Mladý spisovatel seděl na břehu řeky a sklesle hleděl do proudu.
“Copak mu je, sestřičko?”
“Trápí se,” pokrčila Múza rádoby lhostejně rameny.
“Vypadá opravdu přešle.”
“Je. Už týden nedostal žádný nápad.”
“Jak to? To je kruté i na tebe.”
“Nemluvím s ním,” řekla zachmuřeně.
“Je to kvůli té nehodě?”
“Málem umřel!”
“Víš… Lidé umírají.”
“Ale ne tenhle!” zvýšila hlas, načež se schoulila do sebe.
“Můj detektor citů hlásí-”
“Tak ho zase rychle umlč.”
“A přestaneš ho trápit?”
“Fajn,” řekla Múza stroze a poslala vzdušný polibek směrem k sedící postavě.
Mladík složil hlavu do dlaní a roztřeseně se nadechl.
“Děkuju,” zašeptal.