DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2012

Téma: Danajský dar

Harry nikdy nebyla příkladná dcera.
Ani jako sestra za moc nestála.
Manželka prý byla otřesná.
Ale nejžalostněji selhala v roli matky.
Harrymu nebyl ani rok, když mi ho uprostřed noci předala do náruče, odešla a nad ránem vypila svého definitivně posledního panáka.
Teď se můžeme jen modlit, aby se ten chlapec potatil.
Ačkoli kdoví, co byl vlastně zač ten jejich dárce spermatu.
Třeba to byl psychopat.

O šest let později...

Sherlock vrazil do mé ložnice.
„Rozbil mi počítač! Základní deska je teď v nějakém urychlovači částic! Ten kluk je psychopat!“
„Vysoce funkční sociopat!“ houkl Harry z kuchyně. „Vygoogli si to.“

Téma: Zadek v mlze

Velmi se omlouvám, ale tenhle fandom si o to přímo říká.:) A na rovinu, vždycky jsem chtěla napsat něco silenthillského z pohledu milých "obyvatel" tohoto veskrze přátelského a pohostinného městečka. Ehm, řekl tu někdo bjb?

Koukali jsme se. Nikdo nás sice neviděl, ale byli jsme tam skoro všichni. Řev v kostele utichl, rozednilo se a sirény už taky ani neškytly. Mohlo to znamenat jediný... Ona to dokázala. Malá Alessa jim vážně nakopala prdel. Mohli jsme jen odhadovat, jak velkej svinčík tam na kůru dokázala nadělat, ale muselo to být vážně velký.
Ostnatej drát, to mě teda vopláchněte...
Něco takovýho bych nedokázal vymyslet ani já!
No, každopádně... Hra skončila a my se dívali, jak zadek tý bloncky s Alessiným svištěm mizí v silenthillský mlze. Konečně si odpočineme. Už bylo načase. Můj dranžírák už fakt potřebuje nabrousit...

Vydržel to sledovat celé hodiny. Místo jeho mládí. Dnes s ním byla jeho kráska.
Voda padala přes okraj. Z pomalu se pohybující řeky vznikly hlučné pramínky, jako její vlasy (tak si to aspoň v hlavě připravoval). V duhových odlescích se voda cestou dolů rozrážela o mnohé kameny (něco takového by snad šlo). V jemné spršce dopadala na vodní hladinu jezírka pod vodopádem (určitě se půjdou vykoupat). Překrásné místo uprostřed lesů (hmmm, snad nemá nic proti vodě).
Podíval se na ní. A dolů. To poněkud přesměrovalo tok jeho myšlenek.
“Ehm,” řekl hloupě. Ten kámen uprostřed vypadal přesně jako zadek v mlze...

Téma: Zadek v mlze

Nahrazuji téma Rodinná podoba.

"Kdo si myslíš, že jsem?"

Otočíš se a tvé velké oči se rozšíří překvapením. Mé rty se v reakci na tvůj výraz zkroutí do pobaveného úšklebku.

"Bonjour, mon amie," pozdravím s lehkou úklonou. Když se narovnám, pozorně si tě prohlédnu.

Vypadáš jako já (geny se nezapřou), ale zde naše podoba končí. Tvé oči nesou stopy mládí, zářného a jasného, kdežto ty mé... škoda mluvit.

Natáhneš ke mně ruku a pak ji necháš klesnout. "Já..."

"Jsem právě udělala největší chybu ve svém životě," doplním chmurně.

To tě vzpamatuje a vrhneš na mě vzpurný pohled. "Ano? A jakou?"

"Začala jsi ho milovat."

Tohle je nesoutěžní.
Téma: Zadek v mlze
Poznámka: konkrétně epizoda The Hounds of Baskerville

„Sherlocku, tys tam opravdu nic neviděl?“
„Až na tu policejní budku, ve které se svítilo, nic. Vlastně zadek čouhající z jejích dveří byl taky v té mlze vidět. Co může znamenat modrá policejní budka v lese?“ hloubal Sherlock.
„To nevím, ale o modré budce ze šedesátých jsem už nějaké fámy četl.“
Sherlock se po chvilce vysedávání u počítače zvedl, oblékl si kabát a mířil ke dveřím.
„Ty někam jdeš?“ ptal se na zjevnou okolnost John.
„Hledat Doktora.“
„Sedí tady.“
„Ne, ten, kterého hledám je šílenější, má modrou budku, pravděpodobně není člověk a ví něco o případu."

