DMD č. 13. pro 13. 4. 2023. Téma: Tichá voda

Díval jsem se na most Pavla Wonky přes svůj oblíbený suvenýr z Mali a formuloval dogonskou kletbu smůly.
Dodávky z půjčovny nebývají v nejlepším technickém stavu, a američtí kultisté, pardon, turisté, značně překračovali rychlost, takže se není co divit, že minivan dostal smyk, prorazil zábradlí a zmizel i s pasažéry v Labi.
Zanořil jsem se také a pochechtával se do masky uzavřeného dýchacího přístroje cestou k vraku s nožem v ruce – někteří se určitě chránili zaklínadly a je potřeba je dorazit. Zděšení svědkové tragické nehody uvidí jen další vlnky na hladině...
Zbývá zdržet Whateleye osobně, a to je na Coenovi.

Jdu spát poslední, vstávám první. Stihla jsem jen jeden krátký sen, ve kterém se za mnou zastavil Fred a zajímal se, jak si užívám famfrpálové soustředění v Irsku. Moc ráda jsem Freda viděla, ale přitom jsem si bolestně uvědomovala, že ho přeci už vidět nemůžu. Díky, mozku.
Ráno je uhnané, dopoledne bolestivé. Od rozbřesku z nebe tiše padají galony vody. Strhaná z angličáků ("Budeme trénovat po mudlovsku!" tetelila se trenérka Harpyjí) poslouchám nářky brankářky, která je přesvědčená, že má příliš svalnatá ramena. Zacpu si pusu sendvičem, abych jí neřekla - co blázníš, vždyť jsi ta nejkrásnější holka na tomhle zpropadeném ostrově.

“Takové neštěstí, ještě ani šedesát mu nebylo.”
“A co ta chudinka vdova, vždyť to není ani měsíc, co se vzali.”
“Jakápak chudinka, víte co bude dědit?!”
“Peníze nejsou vše, musí to být pro ni náročné, vždyť je tak mladinká. A před rokem prvního manžela ztratila. Ten náš nebožtík jí prý od smutku hodně pomohl.”
“Slyšela jsem. Prý ten první taky byl starší a bohatý. No počkejte, jen aby to nebyla ta - černá vdova!”
“To jako že by ho jako… To? To ne, to už bych to vsadila na jeho synáčka, ten je pěknej lump...”
Opodál stojící vdova se neznatelně usmála.

Zabil jí dítě. Jenom protože bylo jiné, než se očekávalo.
Spolkla strach a šla ho udat. Nikdo nic neudělal. Manžel jí toho večera věnoval jen jeden výsměšný pohled.
Nemluvili spolu, nemohla se na něj ani podívat bez pláče. Jak mohl?!
Za necelý rok si pro ni přijel do letního bytu a přinutil ji s ním navštívit centrum Pramen. Ukázat jí, jak v cizí ženě proti její vůli roste jeho nový syn. Nevěděla, co dělat. Svěřila se švagrovi, manželovi svého bratra. Oba byli tiší trpící, našli se. Zničí Pramen. Zradí své vznešené rodiny i své čistokrevné muže. Hlavně své čistokrevné muže.

S postupujícím večerem rozjařenost osazenstva rostla. Fanfaronští nebelvíři se trumfovali, kdo více vydrží , runda střídala rundu, Ogdenská whisky Glenfiddicha. Jen Denis se držel zpátky, pracovní problém stále na zřeteli. Ke všemu se mu nedařilo promluvit s Hermionu, která držela krok s ostatními. Bude vůbec použitelná?

Naštěstí Denis, znalý nebelvírských čtvrtků, si sebou pro všechny případy vzal flakonek s lektvarem střízlivosti Tichá voda.

Konečně se Hermiona vydala na Dámy. Při návratu ji odchytil: „Potřeboval bych s tebou něco probrat,“ a podával jí elixír.

„Není třeba,“ s úsměvem odmítla fiolu, „co potřebuješ?“
Vyklopil vše, o Mariettině liknavém postoji i bojovnosti Marthy Starkové.

