DMD Bonus č. 2 pro 5 4. 2020.

Polínko v ohništi mrklo sukem a k nebi vyrazily slzy jisker.
Jeden z dvojice milenců, tulících se pod pláštěm, sebou trhl a vyvlékl se z objetí.
Jeho partnerka se neprobudila, když se vytratil.
Ranní slunce rozsvítilo krystalky slz pokoření a bezradnosti na její tváři.
Její dech se chytal o knedlík v krku, bojoval proti vodnaté překážce v nose.
Pokud snad něco chtěla tajit před rodiči, selhala.
Když matce všechno vypoví, dostane závoj, aby si zahalila tvář.
Otec za hodinu dotáhne svůdníka před starší.
Zákon dává výběr.
Bude posmrkávající děvče nevěstou, nebo věrolomník zaplatí za její panenství, protože
jí není hoden?

Když dorazila první zpráva, brali to jako nějaký bláznivý výmysl vesnice ze vzdáleného koutu království. Dopisu nebyla přiložena velká váha, i když se do vesnice nechal poslat nějaký peníz a látky, na uspokojení obyvatel.

U jedné zprávy to nezůstalo, přicházely další směrem od té zapadlé vísky ke královskému městu. Nejprve z hradu posílali na přilepšenou, brzy ale přestali, nehodlajíc dále přiživovat tuto bláznivou historku.

Nevšimli si, že z postižených oblastí již nové zprávy nechodí. Až když se kousek od sídla začali lidi během mrknutí oka měnit v lesní porost, museli začít jednat. Dříve než se sami všichni promění ve smrky.

„Ambrosi!“ zavyla Hilda na synovce, který jediný mohl být zodpovědný za prásknutí dveří.
Vzápětí se objevil v kuchyni, ve tváři obezřetný výraz – takhle jeho jméno obvykle pronášela jenom Zelda. „Ano, teti?“
„Odkdy doma práskáme dveřmi?!“ otočila se Hilda konečně od bezoké kuchyňské linky. Zelda – stále s vidličkou v ruce – vrhla na Ambrose hluboce nesouhlasný pohled.
„Omlouvám se,“ vykoktal – dvě tety na jednoho synovce byla jasně nevýhodná situace. „Vzpomněl jsem si, že se mi v márnici louhují sosáky babočky.“
„Tak je můžeš rovnou vylít,“ chopila se slova Zelda. „Máme problém.“
Na to se rozzářil jako vánoční stromeček. „S čím můžu pomoct?“

"Batman nikdy nepanikaří," prohlásil Batman, ruce založené na hrudi.

Nightwing si povzdechl. "To není pravda, Bruci, a ty to víš. Jo, a taky bys měl o sobě konečně přestat mluvit ve třetí osobě, je to fakt divný. Prostě mu řekni pravdu. Vím, že tě taky miluje."

"Ne."

"Jestli ne ty, tak to udělám já," pohrozil Nightwing a strategicky se vzdálil, když ho Batman začal vraždit pohledem.

***

"Mohu s tebou mluvit, Supermane?"

"Jistě."

Sezení Ligy skončilo. Zůstali tu sami. Batman se nadechl. Zbledl. Rozbušilo se mu srdce. Panika přetrvávala.

"Do háje s tím!" zaklel, přitáhl Supermana k sobě a políbil ho.

Býval by stačil okamžik a mladík by měl obtisknutou smrkovou židli uprostřed čela. Alkohol tříbí charakter a emoce se lepí ode dna jako oxid uhličitý v čerstvě načepované desítce. Čím pomalejší jsou jazyky, tím mrštnější jsou pěsti. Ale servírka Blanka asistenci štamgastů nepotřebovala. Místo toastů s avokádem rozhodila na stůl tlačenku s cibulí a odešla s gracií primabaleríny, aniž by nechala prostor jediné pochybnosti. Sosáci rozhořčeně vytáhli mobily, začali fotit, postovat, recenzovat, ten nejodvážnější si dokonce hodil livestream s unboxingem tlačenky. Konflikty moderní doby se obejdou bez pěstí a slov. Stačí na ně jeden hash a pár dobře mířených emotikonů.

