fandom někoho třeba nalákám, tak tím lépe :-D)

----------------------------

Drabble vychází ze skutečné historické události, přítomnost Daniela Šebesty je fikce. Připomínám, což je v drabble důležité, že Daniel má velmi, velmi citlivý sluch.

15. září 1886, řetězový most přes Ostravici spojující Moravskou a Slezskou Ostravu

Drabble: 

„Huláni, huláni jedou!“ křičí nadšené dětské hlasy.
Vojáci přecházející most představují náramnou podívanou, zvlášť ti s koňmi!
Daniel míří do Slezské Ostravy. Potřebuje vyřídit jisté záležitosti před tím… než se stane někým jiným. Oficiálně má přes šest křížků, je už načase.
Z myšlenek ho vytrhne divný skřípot. Slyší někdo jiný? Těžko! Most se zachvěje. „Utíkejte! Rychle!“ zařve a popadne dvě nejbližší děti. Co mu dech stačí, běží na slezskou stranu.
Lomoz a rachot jako když prachárna vybuchne!
Mostovka i s lidmi padá, následuje uvolněná část železné konstrukce.
Ranní vzduch proráží řehtání koní a křik mužstva, sténání raněných.
Neštěstí je dokonáno.

Závěrečná poznámka: 

Nebojte, nic se mu nestalo, stihl to do bezpečí.

Jak to bylo s ostravským řetězovým mostem a proč spadl se můžete podívat v tomto videu. A když už máme dneska to téma hlasy, tak hlas, který slyšíte ve videu, je můj ;-)
Z dobového tisku pak můžete nahlédnout do Moravské Orlice z 18. září 1886, odkud jsem si vypůjčila několik slovních spojení ;-)

Obrázek uživatele Birute

Nedoceněná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Váhala jsem mezi básní o gumičce a drabbletem o bohyni Freyje, kterým jsem se dojala, ale na závěrečné dvojverší gumičkové básně jsem moc pyšná, tak sem s ním.

Drabble: 

Gumička v poušti smutně vzdychá,
noří se v písku v hloubi ticha.
Co zmůže sama takhle venku?
Sváže citlivé uši fenků?
Snad v sobě přece najde sílu
co fitness trenér pískomilů.
Když nedá pozor, může hravě
skončit ve velbloudí stravě.
Nebo si s ní sváží paty
uondané surikaty.
Při obraně někdy svírá
klepeto zlovolného štíra.
Ten z ní krutě tahá chlupy.
Na nebi už krouží supi.
Ať pánové, nebo paní,
chtějí jí být kroužkovaní.
Jaký ji úděl čeká tu
na hrůzném dravčím pařátu?
Nemá v poušti nikdy klid,
zvěř ji nechce docenit.
Jednou jim to krásně natře.
Sváže cůpek Kleopatře!

Závěrečná poznámka: 

Gumička na poušti pískem se šine.
Měkčí je, krásnější, než všechny jiné.

Obrázek uživatele Lejdynka

Takový byl život s ním

Úvodní poznámka: 

Nakonec jsem se po dlouhém rozvažování rozhodla znovu vložit nesoutěžní dvojdrabble, který nepatří do ani jednoho z fandomů, které jsem letos psala. Neříkám že je geniální, s nejvybroušenější pointou, nejlepším pokrytím tématu, ale je jistě nejcitlivější. A je můj (náš). Vznikl velmi živelně, spontánně a na přání, stejně jako celá událost, která mu předcházela. A takové chvíle jsou na životě ostatně to nejlepší. :)

Téma bylo č.20, Kapitola sama pro sebe.

Drabble: 

Vždycky byl kapitola sama pro sebe. Nezapadal do žádného příběhu. Leon Stillet. Jeho skutečné jméno bylo jiné, málokdo ho znal. Někdy ho tím zlobila. A on ji vždycky jen zatahal za cop a beze slova se usmál.

Když se tenkrát jejich cesty rozdělily, nečekala, že ho ještě někdy uvidí. Vdala se do nejzapadlejší díry na Zeměploše, za největšího pitomce, o kterého mohla zakopnout. Stárla, obklopená pachem zelí, nespokojenosti a uplývajícího času. Život U Zlomeného kola.

