DMD č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel

Jaká je to novina, kecat žvásty u piva. Bez ženský a bez tabáku, obejdu se vždycky, potom vklouznu do kabátu, s povědomím nicky. Myslet jsem už přestal dávno, na počátku byla lenost, komu je a není dáno, nechám vám tu radost.
Dnes mi plně postačí, umět čísti hesla, rotačky už roztáčí, už se chápou vesla. Kdo? Ti druzí, ti co všechno umí, ti co jsou tak správně drzí, i když blbě čumí. Vytvářejí realitu, virtuálních myšlenek, řídí lid ze svého krytu, mediálních okének.
Samočinně, ale rázně, likvidují odpor. Nesouhlasíš? tu máš lázně, vlastní řitní otvor.

Realitu vzali nám? nepodléhej novinám!

"Snílko, Houbo, Kobro, Slizoune, pojďte sem. Až přijedeme, potřebuju je na chvíli nějak zabavit. Vymyslete si nějaký úkoly a ty, když děti splní, prozradíte jim indicii. Z nich musí odvodit naše tajné heslo. A to bude...třeba...eee... apoptóza buňky. Snílko, ty máš smrt, Houba slovo dobrovolník, Slizoun díra a Kobře bych dala monsteru." vychrlila na pomocníky cestou na Drchničku Hrošice .
"A není to moc těžký? Seš si jistá, že to uhodnou?" dovolila se zeptat brýlatá.
"Stoprocentně."

"Sebevražda skokem do propasti."
"Horová scéna s vrtulníkem."
"Neplacená brigáda ve strašidelném hradě."
"Šermířský souboj se špatným koncem."
"Dobrovolně ubodaná."
"Postřelený majálesový dobrovolník."

Žijeme v době, kde je svoboda slova nejvolnější snad za celou dobu, a přesto neustále mluvíme v heslech. Místo abychom si říkali věci na rovinu, zahalujeme naše myšlenky pod nánosem slov jiných, mnohdy i jiného významu.

Vedeme povrchní konverzase s lidmi které nemáme rádi a vypadá to přitom, že je máme rádi. Vedeme nesrozumitelné konverzase s těmi, kteří jsou nám blízcí. Schováváme to co skutečně chceme vyjádřit za slova zcela jiná, nebo i opačná. Někdy někdo našim heslům rozumí, to je pak konverzace! Jindy vedeme zakódovanou konverzaci s někým, kdo si toho, co je sryto za slovy, není schopen povšimnout.

"Sloboda! Rovnosť! Bratstvo! Zase raz prišiel čas volať hrdinské heslá. Ale mágovia sa skrývajú za nás - a prostáci? Hádžu živelné okrúhlice. Bojujeme ich vojny! Nemáš niekedy pocit, že tie heslá sú o nás? Čím je džin džinovi..."
Uznávam, moja výrečnosť trochu škrípala pod váhou budovy, ktorá ma úspešne pritláčala k zemi.
Tučný kuchár sa s gustom špáral v zuboch. "Ale, Bartimaeus. Nehovor, že si sa pomiatol od strachu? Slobodu! Rovnosť a bratstvo radšej nie. Džinovia štvrtej kategórie chutia najlepšie."
Roztočil sekáčik nad hlavou.
Musím konštatovať, že napriek mojej nepopierateľnej snahe sa môj vzťah s Faquarlom za posledné milénium vôbec nezlepšil.

Vstoupil do ložnice a chystal se zalézt pod peřinu, když se z druhé poloviny postele ozval ženský hlas.
„Zadejte heslo.“
„Ale…"
„Nesprávné heslo. Opakujte.“
„Miláčku, občas to s tou bezpečností přeháníš.“
„Nesprávné heslo. Opakujte.“
„Měl jsem fakt dlouhý den.“
„Nesprávné heslo. Opakujte.“
„Šlaka… Co to může být? Korálek na Pandoru?“
„Nesprávné heslo. Opakujte.“
„Kabelka?“
„Nesprávné heslo. Opakujte.“
„Boty?“ vydechl nešťastně.
„Heslo schváleno. Posílám ověřovací sms.“
Podíval se na mobil.
„Lodičky Armani, červené, jarní kolekce, vel 39,“ přečetl nahlas.
„Uživatel ověřen, přístup povolen.“
Slastně ulehl do postele.
„Siri?“ zeptal se po chvíli do ticha.
„Ano, Drahý?“
„K čemu ti budou boty?“

