Profesor von Drak

Daniel von Drak stojí před oltářem v dávno zbořené kapli. Hledí na tvář Boží rodičky a přemýšlí. V zádech cítí pronikavý pohled Vraspírův. Ten má sice jako vždy kápi, ale Daniel ví, že se na něj dívá. Vždycky to pozná.
Pozná i starostlivý pohled Jaroslavův a nejistý pohled Markův. Jedním z nejlepších časových agentů nebyl bez důvodu. Ale to už je historie, třebaže stále rostoucí počet misí svědčí o opaku.
Ano, může říci, že zbytek už je historie, jenže pro člověka s nadáním vstupovat do časoprostorových tunelů není historií vlastně vůbec nic. Existuje pouze nekonečně mnoho současností. Snad proto mlčí.

"Při plném vědomí slibuji..." Zašeptaná slova zanikla v temnotě školního depozitáře. Jen pavučiny se slabě zachvěly, když kolem nich prolétala.

"Při plném vědomí slibuji..."

Komu patřil zvuk bez těla?

Poplašňák spal zavěšený hlavou dolů na kloboučky slečny Karly. I on se nepatrně pohnul ve vánku, který slova způsobila.

"Při plném vědomí slibuji..."

Daniel von Drak spal. Ležel na lůžku v kabinetě za sbírkami. Ležel na zádech a předloktím si zakrýval oči. Neslyšel ta slova.

"Při plném vědomí slibuji..."

Dveře v deváté uličce byly dokořán. Strážný duch Siegfried spal.

"Při plném vědomí slibuji..."

Nádech.

"...poskytnout tobě ochranu, když předtím jsem selhal."

"Padla," prohlásil Jaroslav L.
"A pátek," vydechl Marek P., který přišel s ním, a svalil se na lůžko.
Daniel von Drak přikývl a protáhl se.
"Nechtěli byste ochutnat mešní víno z roku 1620?" nabídl.
"A to se dá ještě pít?" ptal se Marek překvapeně.
"Jistě. Vraspír ho přinesl předevčírem," odpověděl biolog. Zvedl se a ze skříňky pod teráriem s anakondou vytáhl lahev a skleničky. Nalil oběma kolegům a posadil se. Víno v jeho sklence se rudě zalesklo.
"Moc dobré," mlaskl Jaroslav a Marek jen přikývl.
"Výběr z hroznů," pokýval Daniel. Natáhl si nohy na postel vedle Marka a napil se.

"V jeslích dítě spinká, zpívej
v jeslích dítě spinká, zpívej dál
v jeslích dítě spinká, zpívej
když bludná hvězda září tiše padá sníh"

Vraspír koukal z okna a tiše si zpíval.
"Je jiná liturgická doba," opravil ho Daniel, který měl před očima kříž.
Vraspír poslušně přeladil. "Bože můj, proč jsi mě opustil..."
"Vraspíre...!"
"Aleluja! Vstal Kristus nad časnou smrtí věčný král!" Tuhle si Vraspír moc nepamatoval, přesto se pokusil Danielovi vyhovět. Pousmál se, když se kantor postavil vedle něj.
"Víš, že když ho vojáci bili, byl sám, bez přátel? U Piláta nebyli ani apoštolové. Vojáci měli kamarády, On byl sám."

Při východu slunce bývaly školní sbírky obvykle opuštěné. Správce většinou býval doma a duchové spali, dokonce i kostlivé tancovačky jen zřídkakdy přetáhly druhou hodinu ranní. Jediným narušitelem klidu tak býval poltergeist Poplašňák.
Toho dne však dopadly sluneční paprsky na Vraspírovu kápi. Muž kráčel tiše přímo ke kabinetu, kde tušil Daniela von Draka.
"Srdce je párový orgán, příteli," řekl místo pozdravu, sotva za sebou zavřel dveře.
"Není," oponoval mu Daniel, který se zrovna zvedal z lůžka.
"A je to podstatné? Černá díra taky není v páru," prohlásil Vraspír poněkud nesouvisle.
"Není. Existenci bílých děr nepotvrdili dokonce ani fyzikové stráže," navázal Daniel.

