En ten týky, dva knedlíky...

Poznámka: Něco málo by se dalo považovat za vulgaritu.

Moje profesorka matematiky mě vždy měla velmi ráda. Dávala jsem jí možnost na procvičování jednoduchých přepočtů jednotek.

„Už zase žereš,“ říkávala. Myslím, že to byla její oblíbená věta. Při matice mi vždycky nejvíc chutnalo. A učení mi s jídlem šlo lépe. Spolužáci ovšem moje vysvětlení nebrali.

„Žer něco málo kalorického, když už musíš! Kdo má pořád přepočítávat, kolik kalorií má tvůj chleba se šunkou?“ stěžovali si. Pár nahlas, zbytek potichu. Nechtěla jsem je tomu teroru dál vystavovat. Tak jsem se omezila.

Začala jsem jíst na stavební geologii.

Kdybych je neposlouchala, mohla jsem mít z matiky u matury taky za jedna!