Postihnout byl na cestě k holubům, když si všiml hory papírů přetékající z jednoho stolu.
Není to horší než stůl velitele Elánia. Pomyslel si, ale okamžitě se za to napomenul.
"Co chystáš, Reginalde?"
"Hesla," odpověděl jeho kolega. Zvedl čtvrtku, kterou právě dokončil, do svých šedivých, popřišívaných prstů, aby své dílo podrobil kontrole "Kampaň pro oživení práv nemrtvých pořád potřebuje nová hesla," dodal a bylo jasné, že tahle práce navíc ho ani v nejmenším nezatěžuje.
"Pokud bys potřeboval inspiraci, tak mám shodou okolností knihu, která obsahuje mnoho..."
"Promiň, ale jak vidíš, spasení a posmrtný život na Nebesích není zrovna naší prioritou."

Milovat budeš svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.
Nebudeš mít jiného Boha.
Nezobrazíš si Boha.
Nevezmeš Boží jméno nadarmo.
Pamatuj na Šabat, že ti má být svatý.

Milovat budeš bližního svého, jako sebe samého.
Cti svého otce i matku.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš pro svému bližnímu křivého svědectví.
Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu.

Hospodin dal svým lidem tolik slov, že občas zapomínají, že láska není slovo
Láska je naplnění zákona.
Láska je sloveso, akce.
Věci se začnou dít, když se přestaneme schovávat za hesla.
Pro křesťany nastal čas mlčet a jednat.

Hlouček studentů přešlapoval před obrazem Buclaté dámy, který toho času Buclatou dámu neobsahoval.
"Ehm... Máme hesla. Vážně potřebujeme do věže."
Odněkud z vedlejší stěny se ozvalo vzlyknutí.
"Támhle je!"
"Nejsem!" křikla Buclatá dáma zpoza křesla se spícím kouzelníkem.
"No dobře," odevzdaně se přišourala do vlastního rámu.
"Hesla?"
"Takže. Merlin nemá ani jednu čistou ponožku. To máme Mna1čp. A... A..."
"Mandragora sežrala tác chlebíčků, skřítci tancovali kankán dvakrát, hvězdička. MstchStk2x*," snaživě přeříkal Fred.
"Špatně. A já DÁVÁM VÝPOVĚĎ!" zaječela Buclatá dáma.
"Ten dobrák, který na ministerstvu tohle posílení bezpečnosti vymyslel, ode mě dostane dárek. Krásné zabalenou ultrasmrdutou hnojůvku," zasnil se George.

Petr se k tělu doplazil, klekl si a zvolna se mu sneslo do klína. Společně, prostupovala je pouze jediná nit života,nádech a objetí. Opona.
Na ní byl promítnut snímek Alice, jak se schovává za gramofonem a Lecha, který nad ní stojí rozkročen, s figurínou nad hlavou v nebezpečné pozici, starý snímek ze zkoušky. Sálem se rozléhal dobře naladěný hlas: „Po čase se ukázalo, co nakonec byl zdravý vztah a co ne.“
„Michale, tos neudělal!“ zařvalo to zpoza zatažené opony hlasem Alice.
„K. to chtěla,“ odpověděl jí stejně hlasitě mužík za promítačkou. Celý sál začal svorně skandovat: „K.! K.! K.!…“

"Dobře, ale musí to být úderné!"
Nastalo rozpačité ticho.
"Ty, jež procházíš naší branou věz, že žádné uchvácené bohatství nemůže nahradit prázdno v tvojí duši?" zkusil navrhnout Okolik.
Filozofové se zahleděli na malou dřevěnou tabulku, se kterou hodlali zastavit Tsortské jednotky útočící na jejich město.
"Asi by to chtělo něco kratšího."
"Zhyňte, uchvatitelé?"
Několik filozofů pokývalo hlavou na souhlas, několik ale začalo namítat, že občas uchvátí nějaké to pivo nebo cizí ženu, tak jestli by se jim tak radikální heslo nevrátilo.
"Dobrá, dobrá," snažil se Xeno utišit počínající hádku, "napíšeme tam prostě ZHYŇTE a tu ceduli otočíme směrem k nepříteli."

