Vrásky v mase nad branou sdělovaly jednoznačně: Na vlastní nebezpečí! Žádné písmo, znaky nebo obrazce, to znali až venku. Genetická informace.
Dětské prstíky zanechaly po stranách výkřik: Všichni venku zemřeme!
Nadbytečné, pomyslel si, o východu nikdy neuvažoval. Cítil se tu báječně, dost jídla, teplo, pohodlí. Rostl a sílil, občas si i radostně kopl. Snad jen jeho komůrka byla postupně trochu těsnější.
Nebylo nač si stěžovat.
Až dnes ráno.
Stěny zaútočily. Stahovaly se, mačkaly jej směrem k bráně.
Vyhnání z ráje.
Bránil se, vzpíral, nejsem sebevrah, křičel proti zbláznivšímu se domovu.
To není fér, napadlo ho, když ho oslepilo světlo venku.