DMD č. 11 pro 11.4.2010 Téma: Ach ty kalorie

„Neviděli jste někdo Prasátko?“ ptá se Medvídek Pú. „Není ve svém domečku ani nikde jinde v lese.“
Ale nikdo o Prasátku neví. Ani Králík, ani Sova, ani Tygr, dokonce ani Klokanice s Klokánkem.
„Zdá se mi to divné,“ mudruje Ijáček, „Prasátko je strašpytel, samo by přece nikam neodešlo.“
„Třeba jen potkalo někoho zajímavého,“ pokrčí Sova křídly. „Určitě se brzy vrátí.“
A všechna zvířátka se shodnou, že to je pravda, že se Prasátko určitě brzy vrátí.

Jen Kryštůfek Robin mlčí. Z domu, kde maminka chystá oběd, se line vůně pečeného vepřového.
Maminka říká, že musí papat hodně kalorií, aby hezky rostl.

Poznámka: Když mi ty nejlepší témata dáváte na víkend, tak se pak nemůžete divit, že přes týden nenapíšu nic světoborného.
Druhá poznámka: Chtěla bych toto drabble věnovat Lejdynce, která měla nějakým záhadným způsobem skoro stejný nápad.
Třetí poznámka: No, jo... slash. :)

„Mám dojem, že jsem přibral,“ zamyslel se Emil a podíval se na svoje břicho.
„Takhle po zimě,“ pokračoval, když se nedočkal reakce.
„Měl bych s tím začít něco dělat.“ V místnosti bylo stále ticho.
„Třeba… plavat. To je na břicho ideální.“ Začínal mít trochu pocit, že trpí samomluvou.
„Hubnout o samotě je nuda.“
„Ona ta zima… A ty sladkosti. A to moje bříško.“ Emil se začínal zadrhávat.
„Ty mi k tomu nic neřekneš?“ otázal se přítele taktně mlčícího na druhé straně stolu.
„Ne. Já znám to znám. Jakákoliv otázka je past,“ usmál se Emilův přítel a zakousl se do koláče.

Poznámka: Já vím. Tohle téma NENÍ fér. V tomhle fandomu se totiž může týkat jedné jediné postavy...:D A vy víte které.

Neměl by tu být. Vidět, jak pročítá dokumenty a snaží se ignorovat, co je za den, trhalo 'Anthee' srdce na kousky. Jenže byla profesionál. Prostě nasadila TEN úsměv a vešla, jako by se nechumelilo.
"Sire, pokud mě už dnes nepotřebujete, pojedu domů."
"Samozřejmě."
"Všechno nejlepší k narozeninám."
Položila na stůl delikátní růžovou krabičku.
"Oh. Schwarzwaldský višňový... To je milé. Škoda, že počítám kalorie," dodal ostýchavě.
Posunul krabičku zpátky k ní.
Měla chuť ho obejmout. Říct, že tyhle pitomosti dělat nemusí. Protože pro ni VŽDYCKY bude James Bond.
"Škoda. Dobrou noc, sire," řekla jen a tiše zavřela dveře. Koneckonců byla profesionál...

Slavný soude,
tvrdíte, že užití násilí v pohádkách pro děti je nepřípustné, ale zapomínáte na tu moji. Jsem nespravedlivě stíhán osudem. Rád bych tímto na svoji nezáviděníhodnou situaci upozornil. Nepovažuji satisfakci, ale uznejte, dítě vytesané z pařezu a odsouzené k obžerství a násilné smrti, je poněkud krutý žert spisovatelův. Sadista! Předurčil, abych ublížil hned několika nevinným, dokonce svým nebohým starým rodičům. Násilnické sklony nemám v povaze a raději bych sehrál roli hodného synka, vzoru, který dnešní mládeži prospěje mnohem více. Když nic jiného, prosím alespoň o drobnou korekturu. Ženu s motyčkou vyškrtnout z jídelníčku. Má moc kalorií.
S díky Otesánek.