Ženský úděl máte dnes,
kráčet k zítřku, píct a vést.
Ženský úděl, před očima růst,
vzhůru k výškám, každou chvíli kus.

cárárá - ra

Ženský úděl máme dnes,
kráčet k zítřku, píct a vést.
Ženský úděl, pro štíhlost jen půst,
vzhůru k výškám, každou chvíli kus.

Když se uvaří, co uvařit se má,
když rozkvete růže z poupěte.
Když se uklidí, co uklidit se má,
tak je přece krásně na světě.
Když se vyžehlí, co vyžehlit má,
když je véča jako ze zlata.
Když se podaří, co podařit se má,
tak jsou děcka náhle počata.

tu - tudu - tudu - tudu - tudu - tu

Paví krasobruslařky požadují veřejnou omluvu od svého kasuářího kostyméra. V otevřeném dopise poukázaly na jeho genderově nekorektní výroky, které měly zaznít při zkouškách kostýmů na letošní mistrovství světa. Pávice ho prý požádaly, zda by nemohl na jejich dresy přidat ozdobné prvky, aby se vedle svých tanečních partnerů neztrácely. Kasuár odpověděl, že jsou jen slepice a jako slepice musí i vypadat.

Podobnou zkušenost popisují i bažantí nebo kachní krasobruslařky. Podle nich si kostymér takto léčí komplexy z toho, že jeho žena je větší než on.

„Kasuár říkal, že naším nejdůležitějším úkolem je snášet, urážky však snášet nemusíme,“ dodala jedna z kachen.

„Všetky záhradníctva budú najbližšie dva týždne zatvorené!“ zalomil rukami Florián pri pohľade na správy.
Silvia mu nazrela cez plece na displej notebooku. Jasné, medzi všetkými tými správami o umierajúcich ľuďoch a blížiacej sa ekonomickej kríze, jeho muselo znepokojiť práve toto.
„Potrebujem si dokúpiť piesok a perlit… a kvetináče s priemerom sedem a pol centimetra!“ pokračoval Florián s rastúcou panikou v hlase. „Skúsim zájsť za kamarátmi, možno mi niečo požičajú...“
„Nikam nechoď!“ prerušila ho rázne. „Čo ak sa nakazíš?!“
Jediný, kto v kríze zachoval dokonalý pokoj, boli kaktusy. Keby ich nikto najbližší rok nepolial ani nepresadil, ledva by si to všimli.

"I look like Woodstock and Indian bazaar had a lovechild," Mouse mumbled tugging a runaway strand of hair back, making the oversized bangles on her wrist jangle. "Why do you get to look normal?"
Raven opened the door into one of the antique stores on Ječná.
She fluttered through the cramped space and stopped at the counter.
"Namaste," she purred. "Me and my boyfriend need something special. We want to go through this ancient Amharic ritual to get affianced and it is super important that I get the perfect jewel piece..."
"...no expense spared," the taciturn boyfriend amended from background.

„Kam nás to vezou?“ otázala se sestry.
„Netuším,“ odvětilo její dvojče napjatě.
„Naposledy venku jsem si odřela záda o zábradlí,“ fňukla.
„Zádama jsi stejně furt ke zdi. A třeba teď budem spolu. Ty poslední tři roky byly pěkně na houby. Ty v jednom pokoji, já ve druhým…“
„Zachovejte paniku, ale hlavně už zmlkněte,“ zafuněl šedivý obr. „Pokaždé, když jsem jel autem, byl jsem v krabici a nic jsem neviděl. Chci si to užít, a to s tím vaším klapáním moc nejde.“
Dveře dodávky práskly.
„Svojanovská, takže pátý patro bez výtahu, jo? To teda bude něco, s tím křeslem a komodama...“