DMD č. 7. pro 7. 4. 2020. Téma: Kopr

“Docela příjemná restaurace, co?”
Kývla hlavou. “A ty porce jsou tak malý, že bych těch řízků snědla dvacet.” řekla potichu, aby ji nikdo neslyšel. Zasmáli jsme se.
Chtěl jsem ji o ruku požádat už dlouho a konečně mám příležitost.
“Bětko, chci se tě na něco už dlouho zeptat.”
“Na co?” Kývla a snědla kus řízku.
“Seš nejlepší ženská, kterou jsem kdy potkal.”
Vyndal jsem z kapsy krabičku a klekl si na koleno.
Bětka začala rudnout.
“Vezmeš si mě?”
Bětka začala otékat a dusit se.
“Hele, já vim že je to velkej krok ale-”
Mezi nádechy řekla “Mám,, alergii,, na kopr.”

Patří Mu všechno, co máme.
Dobytek na tisíci kopcích.
Nepotřebuje naše dary, přesto od nás žádá prvotiny z čistého a nečisté nahradit obětí.
Abychom si zvykli důvěřovat.
Své slunce nechává svítit na dobré i zlé, Jeho rosa zavlažuje pole, aby vzešla úroda.
Nepotřebuje potravu, přesto po nás žádá desetinu všeho, co vyroste.
Abychom si uvědomili, jak jsme požehnaní.

Máta a kopr, obilí i len, zvířata, zlato a drahé kamení.
Ten, kdo je věrný v málu, bude věrný ve všem.
Tak to učí Zákon.

A přesto pak zazní hlas Syna, který říká: "Cedíte komára a polykáte velblouda. Nepochopili jste nic podstatného."

„Omlouvám se, že jste musela čekat,“ řekne postarší lékouzelník, když vejde do místnosti. Lehce voní koprem. Rowena se přinutí k usednutí, nevědomky zadrží dech.
Nikdo neviděl, co se jí stalo. Našli ji po bitvě, nemluvila, nehýbala se, nezdálo se, že ví, co se kolem ní děje. U její postele se vystřídalo procesí lékouzelníků – na diagnózu čekali už skoro týden.
„Myslíme si, že jde o následky specificky upraveného Confunda. Ale zatímco běžně jde o zmatení postihující jen několik funkcí mozku, tohle zasáhlo většinu.“
„Co to znamená? Bude někdy...?“
„Zatím bohužel nevíme. Pracujeme na protikletbě, ale ta původní musela být matematicky přesná.“

Otevři oči. Slunce se rozlévá mezi čtyřmi holými stěnami. Vstaň. Dej se do pohybu.
Oves, protein, vitamin C, Betaserc 24. Jez rychle. Otevři okno.
Čtyři stěny a karimatka. Ahoj slunce.
Usedni ke stroji.
Mluv se strojem.
Zeptej se stroje, jak se má Boris.
Zeptej se stroje, jak se má sestra kamaráda z Erasmu, se kterou jsi nikdy nemluvila.
Zeptej se stroje, co znamená борщ.
Zavři stroj. Přes čtyři holé stěny se stíny převalily na druhou stranu pokoje.
Zakryj si obličej, vyjdi do prázdné ulice.
Nakup řepu, kopr, zelí, čokoládové sušenky.
Vař.
Jez rychle, jez sama. Zavři okno.
Po desáté nečti zprávy.

"Mhm, ukróp," nakrucuje si labužnicky knír amputovaná noha.
"Kdepak oukrop," směje se Mína, "to je koprovka. Ko-prov-ka."

"Ukróp je v ruštině kopr, sestřičko," pomůže jí hezký Karel.
Přisedne si k němu na slamník: "A co vy? Vy máte rád koprovou?"
"Od Vás mi chutná všechno," usměje se a poslušně se nechá nakrmit.

Když mu z pěkné tváře ubrouskem stírá zelené smítko, dovolí si malíčkem lehce sklouznout po teplé kůži. Na dlani ucítí jeho horký dech.

"Sestřičko, vy jste anděl. Já bych Vám obě ruce zulíbal! Jen počkejte, až se zas budu moct hýbat!"

Neví, že on už žádné ruce nemá.

Grilovačka byla v plném proudu. Ondřej, hostitel a vrchní grilmistr, ale udělal fatální chybu, jelikož pověřil hlídáním grilu Roberta, zvaného též Kopr, fanatického vyznavače starých mercedesů a člověka s pár pochybnými návyky.
"Hele, Kopr, nemělo by se to maso votočit?"
"Ale jasně, brácho, hned jdu na to."
Nad nabízenými kleštěmi mávnul rukou.
"Na co kleště, brácho, to se dělá takhle."
Než ho někdo stačil zastavit, Kopr si naslinil prsty a jal se plátky masa otáčet holou rukou. Po vykonání onoho činu si ještě prsty okázale olíznul a zahlásil:
"Mňam, Kotányi, to je nejlepší koření, brácho, to jde fakt na všechno."

