Záchranná stanice záporných postav

V hlubokém lese je paseka. Na pasece chaloupka. Kolem chaloupky sad a zahrada. O sad i zahradu se stará Žán. V chaloupce žije Ould Šetrhend. Umí hezky vyprávět. V chaloupce žije také Drahoušek. Drahoušek je výborná kuchařka. Žijí tam i pan Dušín a kocour Mikeš. Mikeš je černý, ale nenosí boty a neumí mluvit.
Všichni v chaloupce mají rádi děti.

Od chaloupky vede cesta. Vede na křižovatku. Z křižovatky vede další cesta k druhé chaloupce. Plné perníku. V této druhé chaloupce žijí Vlk a Ježibaba.
Vlk i Ježibaba mají také rádi děti. Ale jinak.
Děti, nechoďte do té druhé chaloupky!

Pro dlouhé zimní a jiné večery máme v klubovně pořádnou sbírku deskových, karetních a společenských her.
Máme klasiky jako Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky, Z pohádky do pohádky nebo Monopoly.
Máme moderní hity jako Carcassonne nebo Osadníky z Katanu.
A spoustu dalších. Karak, Toulavé věže, Kreveťáky a Krabčáky, Kvedlaly z Kvedlinburku, Spící královny a mnohé další.
Drahoušek zbožňuje Pelíšek a Ostrov koček. Zpětně už chápu, co mi tím chtěla naznačit.

A pak tu máme jednu, kterou vymysleli v Záchranné stanici záporných postav v rámci terapeutického workshopu a pracovník nám ji věnoval za tři láhve ostružinovice.
Předseda ji odmítá hrát.

Posílá nám je pracovník stanice. Prý přišli omylem. A že my jsme "ti hodní", ať se postaráme.

Podezíráme ho, že se hlavně nechce dělit o vodku. Mívají totiž nervy v kýblu.

"U každé testové otázky dávám jednu možnost, která je zjevně nesmyslná! A pokaždé ji několik žáků zaškrtne! Kdyby aspoň z recese! Nebo z touhy po diskuzi! Oni vážně myslí, že člověk má dvě srdce!

(Předseda jim nalije trochu ostružinovice na uklidnění. Z dávky jinak určené pracovníkovi.)

Nakonec všichni zakončí stejně:

"Ta zkratka je zavádějící. Jak jsem měl vědět, že jde o záchrannou stanici pro záporné postavy, ne zdrcené pedagogy?"

Mysleli jsme, že už o nich neuslyšíme.
Ale někteří lidé jsou... Posuďte sami.
Vrátili se o dva týdny později. Přesněji, chtěli se vrátit.
Špatně zabočili.
A pracovník nebyl tu noc v chaloupce.
Po návratu taktak stihl zachránit jednoho rádobylupiče z pece. Ježibaba tancovala kolem a střídavě ječela na Voldemorta, ať se vykašle na čáry a rozdělá ten oheň sirkami, a na lupiče, že jestli mu nevoní její perník, ať si vyzkouší proces výroby zblízka.
Druhého našli visejícího na špičce smrku. Santer ho ostřeloval vzduchovkou a Otesánek okusoval kmen.
O týden později volali z Veterinární správy.
Udání na ilegální chov vlkodlaka.

To se tak někdy sejde více věcí.
Přemnožená divoká prasata v zdejším kraji.
Drahouškův skvělý recept na černou zvěřinu s hořkými bylinami.
Návštěvník, který na posezení spořádá stejné množství divočáků, jako normální člověk sní knedlíků ke guláši.
Platný lovecký lístek.
Zatímco jsme s předsedou porcovali maso, poslala Obelixe Drahoušek pro bylinky.
Nevrátil se.
Zato po několika hodinách volal pracovník Záchranné stanice, jestli bychom si pro něj (Obelixe) nepřijeli. Snažil se dodat ještě něco, ale přehlušil ho Ježibabin jekot.
"Povídám vám, že mně nikdo uši trhat nebude!"
"Vždyť jsem jasně říkala, že šalvěj roste na záhonu před chaloupkou," divila se Drahoušek.

"Strážce vám sdělil, že dveře otevře hádanka... která je v neznámém jazyce."
"Podle mě je to podvodník. Navrhuju strážce sežrat," nadhodil rytíř a nenápadně pod stolem hnětl těsto.
"Jako paladin bys neměl..."
"Dyť je to kostlivec! K čemu žrát kostlivce?!" zajímala se mrtvola trpaslíka, toho času jemně ohryzávající stůl.
"Jsme mohli udělat vývar," podotkla víla a vycenila zuby.
"Přidáme to... magické býlí. Koření," nadhodil kněz během čištění (plastové) pistole.
"Ale," zoufale namítl Pán jeskyně.
"Takže vývar?" zeptal se rytíř.
"Vývar!" zařvali sborově.
"Hoďte si," hlesl Pán jeskyně.
Nevěřícně hleděl na kostky.
"Strážce... byl podvodník," zamumlal.
"Ale vynikající!" slintla mrtvola trpaslíka.