Chodím po hřbitově hladov sem a tam, po klidu, žízniv po lidech.

Náhrobky jsou svět. Anděl. Pahýl. Zrcadlo-mramor. Květina. Ostrý zub propadlého hrobu. Ze země vstává v trávě zmije.

Nápisy zpola lidským jazykem, popraskaná paměť.

Zemře- -milovaná. Umilovaná.

Dobrá křes- Křesadlo provazem pomazané.

-zapomeneš! Celý život žebrák hledá jméno.

-věky. Na věky. Na roky. Na měsíce. Na dny. Na hodiny. Nenarozeniny.

Andě- -pustí. Odpustí. Nepustí. Spustí. Dopustí. Bez viny. Hříšnice. Palice. Svíce. Hranice.

Tragický -sud. Sudbou? Ne, rozkazem.

A všechny křičí. TAK TO ŘEKNI. ŘEKNI HESLO!

Říkám. CARPE - DIEM?

Uléhám pod zem.

Vím, jaká je Smrt. To já jsem Smrt.

Sam knocked on Dean's door.
"If you want to enter you have to tell me the password, Sammy."
Sam just raised his eyebrows.
"A password? What are you, Dean? Ten?"
"So it's only you, who can be childish?"
"What are you talking about? Can we just talk like two adults? Please, Dean!"
"Now you want to talk? Now!? Maybe you could try it months ago? Before you started to sneak out of bunker every night... you thought I'm not gonna find out, that you are fucking that pipsqueak?"
Sam is watching the door in horror, this is really not good.

Osmak po mne hazi bobky a kusy zeleniny lidi si na me sedaj v metru po ulicich vykrikuju kde maj hnusnou pizzu ptam se kolemjdoucich jestli je venku teplo pritom jsem venku zpivam si ve vytahu a mavam lidem v projizdejicich dopravnich prostredcich nebo sedicich v restauracich rikam lidem do tvare co si myslim a delam si legraci sama ze sebe sama se sebou si povidam i s rostlinami zviraty a vecmi ze zasady miluji to co ostatni nesnasi jsem ten nejvetsi retard na celem svete

Zadali jste špatné heslo

„Kruci. Musím si to heslo zjednodušit. Tohle zabírá moc času.“

"Kláro, to je můj notebook?" Mladý se podíval dceři svého přítele přes rameno.
"Nejsi moc všímavej, vážně chceš bejt detektiv?" Klára se ušklíbla, ani se neohlédla.
"Proč jseš sakra na mým notebooku?" Zeptal se důrazněji a snažil se působit autoritativně (ne vystrašeně z o deset let mladší holky).
"Dělám si prezentaci do školy. Můj notebook mi shořel, stejně jako dům, pamatuješ?"
"Nemohla ses třeba zeptat?"
"Kdybych se zeptala, půjčil bys mi ho?"
"No asi jo--"
"Tak vidíš. Mimochodem, je hezký že si s tátou takhle e-mailujete. Doufám, že v práci se odhlašuješ."
Jirka ve vteřině zrudl. Přišel čas na zaheslování.

*** **** ** **** ****** * *** *** ***** ** ****. **** *** * *** ** ***** * *****. **** ** **** **** ** *** * ****.
****.
**.
*****. **** * **** ** *** **** *** ***.
** **** *** *** *** * ******* *** ****.
***. ***.
**** ** **** *** ***.
*** *** ****** * *** ****.
*****.
******.
***. **** **** ** * **** **** * *****.
***** * ***** **** *** *****. ****. ***** ** ***** **** ** *** ***.
*** ***. *** ****** *** **** ****. ***** *** ****** *** * **** *****.
*****.