Fandom: vlastní chorá fantazie
Poznámka: totální békovina, ale BJB

Bylo téměř poledne.
Na jediném prašném bulváru vedoucím skrz Gulášovou lhotu proti sobě stáli Billy „Krvavý“ Steak a Joe „Pálivé“ Křidélko. Napětím potili i ty poslední zbytky šťávy, co jim ještě zůstaly.
„Mamí, můžu se dívat?“ zeptal se Renny Dortík.
„Na tohle seš ještě moc měkkej, mladej.“ Odplivl si Billy.
„Pánové, tohle se dá vyřešit mírumilovně.“
Joe odstrčil Bonnie Brokolicovou stranou. „Uhni saláte, na tohle nemáš kalorie.“
Když tu náhle… Prásk! Billy se chytil za místo, kde lidé obvykle mívají srdce a svezl se k zemi.
Ze sedla plnokrevné maďarské klobásy se vyhoupl Johny Karotka. „Do města přijel novej šerif!“

Skoro čtyři hodiny jsem ztrávila v kuchyni. Hned, co jsem dovařila oběd, dala jsem se do přípravy cheesecakeku. Tak jako u všeho, co jsem dělala poprvé, jsem se trošku bála, že to zkazím. Překvapivě šlo všechno tak lehce. No, doufejme, že to pak bude i k jídlu. A na ty kalorie, které to má, nebudeme brát ohled.

Strčila jsem dortovou formu do trouby, přidala pekáček s vodou a konečně jsem si mohla odpočinout. Rychle jsem načetla stránku, abych se podívala na nové téma.

„To se mi snad jen zdá,“ rozesmála jsem se. Na monitoru proti mně svítilo Ach ty kalorie.

AN: Berte prosím na vědomí, že kvůli této události mě drahá polovička považuje za většího blázna, než jsem byla. :))

fandom: Dalo by se to vztáhnout na leccos, ale primárně je to originální
poznámka: Tohle není BjB, nýbrž 'podívejte-se-kolik-je-hodin.' Jo, a je to slash.

Dneska večer se podíval do zrcadla (podotýkám, že byl zcela nahý) a s povzdechem poznamenal, že je moc tlustý.
Užasle jsem na něj pohlédl, ale on se tvářil smrtelně vážně a čekal, co já na to.
Řekl jsem mu, že takovou blbost má právo říct jenom ženská.
Urazil se. Našpulil rty a demonstrativně se ke mně otočil, aby mi ukázal, kde všude si myslí, že přibral.
Demonstrativně jsem ho popadl za ruce, povalil na postel a ukázal mu, kde všude si myslím, že zhubnul.
A pak jsme demonstrativně šli sníst ten čokoládový dort, který jsem nám koupil k desátému výročí.

poznámka: praštěný téma - praštěný drabble...

„Ach ty kalorie,“ povzdechla si vínově červená Škoda Octavia. „Tak ráda bych si někdy dala osmadevadesátku, ale musím si hlídat linii. Už tak mám občas problém zajet bez úhony do garáže. Takže suším nádrž na Naturalu pětadevadesát.“
„To mi povídej,“ přitakala Audina. „Taky se musím krotit. Ještěže jsem černá, to opticky zeštíhluje. A ty?“ obrátila se na souseda.
„Nemůžu si vybírat, jezdím na naftu,“ blýskl smutně světly stříbrný Mercedes.
„Ale vypadáš dobře,“ těšily ho kolegyně.
„Co ty, hubeňoure?“
„Na Speciál s olejem,“ zapýřil se bílý Trabantík.
„Víš jak je to tučný?“ vykřikla zoufale Audina, omdlela a šokem jí upadla kolečka.

Slečna Petržílková běhala po kuchyni jako namydlená. Z jejího domu se linuly vůně, až se kolemjdoucí zastavovali a nakukovali oknem dovnitř. Hrnce bublaly a ona se cítila naprosto šťastná.
"DOBRÉ ODPOLEDNE," ozvalo se za jejími zády. Zajímavé, vůbec se nelekla.
"Kdo to... aha, to jste vy," řekla s naprostým klidem, až ji to překvapilo.
"JÁ," odpověděl Smrť.
"Už? Ale já jsem ještě nedovařila," řekla zklamaně.
"TAK UŽ TO CHODÍ," odpověděl jí svým klidným hlasem.
"Nedáte si aspoň kousek? Je to vynikající."
"BOHUŽEL," řekl Smrť odmítavě, "TOHLE NESMÍM."
"Dieta?"
"MÁM PŘECE JISTOU REPUTACI," odpověděl a pokynul hubenou rukou.
"PŮJDEME, JE ČAS."