Jean září, jsou tu všichni. Od biskupa po Gavroche. Thénardier chybí.
Avengers dorazili také v plném počtu.
Bálú a Ká tančí Skywalkerovým pro zábavu. Obi-Wan taktuje světelným mečem.
Pipin chce do záchranné stanice. Za Sauronem. Zbytek Společenstva (s rodinami) mu to rozmlouvá.
Popelčina víla píská utkání Zeměplochy proti Bradavicím.

"Brzy to přijde!" vzkazuje zdaleka Zmarchrob. Vztekle komusi ukopne lebku.

Přibíhá nahý Jack Sparrow. Za ním šílený mužíček s velkou bednou.
"Prevíte! Prej mínotaurus a kráva dojící rum! Opice v kostýmu! Zmetkové v hovězině! Prej, věrný pes! Vrať mi ženu a tuhle obří chlupatou bestii si nech!"
"Mňaúú," zní z bedny.

Poslední laťka přibita, poslední taška položena, drátěné pletivo pečlivě nataženo a zapuštěno, síť nad výběhem jakbysmet. Naše klubovna možná stojí na stráni uprostřed lesů, ale lišky, kuny i jestřábi si na drůbež budou muset nechat zajít chuť.
K dokonalosti chybí kurníku jediné: jeho nové obyvatelky. Kde se ten slepičář zasekl?
Předsedovi zvoní telefon. Zvedne ho, chviličku poslouchá, pak rezignovaně přepne na hlasitý poslech.

"...baba mi pořád vnucuje perník, magor s devíti prsty zjišťuje, jestli některá nemá místo kroužku zlatý prsten, beznoska se urazil nad kohoutem a mele cosi o nedorozumění a baziliškovi... Necháš ty slepice, ty hubo nezavřená!"

"Špatně odbočil."

Jel jsem na neuvěřitelně vyčerpávající byrokratickou poradu na ústředí.
Vrátil jsem se pozdě... a přivítal mě řev.

Sauron se šťastně válel v obří sbírce prstenů.
Santer předstíral (doufám), že střílí na Otesánka. Ten se kácel k zemi, zatímco do sebe soukal moji židli. Ježibaba s kulatejma brejlema chroupala na židli perníček s nápisem Jeníček, a Voldemort krolem ní kroužil a dramaticky vlál pláštěm.
„Šach mat, Harry Pottere!“ hulákal vítězoslavně.

Pak si mě všimli. Ztuhli.
Dlouze jsem se na ně díval. Voldemort mi provinile podal svoji hůlku (jídelní).
„Žer slimáky, ústředí!“ zařval jsem za máchání hůlkou.
Víte co... Mám je rád.

Proč je vhodné snažit se lépe poznat své přátele:

a) snáze z nich získáme cenné informace ohledně bydliště jejich příbuzných
b) nebudou očekávat, až na ně vystřelíme
c) snažíme se navázat kvalitní sociální vazby

Máme-li s někým nedorozumění:

a) pokusíme se ho zabít na starém hřbitově
b) oblečeme si oděv jeho babičky a sežereme ho
c) situaci řešíme klidným rozhovorem

Došly suroviny na perníčky. V obchodě je nemají, takže:

a) pokoušeme prodavače
b) zkusíme vhodit prodavače do Hory osudu
c) upečeme si, chceme-li, něco jiného (NE prodavače)

Vyplněný kvíz:

a) sežereme
b) rozcupujeme, ozdobíme jím perníčky, sežereme
c) odevzdáme pracovníkovi

Paulina: [zpívá si] Už troubějí, už troubějí –
Edmund: Cože? Troubějí? Nikam nejdu! A říkejte si o mně, co chcete. To byl nápad, zápasit s maskovaným vyzyvatelem.
Vincentio: Z tvé strany snad, ovšem být tím maskovaným hrdinou, to je jiná písnička.
Volumnie: Můj chlapec se taky maskoval, když šel k Volskům.
Pučmeloud: [hystericky] Já na tom maškarním nebyl!
Iago: Nejvíc si užívám tu masku spolehlivého přítele. To je taková slast ji strhnout a vysmát se klaďasovi do očí! Ale napadá mě, ochranné masky už nenosíme, karanténní opatření všechna odtroubena, proč tady ještě tvrdnem?
Paulina: [píská si a pohrává se svazkem klíčů]