DMD č. 23 pro 23. 4. 2011 Téma: Výbuch

Barney si s sebou do svého mládeneckého bytu odvážel hned dvě blondýnky k nakousnutí.
„Uvidíte, dámy, bude to legen…počkejte si na to,“ mrkl na jednu i druhou, když si je vedl do ložnice.
V jediném propletenci se svalili na obrovské letiště a vše směřovalo k rozžhaveným, bouřícím vulkánům, valící se žhavé lávě, stříkající žhavé lávě, zkrátka k aplikované vulkanologii v celé její kráse s ohňostrojem na konci.
Nakonec z toho však byl spíš výbuch - Barney se svého „…dární!“ té noci nedočkal.
Zato hodně silně proklínal Tedův zvyk přecházet ráno z koupelny do pokoje nahý. Ten mentální obraz byl…antikoncepční.

Fandom: HIMYM (Jak jsem poznal vaši matku)

Poznámka: Aplikovanou vulkanologii jsem si vypůjčila od Kulhánka a návštěvnic jisté pražské čajovny ;-)

Fandom: Pro oči barvy morionu - povídka od Bilkis
Poznámka: Věnováno překvapivě Bilkis. Díky za krásný zážitek.

Co cítíš?
Bolest?
V první chvíli tě to zcela ochromilo.
Dalo by se to přirovnat snad jen k výbuchu supernovy.
Myslel sis, že jsi připravený?
Ale jak se připravit na něco takového?
Všechny ty dávno zapomenuté nebo nikdy nepoznané pocity.
Zaplavily tě jako vlna.
Jak se s nimi porvat?
Bylo to tak silné, že jsi nejprve nedokázal rozlišit nic konkrétního.
Až později, když odezněl první nápor a když pominula fyzická bolest, zjistil jsi, že to nejsilnější, co cítíš, je strach a láska.
Bojíš se co bude dál?
Zůstal ti Max.
Bude ti to stačit?
Nebo jinak.

Budeš stačit ty jemu?

Fandom: Trhák
Poznámka: věnováno mamce k narozeninám. Věřte, že zkombinovat tohle téma s vhodným tématem bylo... No, trvalo to dlouho a nadávala jsem na jisté osoby jak špaček...
Poznámka 2: pokud jste to ještě neviděli, pusťte si to. A nezapomínejte, že je to parodie. A že to mají na svědomí Smoljak se Svěrákem. *doporučujík*

Že je můj šéf cholerik, to víte všichni.
Hrubý byl ke všem, kromě sponzorů, často vybuchoval a měl tu svou zvláštnost. Neříkejte, že jste o tom neslyšeli. Když byl rozčilený, prostě trhal věci. Co mu přišlo pod ruku, nejčastěji to co měl zrovna na sobě. Připadá vám to vtipné? Myslíte si, že to pasuje k filmu? A dokážete si představit, co prožíval? Jak se cítil, když režisér „zkazil“ tu scénu s výbuchem? Já to vím, protože jsem byla s ním.
Že je můj šéf cholerik, to víte všichni. Že jsem do něj už roky zamilovaná, to neví nikdo. Ani on.

„Michaeli, už jednou jsem ti vysvětloval, co se od tebe na plese očekává,“ řekl rozhodným hlasem Creagan.
„Já ti zase říkal, že na ten pitomý ples jít nechci,“ oponoval mu syn.
„Nemusím ti snad opakovat, že tady nemáš na výběr,“ zvýšil král hlas a zatvářil se při tom káravě.
„Opravdu nemám zájem hledat si nevěstu mezi šlechtickými dceruškami, když mám Lucii.“

Výbuch vzteku Creagana nepřekvapil, znal povahu svého syna, který měl tuto vlastnost po své zemřelé matce. Věděl, že nejlepší je počkat, než se to uklidní, protože dnes by už nic neprosadil.

Je horší vládnou své rodině než celému království.

Varování: Spánkový deficit, celkové vyčerpání a málo času.

Poplácali ho po zádech a řekli mu, že je hrdina. A že to všechno závisí jen na něm.
Zeptal se jich, proč tam radši nepošlou speciálně vycvičeného psa.
Poradili mu, ať drží hubu a radši se soustředí na svou práci. A potom pro jistotu dodali, že je hrdina.
Srdce mu bušilo až v krku. Nadechl se, možná zakřičel některou z těch typických frází, jaké se v podobných chvílích říkají ve filmech, a vykročil vstříc smrti nebo slávě.
Výbuch jej zabil po necelé minutě.

Klikla na „nová hra“.
Proklela ten zatracený nefungující internet, kvůli němuž se byla nucena zabavit hledáním min.

