Fandom: Prozradím na konci, ale znáte všichni.
Varování: AU, hanobení klasiky, nemravnosti a tak podobně
Jednoho dne si brácha usmyslel, že chce ptáka. Ptáka, přesně tak to řek, chápete? Začal jsem se pochechtávat, ale nejdřív mě zpražila pohledem matka a pak taky on. A to mu je, prosím pěkně, patnáct; stejně jako mě. Jak už to u dvojčat bývá.
„A co bys chtěl ty?“ zeptala se matka, ale znělo to, jak by se protrhnul pytlík s ledem. Pytlík, chápete?
Řek jsem, že ženskou.
„Vezmi si příklad z bratra,“ ryla do mě. „Ten to v životě někam dotáhne. Chce se stát ochráncem lesů.“
Vysvětlil jsem jí, že zlatej hřeb kariéry takovýho hipíka jako je on, bude, až s ním spadne strom, ke kterýmu se připoutá.
Dostal jsem zaracha. Brácha dostal sojku. Svět je jenom zasmrádlá díra plná nespravedlnosti.
Pak přišlo peklo. A tím myslím tu toho zablešenýho ptáka. Brácha si ho vycvičil, poslouchal na slovo.
Dokud sojka lezla jen za ním, všecko bylo fajn. Ale potom se na mě začala lepit jak použitej toaleťák na podrážku. Věděla o každým mým kroku. Večer to pak napráskala bráchovi. Od nakoplý houby až po utrhaný motýlí křídla.
Řek jsem mu: „Krakonoši, ty debile, nejseš už dost starej na to, abys posílal sojku bonzovat na lidi?“
A on se usmál.
________________________________
Fandom: Krkonošské pohádky