Náhrada za téma Gloria

Vesnicí prošla vysoká hubená postava s kosou přes rameno. U posledního domku se zastavila a zaklepala. Přišel otevřít stařík nejmíň tak osmdesátiletý.
„Čekal jsem tě,“ usmál se a pozval hosta dovnitř.
Smrťák vešel a sedl si k hlavě postele. Dědoušek se najednou zatvářil zdráhavě.
„Můžu mít poslední přání?“ zeptal se.
„Ale jistě, povídejte,“ usmál sekáč. Stařík vytáhl ze sekretáře lahvičku zlatohnědé tekutiny.
„Víte, chtěl bych se s někým naposledy napít,“ řekl. Smrťák znervózněl, ale poslední přání je třeba respektovat.
Za chvíli už se chaloupkou rozléhalo staré známé „Glo, glo, glo, glória...“, které volně přešlo v andělské zpěvy „...in excelsis Deo.“

Téma: Až na konec světa...

„Pane Frodo, já to nechápu. Proč se plahočíme pěšky, když jsme mohli jet na ponících?“
„Ale Same! Na ponících to není pravé dobrodružství – do Mordoru jsme také nakonec došli pěšky, a teď ti najednou nohy neslouží?“
„Neříkám, že neslouží, ale mám doma Růžu a děti, a takhle se vrátím strašně pozdě. Určitě nestihnu zítřejší večeři!“

„A kam vlastně jdeme, pane Frodo?“
„To je právě to kouzlo cestování pěšky, Same. Nikdy nevíš, kam tě cesta zanese, protože se pořád něčemu vyhýbáš. Můžeme takhle dojít až na konec světa, a ani si toho nevšimneme!“
„Konec světa? To mě Kmotr nepochválí. Ani Růža...“

Téma: Červený a černý

Poznámka: Pozor, náznak het sexu. :) Taky se omlouvám všem, kteří neznají fandom - asi to nebude moc pochopitelné. Můžu jen dodat, že hlavní postava je univerzitní profesor, který působí jako emocionální masochista. A Melanie je jeho studentka.

-------------------------------------------------------------

Nikdy nemyslel na ženy, se kterými spal. V padesáti dvou letech a po dvou neúspěšných manželstvích si užíval přítomnosti. Vzpomínce na Sorayu se však neubránil. Přemýšlel, proč si tehdy z celého dlouhého seznamu prostitutek vybral právě ji. Nebyla to jen nabídka čtvrtečních odpolední, které se mu hodily do rozvrhu… Byl to rudý květ mučenky zářivě kontrastující s jejími černými vlasy.

Zaostřil na dívku před sebou. Melanie. Černé spodní prádlo a kalhoty pohozené v koutě, černý svetr vyhrnutý tak akorát, černá sametová pleť. Meláni – tmavá. Červený prvek chyběl. Byl si však jist, že její přítel uvidí rudě, až se to dozví.

Téma: rodinná podoba

Antonie bylo z toho vyznání zmatena. Musí se nějak uklidnit.
V pokoji s krajinkami ležely na harmoniu dvě věci, tak po nich sáhla.
První z nich, drobná knížka v papírovém obalu, byla Klotyldina „Slepá, hluchá, němá, a přec šťastná“. To asi ne.
Druhou byly velké desky v zeleném sametu, která byly, jak Antonie zjistila, plné rodinných portrétů. Před očima jí defilovaly vážně se tvářící generace Budenbrooků. Tady je Jan Budenbrook, zakladatel firmy; tady pak děděček, tatínek … a ten elegán s hůlkou, to je náš Tom …
Ze všech vyzařovala důstojnost.
Žádný z nich neměl zlatožluté licousy.
Pana Grünlicha si rozhodně nevezme.

Bonus pro Téma č. 8. pro 8. 4. 2012: Až na konec světa...

Zaznamenané varianty sousloví „s tebou bych šel/ chci jít až na konec světa“ v jazycích galaktických ras v přibližném překladu.