Fandom: >Hledání min (ano, myslím tu hru :o) )

fandom: Sherlock Holmes (BBC)
pozn. aut. č. 1: předchozí drabble naleznete zde, tady či tu.
pozn. aut. č. 2: věnováno Terdě, Profesorovi, ioannině, Peggy, Danae, Eillen, Erendis, hidden_lemurovi a Kleio. Díky za komentáře.

*

„Uprostřed vyučování odešel s podezřele vypadajícím vousatým mužem.“
„To byla tetička Mildred.“

„Pokouší se ověřit pravdivost výkladu chemickými výbuchy.“
„Doufám, že vás nenapadne brát jadernou energii.“

„Přišel pozdě vymlouvaje se, že mu ujelo taxi.“
„Že by neměl jízdní řád?“

„Pokusil se odcizit lebku ze školních sbírek.“
„Zamkněte ji a zabezpečte. Udělá to znovu.“

„Způsobil učiteli latiny záchvat vzteku, výbuch hněvu a dlouhodobý pobyt v nemocnici poté, co se optal, jak se řekne to je hustý.“
„Id spissum est.“

„Opisoval od vedle sedícího Gregoryho Lestrada.“
„Opisoval-li nesprávná fakta, nechte ho propadnout.“

„Chodí po třídě s deštníkem.“
„Netuším, po kom to má.“

Fandom: originální
Poznámka: Chytla mě nějaká romantická nálada. Pardon. :D

Cesta trvala nepříjemně dlouho a to, že měla celou dobu zavázané oči se jí taky nelíbilo.
Nechtěla ani vědět, jak se na ně musí lidi v autobuse dívat. Copak si asi myslí? Zřejmě, že jsou šílené.
Neměla moc ráda překvapení, ale Alice měla takovou radost, že jejím prosbám nakonec vyhověla.
Vystoupily a cítila, jak stoupají do kopce. Začala být nervozní. Kam ji proboha vede? Z dálky slyšela hlasy, ale nerozuměla ani slovo.
Náhle se ozvala rána. Za ní hned druhá a třetí. Jako…
Al jí sundala pásku z očí a Mary otevřela pusu v údivu.
„Nádhera“, zašeptala a objala ji.

Fandom: Zeměplocha (víceméně)

Stvořitel začal před šesti dny Slovem. Přidal zemi, nějakou tu oblohu, slunce a měsíc. Na rostlinách a živočiších se vyřádil. Všechno podle vlastního návrhu, čistá designerská prácička od bičíků bakterií až po choboty olifantů. I ti lidi se mu docela povedli.
Zbývá už jen pár dodělávek. Přídavek správné koncentrace bylonebylia, prvku, bez kterého žádný vesmír nefunguje správně, je choulostivá záležitost.
Ještě špetičku.
Ale do háje! To už je třetí vesmír během posledního měsíce. Jeden by řekl, že ty věcičky nebudou tak rády vybuchovat. No co, vymete ho na druhý konec galaxie, zítra si trochu dáchne a pozítří to zkusí znovu.

,,Opište si zápis, zatím připravím pokus.“ Oznámila učitelka, jejíž výklad jsem doteď ignorovala. Neochotně jsem do sešitu přepisovala ty podivnosti.
Otupěle sleduji výjev dvou kádinek a plynového hořáku uvedeného do chodu. Na tváři se mi neobjeví ani náznak úsměvu při spolužákově otázce: ,,Bude to bouchat?“ Ohraná písnička.
Kádinka s červenou tekutinou se octla nad hořákem. Modré plameny ji ledabyle olizovaly.
V plamenu se cosi pohybovalo. Vždyť to je salamandr! Učitelka nalila čirou tekutinu z druhé kádinky do té s červeným roztokem. Prý to má neutralizovat.
Ve chvíli kdy se látky spojily, způsobily nenadálý výbuch. Ještěr si pochutnával na rozlité tekutině.

Fandom: Big Bang Theory, respektive jakési zcela šílené AU

Sheldonovi bylo sotva šest let, když se to stalo. Měl to být úplně obyčejný pokus. Jeden z mnoha experimentů, kterými si krátil čas, než se dostane k opravdové vědě. Ale něco se pokazilo. Stačila vteřina a náhle se to celé rozprsklo po jeho uspořádaném a prázdném pokoji. Naprostý chaos a entropie.
S hrůzou pozoroval, jak se to rozpíná. Napadlo ho, že z toho bude strašlivý průšvih. Ježíš určitě nebude rád, že si Sheldon stvořil vlastní vesmír. Nemluvě o mámě.
Zadíval se kamsi mezi galaxie. Ještě ke všemu támhle vzniknul život. Teď už to rozhodně nepůjde jen tak zamést pod koberec.