Dnes vám budu vyprávět o tom, proč se jednoho dne na cestičce ke studánce pod skalou objevilo varování Úsek častých nehod.
To bylo tak. Lidé chodili do studánky pro vodu už od nepaměti. Asi tak stejně dlouho v té studánce sídlila žába. Někteří tvrdili, že je to pořád ta samá, ale pravdivost této teorie se nikdy nepodařilo potvrdit. Já bych o tom pochyboval, žáby moc dlouho nežijí. Zvláště malí milí skokani.
Jenže tenhle jednou milým být přestal. Začalo to tím, že se zakousl do nosu rychtářovy děvečky. Potom kousl Pepíka, který byl za školou. A pokud neumřel, kouše lidi dodnes.

Čeněk C. se odjakživa bál schizofrenie. Lidé s hlasy v hlavě pro něho byli něčím neskonale odporným a nehodným existence. Nebylo nic, čeho by se bál víc. Ačkoli mnohočetná porucha osobnosti byla na žebříčku hrůzy rovněž dosti vysoko. (Nejvíce se sice bál manželky, což by nikdy nepřiznal, navíc ji nešlo označit za pouhý hlas.)
Teď stál Čeněk uprostřed školního depozitáře. Danielů von Drak zmizel neznámo kam a ze všech koutů depozitáře se ozývaly hlasy. Tlačily se na Čeňkovy ušní bubínky, vábily, hrozily, strašily. Zkusil si zacpat uši, to nejhorší kvílení slyšel i tak.
"Oknáááá!!! Pozóoor! Pochodem vchod! Levá, pravá! Defenestracééé!"

Rozměry depozitáře jsou pouze jednou ze záhad této časoprostorové koordináty. Mezi další záhady patří poltergeist Poplašňák, o němž dodnes panují pochybnosti, zda se jedná o poltergeista nebo pouze o mimořádně zlovolnou formu ducha.
Antropomorfní formou se přibližuje duchům, existují však pozorování Poplašňáka jako blankytně modrého světelného oblaku (Pokorný 1980, Lipebský, 1995 a další), lze tedy odvodit přinejmenším fakt, že barva přízraku je konstantní.
Záliby této entity jsou jednoznačně typu poltergeistího. Lomcování a pohazování věcmi, kvílení, zaklínání či prozpěvování patří do základního rejstříku činností entity (Pokorný, 1980), tyto však doplňuje jinými, netypickými, například defenestrací nic netušících návštěvníků depozitáře (von Drak, 2020).

Na základě studia archivů gymnázia se von Drakovi podařilo vypátrat, že k rozhodnutí využít půdu jako školní depozitář a "...sklad harampádí nepotřebného" došlo v roce 1904, tedy krátce po založení ústavu (von Drak, 2015). Dále však správce depozitáře k problematice původu časoprostorové anomálie nepřispěl, jelikož se dokumentace sbírkového fondu zdála být důležitějším úkolem.
Snahu zdokumentovat předměty nacházející se v depozitáři provázejí od samého počátky značné obtíže. Jako první lze jmenovat fakt, že se nepodařilo přesně určit hranice místnosti, ve které se depozitář nachází (Vraspír, von Drak., L., 2016). Vraspír (2016a) problém popsal jak hledání gumičky do vlasů v saharské poušti.

Ve školních sbírkách je toho na pěst docela dost. Na první dobrou každého napadne Poplašňák. Blankytně modrý poltergeist je příčinou těžkých snů mnohých návštěvníků sbírek, příčinou bolestí hlavy správce depozitáře a ředitelky gymnázia, která dokonce zřídila speciální fond na odškodnění obětí.
Obvykle stačí lahev vína, doplněná ve zvláště těžkých případech o kvalitní čokoládu. Obojí může být nahrazeno tvrdým alkoholem dle domluvy s poškozeným. Do účetnictví jsou pak zahrnuty jako výdaje na konzervační pomůcky a nástrahy na potkany.
Daniela von Draka sice z blankytného přízraku bolívá hlava a někdy se naštve, největší noční můrou je pro něj však něco zcela jiného.

