Barbie

Jsou růžové, krásné a úplně pitomé! Naši čtenáři zajisté poznali, že v dnešním čísle jsme opět vyšli do ulic a PTALI SE BARBIE!

„Co je to tlačenka?“
*
„No... když přijede do městečka pěkný bohatý Ken, tak je kolem něj tlačenka.“
*
„Ehm... sním tři kuličky hroznů a mám na záchodě tlačenku?“
*
„Když mi Ken tlačí autíčko do garáže?“
*
„Když váží Barbie víc než padesát kilo, vyženeme ji z městečka.“
„Víte, na co jsem se Vás ptal?“
„Ehhhhhh.“
*
Šokující??? Aby ne! Britští vědci zjistili, že mozek Barbie je velký jako tenisový míček!!!
Příště se budeme ptát: „Může slušná Barbie chodit do sexty?“

Všude kolem byla černočerná tma.
Zbyli jenom oni čtyři. Poslední svého druhu. Vyčerpaní, zmatení a chvějící se hrůzou. Neměli na výběr. Nemohli nikam uniknout. Museli zůstat.
"Já mám strach."
"Neboj se, sestřičko, neboj. My to zvládneme."
"Ale, co když-?"
"Nemůže se nás zbavit. Nás zbylé už potřebuje."
V odpověď se ozvalo lupnutí a jeden z nich zmizel.
Roztřásli se zimou a přimkli těsněji k sobě.
A náhle museli zpět do práce. Vydávat ty pokyny.
Mozkové buňky zatnuly zuby a vší silou-

Barbie ladně pohodila svou nádhernou hlavou. "Mám si koupit tyhle růžové botečky s mašlí, nebo tyhle růžové s filtry?"

Se zářivým úsměvem ladně poklesla na růžové vypolstrované klekátko.
"Udělala jsem hříchy."
"Můžeš mluvit, dcero."
"Předevčírem - po dietní svačině - já... zapomněla jsem se potřetí učesat."
Přetření spánků purpurovým kapesníkem. "Dobrá. Dále."
"Před týdnem v sobotu jsem... si pošpinila své jedinečné tričenko s výstřihem a byla jsem minutu nucena být nedokonalá."
Povzdechnutí. "Ach ano. Měla by ses nad sebou zamyslet."
Vyděšeně nechápavý výraz.
"Obrazně řečeno..."
Chvíle ticha.
"A včera... já se to moc stydlíkuji přiznat. Snědla jsem... jeden čips."
Zakroucení hlavou. Znovu osušení potu purpurovým kapesníkem.
"Ale dnes... dneska je to nejšpatnější. Dneska... já jsem ještě nestačila okouzlit ani jednoho Kena!"

Ve velké dubové skříni visely Šaty – jedinečné, unikátní, téměř dokonalé, připravené k příležitosti zítřejší módní přehlídky. Visely tam a čekaly, i když si jejich tvůrkyně byly vědomy toho, že jim něco schází. Konkrétně troška třpytu, špetka lesku a ždibec šmrncu. Ale jelikož tvůrkyně a šičky byly krom dalšího obě Barbie, spoléhaly na to, že v noci přiletí módní světlušky a dané chybějící substance doplní. Vždyť to bylo tak snadné.
A protože Barbie mívají krom jiného taky z pekla štěstí, módní světlušky opravdu přiletěly. Chybějící trošku, špetku a ždibec přidaly.
Šaty se změnily z bílých na růžové.
A byly pěkně hnusný.