Tiché osamění
Sny dokážou být kruté, ale to, co následuje po probuzení, někdy bývá ještě horší.
Jeho oči byly jako dvě hvězdy.
Nedokázala od nich odtrhnout zrak. Topila se, lapala po dechu, ale kamkoliv pohlédla, viděla jen jeho.
A pak ji uchopil za ruku a vytáhl z moře ven.
"Kdo jsi?" vydechla, když se přestala dusit.
"Takto děkuješ tomu, kdo tě zachránil?"
Zachvěla se, když uslyšela jeho hluboký hlas.
"Děkuji. Ta voda vypadala tak tichá a klidná... chtěla jsem si zaplavat, ale potom..."
"Byla to jen noční můra. Brzy se probudíš."
"Počkej!"
Jeho oči zaplály. "Tento sen je u konce."
Když procitla, osamocená ve své ložnici, stále si pamatovala jeho dotek na své kůži.
Bolelo to.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
<3
<3
Působivá snová atmosféra.
Působivá snová atmosféra.
Děkuji, to byl můj záměr, tak
Děkuji, to byl můj záměr, tak jsem ráda, že se to povedlo. :)
Chtěla jsem prskat, že já v
Chtěla jsem prskat, že já v nočních můrach Sandmana nemívám, ale ona to zas taková výhra není
Hele, tak zlé to není. :D
Hele, tak zlé to není. :D