„Tadyhle náš Otesánek hrozně rychle přibírá. Už nevím, co s tím,“ stěžovala si paní Třísková dietologovi.
„Poslyšte, uděláme to takhle. Budete celý týden zapisovat, co jí. Potom stanovíme dietu.“

„Tak, co tu máme?“ četl o týden později doktor seznam paní Třískové. „Pondělí – buchty i s pekáčem? No prosím… I samotné buchty jsou nevhodné, mají mnoho kalorií… Ale kdo jí pekáče?!“
„To není všechno,“ podotkla smutně paní Třísková. „Prohlédněte si úterý.“
„Vůz s koňmi? To má být vtip, že?“
„Bohužel ne…“
„Tak to pomůže jen zabandážování žaludku.“

Kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdyby s tím paní Třísková tehdy souhlasila.

Pozn.: Promiňte mi tu angličtinu, ale já to mám prostě spolu tak asociovaný, že to nešlo jinak. Ujíždím na Edge of Reason. Doufám, že to aspoň někdo bude znát :-) A taky doufám, že se shodneme na počtu slov - např. počítám a. m. i 9st 9 jako dvě slova
Monday 11 April

9st 9 (g.), husbands 1 (hurrah), children 2 (ungrateful little bastards), calories 3,000 (g.), cigarettes smoked in front of Mark 0 (exemplary), cigarettes smoked in secret 8, spiritual epiphanies 1 (at last!), alcohol units to recover self from said epiphany 6

9.45 a. m. Phone. Is Mark. Booked us an Easter minibreak!

9.46 a. m. Called Annie to brag. “Hello darling, guess what?”

9.47 a. m. Have put the phone down immediately shocked by own words. Here comes spiritual epiphany. I just said "Hello darling, guess what?" to my daughter. Am turning into my mother. Gaah! Gaah!

Poznámka: Jako první definoval kalorii Henri Regnault a přiznávám bez mučení, že mě k napsání této drabble inspirovala jeho fotografie.
Varování: Měla bych asi říct 15+, ale záleží, jakou fantazii máte.

„A teď vydrž... nehýbej se... ještě chvilku. Pokus se předstírat, že to nebolí. Ták – můžeš se uvolnit.“
Eugene si promnul svaly. Držet pozici po celou dobu expozice bylo vyčerpávající.
„A mám se už obléct?“ zamrkal svůdně a svalil se na postel.
Henri se kochal pohledem a pak s klidným hlasem prohlásil: „Myslím, že dnes už bylo focení dost.“
***
„Zítra se opět sejdeme, že ano?“ zeptal se Eugene, když se vyčerpáním svalil vedle Henriho.
„Zítra ne, jsem blízko finále svého experimentu. Bude-li mi Štěstěna nakloněna, konečně mi uznají definici kalorie.“
„Občas mám dojem, že máš ty své kalorie raději než mě.“

A/N: Stephena už jsem trápila dost, teď je na řadě Jack

Seděli v hostinci U Koruny v Port Mahon. Jack do sebe ládoval pořádný kus zvěřiny pečené na místních bylinkách. Spokojeně pomlaskával.
„Na kopci nad přístavem jsem zahlédl orla křiklavého...“ pronesl Stephen „...Rád bych se tam podíval. Doprovodil bys mě, Jacku?“

Stoupali do příkrého kopce po cestě, která byla daleko vhodnější pro kamzíky než pro lidi. Zvláště pak ne pro lidi Jackových rozměrů. Celý udýchaný se vydrápal za Stephenem na vrchol. Pot z něj jen lil.
„Stephene, ty mě chceš zabít“
„Naopak... začínáš být příšerně obézní. Tuhle procházku bys měl absolvovat alespoň dvakrát denně. Jinak za chvíli nevylezeš ani do koše“

Když ho uviděla poprvé, ucítila kdesi uvnitř něco hřejivého a naléhavého. Kmitalo to v jejím tělíčku jako kolibřík.
Potom za ní přišel. Vesmír se zatřepal a už nikdy nebyl stejný.
„Míp íp?“
Stydlivě se ho dotkla. Byl tak akorát měkký, tak akorát slizký a tak akorát pružný.
„Ííííp!!!“ odpověděla.
Sklopil oči a zrůžověl po celém svém povrchu.
Potom už to šlo rychle.
Rozrazili dveře jeho bytečku, odsunuli postel a hrnuli se ke stolu.
Nejdřív krmil on ji, potom ona jeho. Čím dál rychleji. Špek, vajíčka, sádlo, houby. Tělíčka se orosila potem.
Do rána se tyto dva oživlé tuky rozmnožily jedenáctkrát.

______________________________________

Pro ty, kteří pořád tápou: http://granades.com/wordpress/wp-content/uploads/2010/05/doctor-who-adip...