Záchranná stanice záporných postav

V rámci instrukcí jsme zkoušeli pomocí nový psychologický příručky pomoct Otesánkovi. Vlk se nabízel jako dobrovolník; spolupráci mezi nima máme podporovat, tak jsem mu dal příručku k prostudování a snad z toho nebude katastrofa.

Nevím, co se tam stalo, ale po třech hodinách se na chodbu vyřítil Otesánek, ze kterýho lítaly hobliny a na ruce měl stopy vlčích zubů, a za ním se hnal Vlk, kterej řval: „Sněz mě, nebo tě sežeru, kořene!“

Ježibaba se jim postavila do cesty s řevem: „Tudy neprojdete!“, načež se Sauron složil a dostal hysterák.
Potřeboval bych panáka, ale našel jsem jenom Ježibabiny rumový perníčky.

Harry zděšeně sledoval, jak hladina vody v poháru klesá.
"Aguamenti!" zařval znovu, ještě zoufaleji. Brumbál sípěl. Jiná možnost nezbývala.
Otočil se, aby nabral vodu z jezera a nechal se hrdinsky utopit, když vtom zahlédl záblesk při okraji skály.
Co tu dělá ta pumpa? pomyslel si zmateně, ale jelikož měl mudlovskou životní průpravu, okamžitě k pumpě přiskočil, pohár naplnil a armáda neživých se mohla jít bodnout.
~
"Výborně!" pochválil jsem Voldemorta hrdě. Jasně, je to jen počítačová simulace, ale pokrok je u něj hmatatelnej.
Jeho poznámku o tom, že ve skutečnosti v tý pumpě byla stejně voda z jezera, jsem radši přeslechl.

Když jsme se k Němu poprvé dostali, Voldemort předvedl hysterickou scénu následovanou několikatýdenním vzlykáním a pokaždé, když Ho někdo jen trochu povytáhne, ostentativně práskne dveřmi. Venku si pak cvičně štěpí duši a čeká, kdy pro něj někdo přijde.
Ale Ježibaba říká, že se Voldy chová jak malej kluk, protože On je tu byl prostě dřív.
Sauron se v rámci přátelské atmosféry snaží čas od času ostatní přesvědčit, že by mu prostě mohli říkat jménem, ale nikomu se do toho nijak zvlášť nechce.
Jen, když se od zadní zdi rozptýlí po chaloupce povědomé aroma, zamumlá si to Voldy ublíženě pod nozdry.

Santer mi sice v dotazníku na otázku "Chtěli byste domácího mazlíčka?" odpověděl "Já bych všechny ty rudý kojoty upálil", ale řek jsem si, že jim dám šanci. Do útulku chtěli jet všichni, zvlášť Voldemort, i když jsem mu stokrát vysvětloval, že tam fakt žádný hadi nebudou.
V útulku se hemžilo a kňučelo všechno stejně, ale oni si kupodivu vyhlídli jenom jednoho. Podle chovatele ho sem přitáh obrovskej týpek, co brečel, že toho chudáčka malýho musí vopustit. Bylo mi jasný, že to nebude normální pes.

Když mu o tejden pozdějc narostly další dvě hlavy, věřili byste, že jsem se ani nedivil?

Tohle jsem asi neměl dělat. Ale znáte to, doporučené postupy shora, papírování... Někam chodit musíme.
No, řeknu to radši rychle. Vzal jsem je do kostela, že se jim jako třeba uleví, když se vyzpovídají z těch věcí, co provedli.
Čekal jsem, že budou remcat. Voldemort jako vždycky syčel nějaké nadávky. Ježibaba si stoupla před zpovědnici a začala řvát, že vona nikdy nic špatnýho neudělala, že těm malejm chudákům akorát dala trochu perníku (což si nejspíš kněz špatně vyložil, protože jí začal kázat o drogách).
Když jsme odcházeli, z okousané zpovědnice právě ministranti vynášeli kněze. Chudák na nás není zvyklý, no.