Salariané: romantické verze neexistují, v armádě zaznamenána verze S tebou bych šel na tuchanskou poušť, vědečtí pracovníci na tutéž verzi reagují negativně
Turiané: S tebou bych šel proti všem rozkazům světa
Krogané: poetické verze se nevyskytují. Používá se Jdu s tebou, častěji Jdeš se mnou, vzácně Jdeme spolu, příležitostně Jdeme na to
Kvariané: Pokud kdy znovu vkročím na domovskou planetu, chci první krok udělat s tebou
Protheané: (s laskavým přispěním generála Javika): S tebou bych šel třeba i na Zemi

DMD č. 11 (Danajský dar)

Nejznámější danajský dar v historii. Trojský kůň. Trójané byli příliš důvěřiví a vtáhli ho do svého neoblomného města. Kdyby alespoň jen trochu pochybovali, možná by horda řečkých vojáků nevypálila vše, co jim přišlo pod ruku. Mnoho lidí by šťastně žilo o několik desetiletí déle. Možná by i sám Achilleus neutrpěl ránu šípem do své zranitelné paty a dál by žil se svojí Bríseovnou. Nebo by dál válčil bez ohledu na ženu, která ho milovala a třeba by ho do paty střelil někdo jiný než princ Paris. Nikdo neví, co by se stalo, kdyby ráno kůň zůstal stát, před branami Tróji...

téma: Danajský dar (11.4.)

Někdo ho nechal – úplně promáčený třítýdenní uzlíček – na jejím zápraží. Špinavě šedý, s nafouklým bříškem a jedním zeleným okem zpola rozlepeným a pozorujícím veskrze nedůvěřivě ten studený a mokrý svět okolo. Stařenka Oggová ho zabalila do teplého vlněného plédu, který upletla jedna z jejích snach. (Ta, co měla silnou alergii na kočičí chlupy. Stařenka měla vždycky skvělý smysl pro rovnováhu.) A bylo to.
Pravda, možná ji mělo varovat, když jí jako čtyřměsíční přitáhl před práh mrtvého vlka.
A když v kraji začal být kritický nedostatek poštovních doručovatelů.
Ale to už byl Silver zaseknutý ostrým drápkem pěkně hluboko v jejím srdci.

Nahrazuji téma: Červený a černý
slash,15+

Holky se ještě budou divit, co jejich trhlý, trochu moc vlezlý spolubydlící dokáže!
Udělám z jejich života dokument, umělecké dílo. Budou přínosem pro svět, lidi konečně pochopí a uvidí, jak lesby žijí. Společně přispějeme k tolerantnějšímu světu…
Již jsem se viděl zahrnut slávou, obdivem.
Na monitoru se právě objevila Shane s neznámou dívkou v přitažlivé krátké červené sukýnce, rozkošná Karkulka. Vrhly se na sebe… To je život!
Když ale Shane na tu dívenku vytáhla černý vibrátor velikosti policejního pendrku, ona i já, jsme zalapali po dechu.
„Nějaká cenzura bude nejspíš nutná“, napadlo mě, když jsem si stahoval kalhoty…
Tohle nevydržím!

Přidávám to do fandomů pod originálním názvem, protože český Láska je láska odmítám akceptovat.

Téma č. 14: Červený a černý

Drewin a Alwe přišli na párty o trochu později, jak ostatně mívali ve zvyku. Ne že by nestíhali, ale měli pocit jakési (falšené) exkluzivity, když vešli do plného klubu a všichni je vítali (nebo je aspoň začali pomlouvat).
„Ty vole, von je tady taky,“ neudržel se Alwe při pohledu na napudrovaného mladíka v růžové volánkové košili a růžových legínách.
„Čáu!“ pronesl Derek se sladkým, ale i uštěpačným úsměvem ke dvojici. Vždycky se výborně bavil těmi, které dráždilo jeho extraordinární vzezření – a rozhodně nehodlal skrývat, že je gay, jen proto, že je upír. Navíc červená a černá už je dávno out.

Dodatečné drabble pro DMD č. 11. z 11. 4. 2012. Téma: Danajský dar

Ten houpací kůň měl být blbuvzdorný. Měl v břiše ocelové kuličky, které měly zabránit jeho překocení. Teoreticky.
„Danajský dárek,“ ucedila maminka, odnášejíc řvoucího, z nosu krvácejícího potomka do koupelny.
„Danajský co?“ zakvákal z obýváku pachatel daru. „Vem si slovník,“ doporučila mu jeho drahá polovička, zatímco omývala synkovi obličej.
„Daman, Damašek, Danae,“ listoval její protějšek ve slovníku. „Tu znám, tuhle jsem od ní něco četl...“
„To na těch vašich blbejch stránkách?“
„Ha, už to mám! Dutý kůň, v jehož břiše...“
„V bžiše, v bžiše!“ zajásal již zcela omytý synek a narval koníkovi do břicha ostré nůžky. Kuličky se rozutíkaly po podlaze.