DMD č. 1. pro 1. 4. 2020. Téma: Zachovejte paniku

Their raids now followed a pattern. Choose one of the prominent homesteads. Extend offer of cooperation. Wait for invitation (or laughter) in response. Gather a troop impressive enough, but not too threatening (two Jeeps). Pay a visit to the potential ally (target).
"You have an hour, sheikh," Mawhub gritted, his strained voice at odds with his meditative pose on the Jeep's bed.
The courtyard, minutes before filled with running people, was deserted. Occasionally there was a yelp from one hiding place or other.
Keeping the locals out the way prevented bloodshed.
Shutting them in their heads with dread was effective.

„Neznepokojuje vás, že pan ministr dává rozhovor o výsledcích jednání, aniž se s vámi předem poradil, sire Humphrey?“ ptal se Bernard.
„Ani v nejmenším, Bernarde. Existují pouze tři možné varianty, jak může odpovědět. Za prvé: ,Probíhá intenzivní vyjednávání‘, což znamená ,chystáme se vyhovět všem požadavkům odborů‘. Za druhé: ,Jednání ještě nejsou u konce‘, tedy ,už jsme na ně kývli‘. Nebo za třetí: ,Není žádný důvod k obavám‘. To znamená ,připravte se na nejhorší, odbory vyhlásí stávku‘. Po té bude samozřejmě následovat, splnění požadavků odborového svazu.“
Mezitím se na televizní obrazovce ministr dostal ke slovu: „Tedy… ehm… není čeho se obávat.“

Zásadná rada, keď utekáte. Zachovajte paniku! Nič vám nedá krídla tak ako strach. Myslím, že len preto som dokázal preskočit záhradný plot. A vyšplhať na tú skalu, kde si obyčajne pomáha človek lanom. Musel som mať krídla...
Ale keď okamžité nebezpečie pominulo, no..prestal som dávať pozor. Čo o to, z lesa som sa ešte dostal. Svoje zlodejské oblečenie aj s lupom som schoval do úkrytu a veselo som sa pobral domov..
Rada dva, nikdy si nebuď príliš istý! Mal som sa skontrolovať aj v slabom svite mesiaca. Nevšimol som si to. Ale ten vojak pred mojím domov.. ten áno.

Už to přišlo, je čas jít. Venku je tma a pouliční lampy vrhají jen mdlé světlo. Vždycky se přesvědčuje, že jí nic nehrozí, cestu přece zná a málokdy někoho vůbec potká. Ale panika se vkrádá do duše a její krok je proto nejistý. Neslyšela teď za sebou šramot? Neplíží se za ní někdo? Zrychlí, ale nohy se jí podlamují. Přitáhne si svetr blíž k tělu. Slyší něčí dech pár metrů za sebou, stihne za sebou zabouchnout dveře? V hlavě jí hučí, z posledních sil za sebou přibouchne dveře koupelny. Stihla to! Je tady sama a kocour naštvaně mručí na chodbě.

Když přišla energetická krize, lidstvo stále nebylo připravené. Všichni známí vědci byli povoláni k řešení problému, zatímco se méně civilizované státy už řítily do propasti energetických válek. Zkusili jsme mnohé, nicméně vše, co z toho vyšlo, byly jedině další a další problémy. Všichni jsme byli v nepředstavitelném stresu – a tehdy nás to napadlo. Můžeme vyrábět energii ze stresu! Během několika týdnů jsme proměnili všechna naše vědecká střediska v elektrárny a v tu chvíli produkce dramaticky poklesla. Uklidnili jsme se. Museli jsme jít po zdrojích: pracovištích a školách. Zkouškové – co nejtěžší. Deadliny – nemožné. Všichni světoví vůdci vyžadovali jen jedno. Zachovejte paniku!

