Zažíval dosud nepoznaný pocit. Tíseň. Úzkost. Paniku.
Kapitánský můstek už nepáchl potem, byl cítit jinou vůní. Šampónem.
Na ubikacích se objevovaly kusy látek v různých pozicích, někdy jako dekorace, jindy závěs.
Nic nebylo na svém místě. Všechno bylo jinak! Co má být tohle za pořádek?
Konzervy se přesouvaly. Podprsenky ležely v chladicím boxu. Vesmírnou lodí rezonovalo klapání ženských bot.
Už nebyl jen on, pan Lister, pan Rimmer a pan Kocour. Teď tu měli nezvaného hosta, oplývajícího všemi těmi podivně ducatými částmi. Kryton spolkl hořkou pachuť v ústech a srazil paty k sobě.
„Ať se vám u nás líbí, slečno Kochanská.“