Zvedla se, aby protřepala šátek. Ukročila stranou. Lávka ponejprv zapraskala a náhle jako by jí pod nohama nikdy nebylo. Svět se zpomalil. Dívka naposledy zalapala po životě. Cítila dotek slunce na svých pažích. Bylo jako pohlazení. Vnímala záhyby sukně vířící kolem jejího těla a všimla si, jak modré nebe ve skutečnosti je. Svou zdánlivě poslední myšlenku věnovala své matičce. Drahá, varovala ji a teď se usouží. I zaslechla snad, jak kdosi nedaleko zatleskal. Pak se nad ní tichá voda zavřela a z místa, kde ji spolkla, se rozeběhly širé kruhy. I ty však ustaly. A pak nic. Jen to ticho.

Tichá voda, voda tichá,
ale dívčí chtění neutichá,
až dokud nebude mít.

Tichá voda, voda tichá,
ale už se neostýchá,
jít si za tím po čem touží,
vždyť život se neprodlouží
a nenastane klid.

Tichá voda, voda tichá
tekutiny rychle smíchá,
až se zbarví barvou krve,
však na světě neubude,
jak už začne pít.

Tichá voda, voda tichá,
ale touha neutichá,
a po nocích v temném lese,
něco si to s sebou nese
a už nemůže jít.

Tichá voda, voda tichá
a ten chlapec ztěžka dýchá,
a nikdo mu už nepomůže,
pohnojí jí rudé růže
a dá jim důvod žít.

Rozhodli jsme se vydat na dovolenou do Francie, protože si ji přítel po nekonečném nátlaku popkultury prostě musel zamilovat. Jeho posedlost Paříží dokonce vedla k tomu, že se na střední věnoval studiu francouzštiny, ale tvrdil, že přestože byl ve studiu odhodlaný a prováděl ho dlouhodobě, stejně mu to nepomohlo a francouzsky moc neumí.
Po příletu do Paříže se nám však ztratili oba kufry, což pro mne značilo to nejhorší, ale místo panikaření se Taki okamžitě rozběhl za prvním úředníkem, a spustil na něj plynulou francouzštinou. Úředník byl nejdřív trochu překvapený, ale kufry rychle objevil a naše romantika tak mohla začít...

Narcissa byla nervózní. Už dlouho nebyla v situaci, kdy nedokázala jistě odhadnout, jak na ni okolí bude reagovat. Poslední dobou mohla počítat s otevřenou nenávistí. S tím dokázala žít. Setkání s Jamesovými přáteli, i když jen se dvěma a jejich kojencem, bylo úplně něco jiného.
„Tonksová je pohodářka,“ ubezpečoval ji James.
„A Remus?“
„Remus… je takový tichošlápek,“ zakřenil se vtipu, kterému nerozuměla, „ale měla bys vědět dvě věci, kdyby na ně přišla řeč.“
Zatvářil se spiklenecky. Čekala na nejhorší.
„Za prvé – loni utekl z Azkabanu.“
Tichá voda břehy…
„Za druhé – je vlkodlak.“
...drtí na prach a rozlévá se po krajině.

V době, kdy ze sociálních nůžek zbylo něco jako sociální pravítko (nebo spíš gilotina pro spodních 98,6 % lidí), začaly vyplouvat na povrch jisté zásadní problémy.
Jedním z těch nejpalčivějších byl stav pláží. Vlny vyloženě rušily a výška hladiny se neustále měnila, což bylo skutečně nepohodlné.
Byl proto vypracován plán, který všem, na kterých záleželo, připadal jako skvělý nápad. Zahrnoval něco, čemu kdosi v bílém plášti říkal gravitační prak.
Po pár týdnech příprav byly vystřeleny rakety.
Jenomže...
Měsíc, místo aby nás opustil, začal kolem Země rotoval tak rychle, že následné tsunami spláchly veškerou pobřežní hypercivilizaci.
Vybuchly sopky.
A spadl internet.

