Horáček a Pažout

Jsou čarodějky, povídali Machovi, potřebujeme sluchátko, kdyby vítr rozfoukal oheň, Pažout řekl, jsou čarodějky, potřebujeme sluchátko, kdyby došlo pivo, sluchátko prohlásilo, že není hasič ani pivní kurýr, a Machová se zeptala, s kým teda? Sluchátko řeklo, s chlapci, těm pivo nedojde! Pili tedy pivo, načež se sluchátko optalo, než jsem vás potkalo, byli jste normální? Zeptali se sluchátka, jak to myslí, a sluchátko odpovědělo, sexuálně, ne asi! Pažout zbrunátněl a zařval, když se mají dva LIDI rádi, hluchadlo, je to naprosto normální! Ale Horáček se usmál a řekl, jasně, až do koček a lednice, a dál už je to historie!

Tenkrát chodili Horáček a Pažout pátým rokem do 3.B, malých spolužáků si nevšímali, jenže Ahmeda si všimli, vypadal jinak, neuměl moc česky a větší kluci mu dávali dost zabrat, až Horáček řekl, člověče, já se na to nemůžu dívat, a Pažout zavrčel, ani nemusíš, a sluchátko, které před chvíli šlohli Šebestové, pravilo, hoši, chcete pomoci? a hoši řekli, dík, sluchátko, jsi fakt kámoš, na to, že tě pořád krademe, ale není třeba, načež nakráčeli na školní dvůr, kde si zrovna kluci chtěli Ahmeda podat, postavili se za něj a řekli, tak kdo chce na budku, pánové? A nikdo nechtěl!

To tvoje zírání do ledničky, povídal Pažout Horáčkovi, to je kapitola sama pro sebe, co myslíš, že tam najdeš, koukáš tam zasněně nejmíň dvě minuty, víš, kolik to stojí, a Horáček ledničku zavřel, ale zasněně se tvářil dál, já vždycky vzpomínám, vysvětloval, jak Mach a Šebestová provedli tu věc s kočkama, já šel k tobě, všude bylo naházené jídlo a žraly ho ty kočky, pak jsem otevřel ledničku a tys tam byl, bílej a studenej, to bylo strašné, jenže když jsem ti dal umělý dýchání, byl jsi zas krásně teplej, a Pažout odpověděl, pořád jsem, pojď mi ho dát znova!

Archimédes nebyl žádné štěňátko, bylo mu sedm, ale pořád neposlouchal, měl dlouhé tělo a krátké nožičky, jenže běhat uměl rychle, rozhodně rychleji než Horáček s Pažoutem, když ho v parku pustili z vodítka, supěli za ním, Pažout nadával, koho to napadlo, pořídit si psa, a Horáček sípal, tebe, a byl to super nápad, protože honit Archiméda je jedinej pohyb, kterej máme, kdyby byl vychovaný, vážil bys metrák, ale Pažout už měl v ruce sluchátko a volal do něj, ať jsme chrti! Pak už dohonili Archiméda snadno, byli dokonce rychlejší, takže zbytek odpoledne honil Archimédes je, bylo to šílené, ale zábavné!

Jednou se Pažout rozhodl, že napíše drabble, ale neuměl moc pravopis (a Horáček jen o chlup líp), takže ho dal přečíst Šebestové, jenže Šebestová řekla, Pažoute, to je učiněná hrůza, tady máš ypsilon, neumíš vyjmenovaná slova, sem patří měkké, neumíš shodu, tady čárka, tady ne, až se Pažout naštval a povídal, Šebestová, nech si ty nápovědy, jsem chytrej dost, opravím si to sám, jenomže když zůstal se sluchátkem, řekl, oprav mi to ty, ale sluchátko se zachechtalo a řeklo, poslechni si tohle, a pak se ozvalo Pažoutovým hlasem, jsem chytrej dost, opravím si to sám. Takže ani náhodou, uzavřelo sluchátko.

To takhle jedno sobotní odpoledne dostal Horáček pozvánku na fejsbůku na třídní slučák a hned ji ukazoval Pažoutovi. No tý jo, řekl Pažout, to musíme jít, to bude ale chlastačka a Horáček souhlasil, že to teda fakt musí, přece jenom už je všechny strašnejch let neviděli. A tak teda šli.

No teda Pažoute, to byla fakt pařba, to už se v našem věku jen tak nevidí. Jo jo, chlastali jsme jak za mlada, souhlasil Pažout. Takhle dlouho už jsem vzhůru nebyl, no ani nepamatuju, ale už jsem zralej do postele a tak šli, přece jenom už bylo půl desáté večer.