Před třemi lety přijel do Zapadlova. Byl stejný jako vždycky. Jasně modré oči připomínaly vodní hladinu, jizva na jeho tváři byla stále křehká. Narozdíl od ní ho věk nedostihl. Až později zjistila, co se mu stalo. Téměř jí to zlomilo srdce.

Od té doby mu často v obličeji vídala docela lidský, svíravý smutek. Nepomáhalo nic. Jen držet ho, když si opíral čelo o její rameno, a tiše broukat starou písničku. Věřila, že přehluší jeho bolest. Marně.

Nakonec s ním odjela. Netušila proč. Nemohl jí nic dát, ani slíbit. Ale stačilo, že ji měl rád. Po svém. Když zrovna mohl.

Věděla, že nikdy nezemře. Že se dočká její smrti. Doufala, že přitom bude s ní. Aby alespoň ta poslední kapitola knihy jejího života za něco stála.

Obrázek uživatele Rya

Příležitostná píseň

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dávám sem tuhle, abyste ji na piknik měli nacvičenou! :D
A hlavně proto, aby bylo veselo!
Samozřejmě je na téma "Gumička na poušti". Nejlepší téma ročníku!

Varování: 

Pořád crazy.

Drabble: 

Ruka se cuká
Na spoušti
Gumička leží
Na poušti
Poslední vlak perón
Opouští
Mozek se na slunci
Rozpouští

Je duben, je duben, je déemdé,
Na víkend se nikam néjedé
Je třeba doma sedět, číst a psát
Anebo to v restauraci udělat!

Oči jsou krásně
Červené
Stojí to za to
Né že né
Řádka za řádkou
Samý skvost
Literatura má
Budoucnost!

Je duben, je duben, je déemdé,
Na víkend se nikam néjedé
Je třeba doma sedět, číst a psát
Anebo to v restauraci udělat!

Gumičku až v poušti
Skryje prach
Přijde další výzva
Nemám strach
Kdoví co se všechno
Může stát…

Závěrečná poznámka: 

...my si však můžeme zazpívat!

Je duben, je duben, je déemdé...

Obrázek uživatele Blanch

Crowleyho revanš aneb trest pro zlobivé anděly

Úvodní poznámka: 

Post-canon trochu jinak. Crowley totiž umí být pekelně pomstychtivý a drsný! ;)

Varování: 

tak trochu BDSM crack ;)

Drabble: 

Zasténal.
Polilo ho horko, ale věděl, že ho postih nemine.
„Byls hodně zlobivej anděl.“
„Ano.“
„Jakže?“
„Ano, pane.“
„Zasloužíš pekelně potrestat.“
Polknul.
Několik titulů se sesypalo na zem, když ho Crowley přitisknul ke knihovně a přišpendlil mu dlaně nad hlavou.
Zaúpěl.
„Dokud neřeknu, tak se nepohneš. Přijmeš jakejkoliv trest.“
„A-no, pa-ne,“ vykoktal anděl. Po těle to mravenčilo.
Démon ho něžně pohladil po tváři, aby mu setřel slzy. „Zopakuj mi svoje záchranný slova.“
Kočičí zlato.“
„Výborně,“ odstoupil. „Začneme pověstmi. Tuhle knihu cením na sedm liber.“
Crowleyho ďábelský plán.
Snaže se ignorovat velký nápis Výprodej knih ve vitríně, Azirafal do třetice zanaříkal.

Závěrečná poznámka: 

Téma: kočičí zlato

Obrázek uživatele Sothis Blue

Vetinari na odpočinku: Klidný domek na venkově

Úvodní poznámka: 

Drabble napsané na téma „Jsi-li sobec, opusť obec" z letošní zeměplošské série (které můžete číst bez obav, že vám uteče niť, jsou to pořád drabblata a ne povídka na pokračování) nevybírám proto, že bych je považovala za nejlepší, co jsem letos napsala. To by nejspíš bylo Pojď si proň, tedy diskvalifikacehodná reinterpretace z úplně jiného sudu.
Tohle drabble vybírám z důvodů v souladu s posláním ctěné Společnosti povýtce osvětových.

Drabble: 

Jak jsme exkluzivně zjistili, Patricijův tajemník Rufus Važuzel každou osmotu navštěvuje rezidenci Patricijova předchůdce. Stěží se ti dva scházejí jen nad partičkou buch. (Pan Važuzel ostatně buch nehraje.) Zdá se, že Vetinari nadále tahá za nitky, aniž by však přijímal také odpovědnost.
Spíš než takto vodit občany za nos, měl by si bývalý vládce najít nějaký klidný domek na venkově, odkud se nebude míchat do politiky města.