Afrodita si povzdechne: "Kdy už ta hloupá válka skončí? Od začátku jsme neměli ani jeden večírek..."
"Ráda bych ti připomněla, milá nejkrásnější, že tahle válka začala především kvůli tobě!" rýpne si Athéna.
"Hlavně je to zábavnější než večírky!" zapojí se do rozhovoru veselý Poseidon. "Včera jsem vyhrál sázku nad Diem!"
"Já sice proti spravedlivé válce nic nemám," Athéna se významně podívá na Afroditu, "ale co kdybych Řekům poradila takovou malou lest..."

***

"Ano! To chci rozhodně vidět!"
"No já nevím, myslíte, že jsou Trójané vážně tak hloupí?"
"Jsou to Trójané!"
"Pravda. Ale stejně ještě chvíli počkej, dvouletá válka, co to je..."

„Zachovejte paniku!“

„Holly, co se děje?“

„Zvíře zmizelo z databáze.“

„Neměla bys spíš volat: Vyhlaste poplach?“

„Nevím, Arnolde. Má slovníková složka má poruchu.“

Do místnosti vstoupil Kryton, který odhalil zauzlené dráty a lepkavou hmotu, pravděpodobně Listerův ležák.

Dave si se smotaninou poradil. „Co se stalo, Holly?“

„Kocour zmizel.“

„Chceš říct, že není na lodi?“

„Nejspíš vám chce sdělit, že se někde schoval,“ mínil Kryton. „Měli bychom ho jít hledat.“

Dostali chabé souřadnice, ale nakonec uspěli. Kocour držel v rukou červené šaty.

„Tímhle si vycpu polštář!“

„Hej, ty patří Kochanský!“

Arnold si zamnul ruce. Už teď věděl, kdo v tahanici zvítězí.

Když naplno propuklo šílenství ohledně nového koronaviru, byla jen otázka času, kdy jeho osidla zajmou i některé z nás, řidičů MHD, pracovníků v takzvané první linii.
To, že jsme přestali v tlupách chodit na cigáro a na konečných se ukrýváme v bezpečí svých kabin, je vcelku logické.
To, že někteří dobrovolně řídí deset hodin s rouškou na obličeji, je politováníhodné sebemrskačství, které nepomůže ničemu jinému než rozvoji dermatitidy, nicméně nějaký psychologický efekt to mít může.
Když jsem však minulý týden za panelem uviděl kolegu s hlavou vstrčenou do nafukovacího míče, má víra ve zdravý rozum našeho kolektivu byla hluboce otřesena.

Pána z Prahy poznala ve Vegas. Byla v práci, měla směnu: zazpívala pro něj, zatančila mu na klíně, a na rozdíl od jiných obdivovatelů, od tohoto přijala nebetyčné lichotky, vybrané dárky, telefonní číslo a smělý návrh.
„Odjeď se mnou, budeš mít všechno na světě.“
Dozvěděla se kam, ale mohl zrovna tak říct „za sedmero hor a sedmero řek“.
Laura slyšela o děvčatech, která se za sedmero horami a sedmero řekami ztratila a nikdy nevrátila, a tak z Vegas odlétala v lodičkách s rudou podešví, zato ochromená strachem.
„Jsi přenádherná, když panikaříš,“ řekl.
Jestli jí panika sluší, rozhodla se, zachová ji.

"Dobrý den, studenti..." přikvačil do učebny uřícený doktor Zrzavý
a setřel si pot ze znavené, rudé tváře.

"Dnešní přednášku bych chtěl věnovat nečekanému vývoji ohledně tématu, které jistě, jako lidé v první linii, bedlivě sledujete.
Události nabraly nečekaný spád!"

"Zase koronáč…" Zívl nejbližší student.

Profesor pokračoval ve výkladu.

"Dnešek, prvního čtvrtý dva tisíce padesát, vejde nechvalně do dějin.
Nejnovější forma koronaviru zmutovala do digitální podoby a napadá teď počítače!"

U studentů se mísilo zhnusení s šokem. Tohle snad překoná i to fiasko s antikarcinem ze třicátých let.

"Apríl!" Zvolal nečekaně profesor. "A pak, že jsem suchar." zamumlal si pod fousy.