Fandom: Máj (zas ten náš rozšířený)
Poznámka: Další info by byl spoiler. Řeknu ale, že se to odehrává ve druhé části a upevní to Vilémovo postavení jako strašného lesů pána. ;) V létě bych to chtěla dopsat nebo zveřejnit alespoň první část. :)

Valdemara vzbudil křik a hluk. Neměl tušení, co se stalo, ale Viléma takhle rozčileného ještě neviděl.
„Zopakuj to!“
Jelínek se užuž nadechoval, když úkosem pohlédl na Valdemara a neřekl nic.
Vilém narazil Jelínka na nejbližší strom; vytáhl dýku, kterou se naučil nosit vždy u sebe.
Karel s Marjanou stáli opodál, jako by snad sledovali divadlo.
„Co koukáte?“ – žádná odpověď. „A vy dva, nechte toho!“
Vilém se otočil – „Do toho se nepleť!“ Jelínek ho strhnul na zem, nebezpečně se přibližovali strži ve skále.
Vlhké listí podklouzlo.
Zdola se ozvalo zaskučení.
Strašný lesů pán přimhouřil oči. „Jdeme! Však on ho někdo najde.“

Fandom: můj vlastní/ Česká kouzelnická škola ve Vídni
Opět souvisí s příběhem rozjetým v tématu Nemrtvá princezna.

Je tak hezký.
Je mi ho lito. Ale musí trpět, protože se potkal se mnou.
Odkud asi má moji mandolínu?
Kdysi jsem bývala nevinná.
Jenom jsem dovedla zvláštní věci, které jiní nedokázali.
Pak jsem narazila na toho zlotřilce. O samotě, nestřežená. Chtěl využít vzácné příležitosti.
Zoufale jsem bojovala. Najednou se svět otřásl. Násilníka to odmrštilo daleko ode mě.
Tím výbuchem to začalo. Přála jsem si své schopnosti rozvíjet a začala vyhledávat znalce.
Vedli mě špatným směrem. Nechtěla jsem sloužit temným silám. Snad mohlo všechno dopadnout dobře. Ale byla jsem zabitá.
Ani teď nejsem doopravdy zlá. Jenže už nemám na vybranou.

fandom: historie (listopad 1944, Brno)
poznámka: konkrétní příběh vymyšlen, ale příběh kina by měl sedět

Chvilku jsme se procházeli a já si uvědomovala, jak je pěkné mít mládence. Tedy pokud to byl skutečně můj mládenec. Styděla jsem se zeptat.
Původně jsme měli jít do města na nějakou německou revuální komedii, ale nakonec jsme procházku prodloužili a zašli raději do Astry na Východ slunce. Bylo to jistě krásné, ale už si to nepamatuji. Ale vzpomínám si na to, že mě můj milý při odchodu políbil na tvář a já se za ním dlouho dívala.

Druhý den byly nálety, z kina zbyly jen trosky a více se tam nikdy nic nehrálo.

Mého mládence jsem také už nespatřila.

fandom: Corbin Fisher
poznámka: Věnováno hiddenlemurovi, protože mě ukecala, ať to zveřejním. A varujík, je to slash, fandom je NC18 a nezkoumejte předlohu :))

Nejdřív vybuchla kamera. Prostě se nadechla a rozprskla se.
Zakrátko se propadla postel. Dru při prudkém úhybném manévru shodil mísu s ovocem. Po podlaze se rozlila přehršel střepů a působivá sbírka švestek a meruněk.
Kameraman vybuchl vzteky, zabalil to a odkráčel.
Corbin zavrtěl hlavou, poslal Drua s Jarettem domů a šel se uklidnit červeným vínem.
Ti dva skončili v kavárně. Jarett pro všechny případy okamžitě rozbil skleničku s vodou.
Dru vybuchl smíchy.
„Navrhuji pokračování u mě doma. Jinak tu způsobíme třetí světovou válku,“ pronesl pobaveně a pak ostentativně převrhl hrnek s kávou.
Svět se zašklebil a noc s očekáváním popraskala.

Gaius Septimus se probral s bolavou hlavou. Země se chvěla. Rychle probudil spícího Plinia.
„Bohové, co se…“ nedořekl, když si uvědomil otřesy. Chvatně se oblékli a běželi na terasu. Setkali se s nadšenýma očima Plinia staršího. Pozoroval protější kouřem zahalený břeh.
„Tomu říkám oslava Vulkanálií!“ prohlásil strýc poněkud cynicky. „V zájmu svých pozorování musím blíže. Pojedete se mnou? Veslice již čeká.“
Plinius mladší vyděšeně upřel zrak na černý mrak, který clonil nebe nad Vesuvem. Polkl.
„Odpusť, ale nemohu.“ Pohlédl na Gaia a ten jen mlčky kývl.

Strýcova veslice mířila ke Stabiím.
Z hory vyšlehly plameny. Den se změnil v noc.