O pořádný rozruch se postarali organizátoři opičího závodu ve slalomu na divoké vodě. Do slalomového kanálu totiž tajně vypustili několik medúz.

„Připadalo nám, že voda není dostatečně divoká,“ vysvětluje jeden z organizátorů, co je k podivné inovaci vedlo.
Voda však klidná nebyla – a nakonec ani tichá. Přítomné žahavce totiž objevil vřešťan, který se při sjezdu převrátil jako první. Později se s nimi střetl také pavián.

Zda utrpěli pouze šok, nebo byli i požahaní, zatím není jisté. Organizátoři se však dušují, že ke spolupráci přemluvili pouze neškodné talířovky.
Ať tak či tak, svůj pošetilý nápad budou mít na talíři ještě dlouho.

Smolím referát do školy. Téma je: Inspirativní historická postava. Google je vděčný pomocník.

Alžběta Amálie Evženie, přezdívaná Sissi, byla císařovnou v podstatě náhodou. Arcivévodkyně pozvala příbuzné do císařské vily v Bad Ischlu, kde Alžběta odloudila sestře Heleně nápadníka. Císař se zaláskoval a Sissi se stala císařovnou. Ale moc jí nevoněla dvorská etiketa, to nebylo pro ni. Všichní ji podceňovali! Prý tichá voda, spíš hurikán. Dokázala prosadit svoje, ale stálo ji to hodně sil a zdraví. Jako matka stála za pendrek a manželství se nevyvedlo. Lid ji miloval, zabila ji náhoda. Atentátník, který neměl… doslova… do čeho píchnout. Taková hrozná smůla!

Jeho oči byly jako dvě hvězdy.

Nedokázala od nich odtrhnout zrak. Topila se, lapala po dechu, ale kamkoliv pohlédla, viděla jen jeho.

A pak ji uchopil za ruku a vytáhl z moře ven.

"Kdo jsi?" vydechla, když se přestala dusit.

"Takto děkuješ tomu, kdo tě zachránil?"

Zachvěla se, když uslyšela jeho hluboký hlas.

"Děkuji. Ta voda vypadala tak tichá a klidná... chtěla jsem si zaplavat, ale potom..."

"Byla to jen noční můra. Brzy se probudíš."

"Počkej!"

Jeho oči zaplály. "Tento sen je u konce."

Když procitla, osamocená ve své ložnici, stále si pamatovala jeho dotek na své kůži.

Bolelo to.

Geralt odcházel z tržiště.

Přemýšlel o léčitelce. O tom, jak jej dokázala překvapit. O vášnivé debatě, kterou s ní měl. O tom, jak se tak tiché a milé děvče dokázalo rozvášnit při debatě o čaroději.

Že by spolu něco měli? Nebo se ho jen zastávala? Nebo je za tím ještě něco dalšího a zdánlivě klidná voda láká plavce, aby jej vzápětí stáhla do hlubiny. A on měl být tím nezkušeným plavcem.

Ale pokud si to takto někdo naplánoval, u něj to určitě platit nebude. Geralt věděl jak zůstat ve střehu. Zkušeností měl habaděj.

Přesto musí být u čaroděje velmi opatrný.

"Dnes si připravíme lektvar úplné hluchoty, nazývaný také lektvarem Tiché vody," plachtil profesor Snape mezi lavicemi a jeho černý plášť za ním při otočkách na konci uličky vytvářel působivé víry.
"Všichni si ve svých učebnicích nalistujte stranu 286. Následně si ze skladu přísad přineste tyto ingredience," štěkl a mávl hůlkou. Po tomto pohybu se křída rozletěla po tabuli a začala sepisovat seznam přísad. Na studenty to mělo podobný účinek. S mumláním se zvedli a vykročili ke skladu.
"Očekávám, že tak uděláte rychle a potichu!" Nikdy byste nevěřili, jak rychle a přitom potichu se dokáže pohybovat dvacet studentů spěchajících jedním směrem.