Nedovařený oběd
Slečna Petržílková běhala po kuchyni jako namydlená. Z jejího domu se linuly vůně, až se kolemjdoucí zastavovali a nakukovali oknem dovnitř. Hrnce bublaly a ona se cítila naprosto šťastná.
"DOBRÉ ODPOLEDNE," ozvalo se za jejími zády. Zajímavé, vůbec se nelekla.
"Kdo to... aha, to jste vy," řekla s naprostým klidem, až ji to překvapilo.
"JÁ," odpověděl Smrť.
"Už? Ale já jsem ještě nedovařila," řekla zklamaně.
"TAK UŽ TO CHODÍ," odpověděl jí svým klidným hlasem.
"Nedáte si aspoň kousek? Je to vynikající."
"BOHUŽEL," řekl Smrť odmítavě, "TOHLE NESMÍM."
"Dieta?"
"MÁM PŘECE JISTOU REPUTACI," odpověděl a pokynul hubenou rukou.
"PŮJDEME, JE ČAS."
Ne, 2011-04-10 23:18 — ioannina
Ó ne, kdepak, uplácet Smrtě
Ó ne, kdepak, uplácet Smrtě jídlem... :-)))
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-11 14:27 — Lorelai
och, mohol ju nechať
och, mohol ju nechať dovariť... škoda jedla :D
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-11 18:13 — Danae
Jé, to je hezké :) A možná si
Jé, to je hezké :) A možná si stejně kousek tajně strčil do kapsy ;)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