Na toaletách ve stanici metra (už rok mimo provoz) se překotně zhmotnily tři postavy – Aurora Sinistrová, Kingsley Pastorek a Artur Weasley, bledý jako smrt.
„Co s ním bude?!“
„Já vám říkala, že je to zbytečná provokace.“
Percy Weasley chtěl být prefektem, Aurora ho podpořila (se skřípajícími zuby). Nikdo neočekával, že Ministerstvo nebude proti.
„Ať řekne, že si to rozmyslel.“
„To neudělá, znám ho.“
Kingsley přikývl. „V tom případě si ho vezmu do učení osobně. Obranná kouzla, strategie proti Imperiu, nitrobrana, možná i nitrozpyt. Percy bude v pořádku.“
Jako šéf bystrozorů uměl lhát mistrně, uvnitř ho ale obava svírala jako hroznýš.

Kryšpín s blaženým výrazem žvýká kousek ořechového dortu.
Zatím makrofág poklidně požírá mrtvé erytrocyty. Skupinky neutrofilů se líně procházejí. B a T lymfocyt jsou nuceni přerušit svůj rozhovor, když jeden z nich poznamená: “Slyšíš to dunění?”
Oba se otočí. S hrůzou v očích zírají na armádu, která se na ně valí.
Bazofil zmateně probíhá. “Útočí na nás!”
“Proč jste tak v klidu? Tohle je stav nejvyšší nouze!” panikaří eosinofily.
Mastocyty jen bezhlavě ječí: “Zabít!” a útočí na vše ve svém dosahu.
Kryšpína odvážejí do nemocnice s anafylaktickým šokem.
Nespecifická imunita je spokojená, že si tak krásně poradila s arašídovým antigenem.

„Zúčastníš se letos DMD?“ hlas mě vytrhne z bezcílného brouzdání internetů. Svou pozornost opět stočím ke Skypovému hovoru.

„Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale asi bych měla, potřebuju se rozepsat.“

„Tak se rozmýšlej rychle, protože začíná dneska.“

„Začíná až v dubnu.“

„Dneska JE duben.“

„Dneska je cože?“ málem jsem se poprskala vlažnou kávou, kterou jsem si před hodinou uvařila a zapomněla na ní. Zcela živě si pamatuju, že asi před týdnem začínal březen.

„První duben. Apríl.“

„Tohle je aprílový vtípek?“

„Hlavně nepanikař,“ zasměje se. Pak ale její výraz ztuhne v zamyšlení. „Hele ta tvoje otázka zní jako docela paradox.“

Cesta se zdála být absolutně nekonečná, ale pro dnešek bylo chození dost. Amias zastavil na malé mýtince a rozložil jejich cestovní domov na mechu.
Čím víc se Temné hory blížily, tím nepřátelštější se zdálo prostředí. Ubývalo zeleně, ptáků a zvířat. Dokonce i stromy vypadaly úplně jinak, než ty v Annaru. Amias se každou chvíli otočil za podezřelým šustnutím.
„Kdo je tam?“ křikl s panikou v hlase, ale odpovědi se nedočkal. „Jsem ozbrojen! Mám draka.“
Ellie jen něco prskla a zachumlala se hlouběji do svého hnízda.
„Máš pravdu, Ellie,“ zamumlal Amias. „Je to zbabělec.“
Věděl, že tu noc nebude dobře spát.

Vážené studentky, vážení studenti,

zachovejte prosím paniku! Zavřeli nám školy, ale musíme se přeci učit! Takže místo času, který byste měli sedět ve škole si uděláte doma tuto práci: přečtěte si 40 stran informací o nové látce. Abychom věděli, že jste je četli, odpovězte na následující otázky… No ještě si musíte novou látku procvičit, takže udělejte tyto cvičení… A jé objevili jsme kouzlo videohovorů! Takže čas, který jste měli prosedět ve škole, prosedíte před kamerou! Ale zadané úkoly platí, protože přeci nechodíte do školy! Tak prosím zachovejte paniku, bude to trvat jen dokud nepadnete vyčerpáním!

Srdečně Vás zdraví

Vaši učitelé!