Ten dnešní novej má takovej seznam dietních požadavků, že jsem nejdřív nevěděl, co s ním.
Ježibaba, která se pořád nezbavila chronický potřeby někoho vykrmovat, mu upekla perníkovej činžák, tak tím se vyřešila svačina.
Nakonec to vypadalo, že až na věčně vyžranou ledničku a potřebu novýho mrazáku to půjde. Jenomže pak se ukázalo, že tu bude jinej problém, chce to radikální převýchovu. Doma to měl asi těžký, jenomže to nejde, musí se naučit trochu ovládat. Voldemorta jsme stihli zachránit, když už mu hulákal kletby do chřtánu.
Zatím jde ten Otesánek na samotku; Vlk říká, že s ním to žraní zkusí probrat.

Tohle téma jsem furt odkládal. Jenomže pak začli prudit shora, přišla kontrola a už nebylo zbytí.
Tak jsem teda koupil pár rohlíků a flašku vodky a povídám, pojďme se bavit o vašich rodinách.
Voldemort na mě vrhnul pohled, na kterej dlouho nezapomenu.
Vlk zavrčel, že po tom fiasku s tou červenou čúzou na všechny rodiny světa kašle.
Sauron se rozchechtal tak, že ze stropu začal padat perník.
Santera chytnul rapl a nezklidnil se, dokud nedostal svůj dopisní papír.
Ježibaba křečovitě sevřela lopatu, ale pak na mě mrkla a řekla: "Kdo s váma potřebuje rodinu?"
Nakonec jsem tu vodku potřeboval sám.

Objevil se jednou k ránu a vypadal tak uboze, že jsem ani nedovolil Sauronovi jít otevřít.
"Promiňte," povídám, "my jsme Záchranná stanice záporných postav."
"Já vím," vyhrkl hned.
"Co je na vás zápornýho?"
Chvíli přemýšlel. "Ujíždim na perníku."
"Tak toho tu je," ozval se kdosi zevnitř.
Pak mě konečně přemohla zvědavost.
"Víte, neurazte se, ale co ta vaše podoba?"
"To ta blbá reinkarnace!" zavyl najednou. "Když umře člověk, tak to je hned kůň, tygr, ňáký důstojný zvíře. Ale mrtvej hudební styl? Co myslíte, hm?" rozhodil zoufale malýma šedivýma packama.
Mrzelo mě, že jsem ho nemoh přijmout. Ale předpisy jsou předpisy.

Přišel k nám včera. Otevřel mu Sauron a on nejenže neomdlel, ale ještě mu s úšklebkem pochválil účes.
Pak jsme ho přijali. Běžná procedura, akorát tenhle furt tvrdil, že je tu jen na chvíli.
Při ranním kreslení si ostentativně sednul do kouta a cosi si tam čmáral. Ježibaba se k němu zvědavě přišourala.
"To máte pěkný, mladíku," zkusila to. Tyhle socializační snahy mě vždycky dojmou. "A ty písmena, SH, copak to znamená?"
"Nic."
Nedala se. "Ale podívejte, tady se vám nějak rozjížděj."
A vtom to přišlo. Mladík vstal a hystericky zařval:
"To už tak písmena DĚLAJ!"
A najednou byl tentam.

Včera jsme přijali Vlka. Vypadal chudák nějakej sešitej a zmáčel nám celou předsíň. Zavrčel, že sežere prvního, kdo si na sebe vezme něco červenýho, a posadil se do rohu. Pořád byl sympatičtější než ta ježibaba před týdnem, která mi nabízenej perník vyházela z okna. Santer na ni namířil pistoli, ale dostal lopatou, tak se radši vrátil k trhání cizích závětí.
Vůbec je tu nanic atmosféra. Voldemort se včera zhádal se Sauronem, že prej vyslovil jeho jméno, či co.
Ale stejně, víte, něco vám řeknu. Myslete si, co chcete. Oni nejsou mrtví. Sbírají síly. Brousí kosy, leští kudly.
A chystají revoluci.