Domek na venkově by mohl být docela příjemný, napadlo Havelocka. Odložil noviny a začetl se do dnešních semaforových zpráv* od lady Margolotty a arcikancléře Viléma Mrakoplaše.

* Samozřejmě šifrovaných. Jednalo se o soukromou korespondenci.

Závěrečná poznámka: 

Zvlášť v případě Zeměplochy se tu hojně setkáváme s autory, kteří patrně ve snaze následovat velikého sira Pterryho, sl. tab., opatřují svá díla vtipnými poznámkami pod čarou umístěnými do oddílu Závěrečná poznámka, a tak si vlastně neomezeně natahují rozsah.
Pohleďme však, jak tuto otázku řeší sám sir Pterry. Jeho drabble s názvem Incubust (česky Inkubác, což ale nemám při ruce pro ověření, jak pečlivě rozsah dodržel překladatel) je snadno dostupné na stránkách ke sbírce The Drabble Project (pátá uvedená ukázka), takže to můžeme lehce zjistit. Jak si račte přepočítat, aby vyšetřil čtyři slova na poznámku pod čarou, má tělo drabblete pouze 96 slov. Čili rovných sto slov celkem, ne sto slov a navrch (nebo spíš naspod) ještě nášup.
Tedy pomněme, že veškeré umělecké součásti drabblete se patří zahrnout do rozsahu, který podle tradice činí přesně 100 slov na samotné drabble a k tomu nejvýše 15 (nikoli např. 24) slov na nadpis, ni o slovo víc.
Závěrečná poznámka pak má plnit funkci doslovu, který uměleckou součástí díla není.

Obrázek uživatele Aries

Panoptikum

Úvodní poznámka: 

Ze seriálu se těžko vybírá, ale tohle drable není ještě moc spoilerové a mohlo by fungovat trochu jako trailer.
Bylo to na bonusové téma Podvodník - postavy podle obrázků

Drabble: 

Z temných zákoutí se noří vyzáblé hnáty, zastřenými okénky problikávají smuteční svíce. Kostlivec s hřebem v hlavě tiše zachrastí, když návštěvníci stanou před hliněným obrem vyztuženým železnými obručemi.
„Páni, to je golem?“
„Takhle vůbec nevypadal,“ odfrkne Evžen. „Tohle je jen habaďůra pro obyčejné, rád bych věděl, proč…“ Zmlkne a ohlédne se.
Schody jsou pryč. V kamenném výklenku se mezi modravými žárovkami matně leskne bezhlavý templář.
Evžen se znepokojeně kouše do rtů. Kde vězí klenotník? Proč se prostor nezměnil?
Cítí ohrožení. Namaškařený sál zvláštně vibruje. Léčka? Od Kačka by podvod nečekal. Nehoda?
„Nehneš se ode mě. Oči na stopkách,“ nařídí Bořkovi.

Obrázek uživatele Terda

Za obzorem

Úvodní poznámka: 

Drabble psané jako nesoutěžní na téma "Soutok"
Většinou mám problém to jedno vybrat. Letos se vybíralo samo. Protože každý potřebujeme svého Toma, který v ten správný okamžik přijde s placatkou brandy nebo hrnkem kakaa.

Drabble: 

Mezi mraky problesklo slunce. Za hradbami přístavu mohli shodit zdání formálnosti. I zmoklé kabáty uniforem. Potůčky dešťové vody se sbíhaly k pobřeží. Hejno rybáků se s křikem vzneslo. Osvobodila nohy ze střevíců. Bosá chodidla zabořila do mokrého písku.
Šli pomalu, co noha nohu mine.
Zastavila se. Ztěžka oddechovala.
Tom se ohlédl.
"Odpusť, nevěděl jsem..."
"To nestojí za řeč."
Posadili se ve stínu palem.
Podal jí zdobenou placatku. Zahleděla se k moři. Třpytilo se tisícem zlatých odesků. Osamělý terej se střemhav snesl z oblohy. Plachty rybářských člunů splývaly s obzorem.
A za ním nekonečné míle oceánu rozprostřené mezi nimi a domovem.

-A A +A