Děti z Bullerbynu

Už stačí jen posypat zvrchu a můžeme dát mazanec péct.
,,Až bude hotový provoní celý dům."
Maminka mi dala tuhle skvělou radu, abych mazanec nepřipekla.
,,Uvidíš, jak najednou ve světnici začnou tatínek s bráškou čmuchat."
,, Hihii, jako hladoví psi."
,,Tak to radši dávej pozor, aby tě nesežrali."
Ach, já mám tak ráda Velikonoce.

,,Mamiii, podívej, co jsem nakreslil. To je malé kuřátko!"
Bráška se přiřítil do kuchyně tak rychle, že vrazil do stoličky, upadl a zvrhl moji sklenici s mlékem.
,,No tys teda chytil zajíce. Není ti nic?"
,,Nee, ale polil jsem si kuřátko. Teď to není kuřátko, ale mazanice."

Nakonec jsme ze zdejších dětí zůstali v Bullerbynu jen já s Ollem. Kromě našich tu jiné děti nejsou, tak jich aspoň máme hodně, aby si mohly spolu hrát. Stejně si ale myslíme, že oproti nám jsou ty naše děti chudinky. Jiná doba, jak se říká. Tohleto je nebezpečný, tamhleto se nesmí. Zrovna nedávno nám říkala učitelka, že bychom je neměli nechávat chodit do školy samotné, dlouhá cesta přírodou a ve Storbynu pak spousta aut... Prý bychom si měli taky pořídit auto a vozit je.
Letos v srpnu je chceme vzít k Nockenu. Snad aspoň ti raci tam ještě nějací zbyli.

Lasse řekl, že jestli bude ještě jen o půl stupně tepleji, uškvaří se mu mozek v hlavě, a že se musí jít aspoň namočit ke studánce. Taky nám bylo hrozně horko, a tak jsme nakonec šli všichni. U pramene jsme si pořádně namočili vlasy ve studené vodě, až jsme byli skoro celí mokří - protože z vlasů nám přece voda tekla za krk a na ramena. Bylo to v tom horku ale moc příjemné.
Brita pak navrhla, že si uděláme klobouky z velkých lopuchových listů. No a nejspíš díky té vodě a lopuchům se ten den nikomu z nás mozek neuškvařil.

„Byl obrovskej!“
„Ale nebyl!“
„Byl! Měl tááákovýhle klepeta!“
„Kecáš, Bosse, byl to docela obyčejnej rak a jenom tě trochu štípnul.“
„Jo, Bosse hned ječel jak holka!“
Kluci běhali po břehu a vyváděli. My holky jsme s tatínkem uklízeli boudu.
Letos to na Nockenu bylo ještě lepší než obvykle. Chvojí, na kterém jsme leželi, vonělo smůlou a obloha byla plná hvězdiček.
Ráno jsme pak vytahali sítě a moje byla ze všech nejplnější. To budou v Bullerbynu hody. A vůbec nejlepčejší klepítka dostanu já, že jsem toho nalovila nejvíc.
Musím to mamince všecko vyprávět, o racích a chvojí.
A jak voní noc.

Až bude Lasse velký a bude z něj sakumprásk inžinýr, sestrojí spoustu užitečných věcí. Tatínek tvrdí, že je Lasse jenom líný, ale Lasse říká, že bude jezdit po světě, vymýšlet nové vynálezy a bude moc slavný.
Já zůstanu v Bullerbynu. Budu pomáhat mamince a s tatínkem se starat o naše zvířata. Lasse říká, že vymyslí stroj, který všechnu práci ve chlévě zařídí a nikdo už se nebude tahat s jehňaty a telaty. To je ale hloupost. Pontus by nikdy za žádným strojem neutíkal tak, jako za mnou, když si myslí, že jsem jeho maminka.
Lasse mi moje jehňátko prostě závidí.