Byl večer a Horáček s Pažoutem seděli v hospodě a popíjeli pivo. Ale pak Horáček řekl, že co takhle dát páku a Pažout chvíli uvažoval, ale uvažoval jenom o nedopitém půllitru a tak nakonec řekl, že teda jo. A Horáček se potutelně usmíval, protože věděl, že má na Pažouta páku a tak určitě vyhraje. Takže jak začli, Horáček se naklonil k Pažoutovi blíž s tím, že na něho svůdně zamrká a Pažout neodolá a nebude se soustředit. Jenže Horáček zapomněl, kolik už měl v sobě piv a tak se naklonil, padl hlavou na stůl a tu páku přeci jenom nevyhrál.

Horáček s Pažoutem byli u Machů pečení vaření a to především, když se peklo nebo vařilo, protože to měli bez práce. Jenže tentokrát to práce byla, protože malá Machová nechtěla usnout, takže Machovi dělali psí kusy, aby ji uspali a tak řekli Horáčkovi s Pažoutem, ať taky přiloží ruce k dílu a uvaří guláš. A tak teda krájeli a vařili, až se z nich kouřilo, ale pak Horáček řekl, že jsou všechny ty vařečky ňáký krátký a tak přemýšleli, co s tím, než si všimli osamělého sluchátka. A tak se na sebe podívali, pokrčili rameny a strčili ho do hrnce.

Z adaptačního kurzu nebyli Pažout s Horáčkem zrovna šťastní, Horáček povídal, takových cizích lidí, radši bych se adaptoval jenom s tebou, Pažout souhlasil, Horáčku, adoptovat chci jedině s tebou, a Horáček řekl, hele, mám sluchátko, do sluchátka povídal, prosím, my bychom potřebovali, aby všichni ostatní byli třeba trpaslíci, a sluchátko řeklo, dobrá, ale pak mě vrátíte Šebestové, a když proměnilo třicet budoucích zámečníků i učitele Kolíska v sádrové trpaslíky, dodalo, nestrkejte do nich, ať se nerozbijí, a Pažout řekl, kdepak, jenom do Horáčka, strčil do Horáčka, ten spadl na postel, a tam se dál strkali, ale mně naštěstí došla slova.

Člověče, Pažoute, povídá Horáček, nestýská se ti někdy po lumpárnách? Pažout kývnul, jako že ano, a odešel k Machovým pro sluchátko.
Najednou nad městečkem poletovali dva obrovští motýli, lidi kroutili hlavami a učitel biologie určil, že je to babočka admirál a otakárek fenyklový, no ano. Horáček a Pažout, vzdychla paní Kadrnožková, jako tenkrát Horáčkův táta, ono je to dědičné, chudáci chlapci.
To už chudáci chlapci neslyšeli, byli moc vysoko a lidi byli hrozně maličtí. Nakonec se unavili, usedli na tovární komín, podívali se na sebe a zjistili, že to chvění u žaludku nebude jen závrať.
A odletěli složit křídla domů.

To Pažouta napadlo, že si nechá narůst vlasy, protože je to in a navíc se mu nechtělo k holiči, jeden měsíc, druhý měsíc, připadal si jako rocker, ale Horáček prosil, ať se toho zbaví, že vypadá jako baba, nebo hůř, Jirka Pomeje, to Pažouta přesvědčilo, a ať ho Horáček ostříhá, ale hlavně OPATRNĚ. Horáček se smál, co na tom, šmik sem, šmik tam, začal teda stříhat, šmik sem, šmik tam, najednou to bylo takový divoký, nahoře nic, dole moc, čím víc stříhal, tím horší, PANEBOŽE, Pažout vytřeštil oči, ale pak se smál, nedá se nic dělat, tohle bez sluchátka nevyřešíme.

Koukněte na to, řekl zálibně Pažout, když narovnal kotlety na gril, to je úplná symfónie, jak tam syčí, pravý prasečí tanec, a Horáček povídal, pamatujete, do I. B jsem s váma nechodil, byl jsem jinde, nešlo mi čtení ani psaní a soudružka učitelka pořád, koukněte na Horáčka, děti, jak může být někdo tak hloupý, pomalý, nedovtipný, já se do školy těšil, jenže po dvou měsících jsem nesnášel ani tu úču, ani šprty, kterým všechno šlo jako po másle, a to se nezměnilo, takže mi na kamarádění zbyl jenom tady Pažout, a Pažout řekl, ale stěžovat si nemůžeš, tady máš kotletku!

Byl slunečný duben, ale platil zákaz vycházení, což Macha štvalo, načež řekl, koupím chalupu, na venkovský zahradě se nemusíme maskovat za bankovní lupiče, ale Horáček povídal, no ale Machu, budeš se muset maskovat za chalupáře, máš dvě vysoký školy, ale umíš se sekerou? Pilou? Šroubovákem?, a Mach se kasal, samolitr, uvidíte, a hned koupil roubenku ve Středohoří, další víkend tam zavezl kamarády a ukazoval, koukejte tu zeď, koukejte ten dřevník, koukejte tu střechu, moje práce, ale Horáček s Pažoutem řekli jenom, Sluchátko?, a sluchátko řeklo, ovšemže je to MOJE práce, a taky poslední, ať si to ten vejtaha dělá sám!