Pořádná kára

Roztomilost tvoje sálá jako…
Jack se zarazil.
„Čára? Pára? Klára?“ Přemýšlel usilovně. Náhle ho však cosi napadlo. Vítězoslavně dopsal:
jako benzínem napuštěná pořádná kára, a odložil propisku.

Následujícího večera
“Co myslíš, Ianto?“ Zeptal se Jack poté, co dočetl báseň, kterou pro Ianta napsal.
Mladý Velšan nevěděl, jak zareagovat, aby Jacka neurazil. Proto se nakonec rozhodl pro typicky diplomatickou odpověď.
“Je to velice pěkné.“ Zaváhal. „Nemyslíte však, pane, že se moc nerýmuje?“
Jack na okamžik vypadal jako opařený… ale poté se rozesmál.
“Máš pravdu,“ přiznal a přitáhl Ianta do své náruče. „Stejně se jakýkoliv sebepochvalnější verš nikdy ani vzdáleně nevyrovná skutečnosti.“