Vítám vás, milí studenti. Dnes opět zavítáme do oddělení genetiky. Modely karyotypů září novotou, máme tedy příležitost podívat se do krabic s knihami. Doporučuji vám ochranu dýchacích cest a rukavice, nevím totiž, jak dlouho zde knihy jsou a zda neobsahují spory plísní.
Podívejte. První svazek a hned Richard Dawkins a jeho Sobecký gen. Tato kniha popisuje teorii, že geny jsou hybateli evoluce a těla jim slouží pouze jako prostředek k dosažení vlastních cílů.
Poněkud nepříjemné, že? Sobci, kteří nejsou vypovězeni z evoluční obce. I proto má tato teorie své kritiky, ačkoli může vysvětlit malé množství genetické informace v mitochondriální DNA.

Dobrý den, milí studenti. Těší mne, že berete přípravu na opravný test vážně. Rovněž i vaše ochota pomoci mi ve sbírkách.
Dnes nás čeká nesnadná práce. Jistý nekalý paranormální živel nám protřepal a nezamíchal chromozomy v modelech karyotypů.
Karyotyp je soubor všech chromozomů v jádře dané buňky. My zde máme několik karyotypů lidských a několik zvířecích. Odlišit chromozomy bude na delší dobu. Naštěstí měly tyto modely odlišné barevné odstíny.
U člověka dochází k mísení genů v procesu zvaném crossing-over. Tento proces probíhá během profáze jedna při meióze neboli buněčném dělení. Tehdy si chromatidové tetrády vymění části genetického materiálu. Neprotřepají, míchají.

Dobrý den, vážení studenti, rád vás znovu vidím. Naše dnešní práce se ponese v duchu mezidruhového křížení a jeho následků.
Zde je vycpaný liger, kříženec samce lva a samice tygra, který se nedávno objevil v deváté uličce. Jeho přesun do oddělení šelem svěřím nejspíše některému z duchů, jelikož za života mohla tato šelma vážit přes čtyři sta kilogramů.
Mimochodem, liger je plodný. Hybrid ligeří samice a lva je liliger.
Mezidruhové známosti jsou v přírodě poměrně bezpečné, jelikož potomstvo bývá neplodné. Nebývají časté ani evolučně výhodné. Mohl bych vám sice uvést mnoho výjimek, například mezidruhové hybridy jeseterů, dnes ale půjdeme pracovat.

Dobrý den, milí studenti, vítám vás opět v oddělení ptáků. Ulička hrabavých je momentálně uzavřena z důvodu rekonstrukce, navštívíme vedlejší uličku. Nachází se zde několik zachovalých exemplářů z řádů tučňáků.
Podívejte se na tyto vycpaniny. Samec tučňáka císařského a jeho mládě, kteří čekají na návrat samice z lovu.
Kýčovité, avšak pravdivé. Samice tučňáka císařského předá po nakladení vejce samci, který ho na svých nohou inkubuje ve speciálním kožním vaku. Samice poté vyrazí na lov. Vrací se zhruba za dva měsíce, kdy už je mládě vylíhnuté.
Ano, s trochou fantazie to lze považovat za velký flám. Jenomže tučňákům jde o přežití.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás opět ve svých sbírkách. Dnes navštívíme uličku dvacet sedm. Tuším, že jste zde dosud nebyli.
Co se v ní skrývá? Nechte se překvapit.
Ano, ano. Ulička je věnována ptákům z čeledi hrabaví. Naleznete zde převážně příslušníky a příslušnice rodu Gallus; zejména pak zástupce jeho domestikované formy.
Správně, jedná se o kura domácího neboli slepici. Tento byl vyšlechtěn pravděpodobně z kura bankivského žijícího v jihovýchodní Asii, kde ostatně byly slepice domestikovány.
V Evropě je chov kura domácího doložen již v sedmém století před Kristem. Možná i on si po svém zmrtvýchvstání mohl dát míchaná vajíčka.