Risa had the location, map and GPS.
The drive took couple of hours.
It was late evening. The large parking lot was still half full - of course. It is Saturday. An still quite light.
So, this is how the white night looks like.
Not nearly white enough, as she is not THAT far north. She did notice her colleague’s car. It seemed completely untampered with.
Alright.
She parked way down.
The path was wide, but she didn’t follow it. She climbed the rocks.
She felt the magic of the tefact from afar.
But she was careful.
I am no dill.

Trojice pod vedením holky s knížkou bez prodlev zapadla mezi kameny a se vzájemným představováním prozatím neomaleně vyčkávala, ač bylo jistě namístě. Edvin pro jistotu tasil meč a hlídal, jestli se k nim ten tucet ozbrojenců nepřibližuje, děda v doktorském plášti si podezřívavě prohlížel hlavně okolní poušť. Po chvíli, kdy mhouřil oči na dva měsíce na obloze, se sehnul, promnul mezi prsty hrst písku a komentoval to tichým, nicméně naléhavým „no to mě po#&@, taky cejtíte koření?“
Edvin okamžitě zavrtěl hlavou, že ne.
Jakožto Fin si totiž pod pojmem koření vybavil kopr, ale tohle, tohle mu přišlo spíš jako skořice...

Nenáviděla ji od prvního okamžiku. Vlastně ani nevěděla proč. Možná kvůli těm přehnaně krátkým sukním. Možná kvůli těm elastickým tričkům, pod kterými nenosila podprsenku. Možná kvůli těm nenápadným úsměvům, kterém PO NĚM házela. No a ON? Z ní byl samozřejmě hotovej.

Vlastně si ani nevzpomínala, kdy se jí začal tak líbit. Znali se od školky... Jenže teď se sem přistěhovala ona. Aby toho nebylo málo, jejich rodiče se spřátelili.

-------

,,Je slušnost, abychom je dnes pozvali zas k nám," mávla maminka lžící a dala ji ochutnat pomazánku. ,,Ještě tam přidej kopr, mami."
To, že na něj má alergii, věděla úplnou náhodou...

„Tak co, Kočičko,“ povídá Pejsek, „co bude k večeři?“ „Bude koprovka, Pejsku,“ povídá Kočička. „Nééé, koprovku né, ty ji vůbec neumíš!“ říká zoufale Pejsek. „To kosti na měkko, ty by byli lepší …“, přesvědčuje Pejsek. „Ale no tak, viděla jsem upoutávku na nějakej kurz, prý se to jmenuje Kurzy koprolalie,“ zajímá se Kočička. „No jo, vypadá to docela dobře, ale nechápu, proč tolik mluví sprostě …, snad tě tam naučí dělat koprovku.“ strachuje se Pejsek. „Pejsku, podívej, tohle vypadá líp: ZDEŇEK POHLERICH, NOVÁ KUCHAŘKA, I PRO NEZKUŠENÉ.“
„No jo, Kočičko, ale víš …“ říká Pejsek. „Žádné ale, to chci mít!“ odmítá Pejska Kočička.

Dívenka vběhne do chalupy a volá "Mami, mami! Uděláš zase tu dobrou omáčku? Prosím?"

Maminka se k ní otočí. "A jakou myslíš?"

"Tu dobrou! Jak ji můžeme jíst jenom s bramborama!" Upřesňuje holčicka.

"Aha," povídá maminka, "Ty myslíš koprovku. Dobře." Přitaká. "Ale teďka tu nemáme kopr. Budeš muset počkat, na nákup jedeme až za tři dny."

"Ale mami! Vždyť nám tady kopr roste na zahradě!" Ukáže dcerka rukou k místu na zahradě.

"Zdeni, to ale není kopr. Jen ho to připomíná."

"Ale!"

"Tak zase běž. Slibuju že ti ji pak udělám."

'Vždyť to voní stejně!' myslí si, ale vyběhne ven.

Je slunečný den, hodina H se blíží, svatebčané čekají až obřad začne, nálada je všeobecně výborná.

Avšak náhle přibíhá družička se zděšeným výrazem.

"KYTICE!"

Nejbližší účastníci svatby k ní obracejí pozornost, "Jaká kytice?"

"Svatební kytice! Zapomněli jsme vzít nevěstě kytici!"

Ženich však jen mávne rukou, "To nevadí, stejně je v ní kopr."

"Ale tvoje nastávající se nemůže vdávat bez kytice!" vysvětlují žalostně družičky

"Ale s tím koprem mi ta kytice strašně smrdí, prostě bude obřad bez kytice." oponuje nadále ženich.

"Ne!" křičí družička. "Obřad počká, rychle pro kytici!"

To už si založil ženich ruce na prsou, "Buď kytice, nebo já!"

Následující den stáli oba před stolem ve stanu Whiskeyjacka. Na stole bylo položeno několik krabic, a když Křovák zahlédl, co je v nich, málem si učůrl.
"Tohle je Bořič," představil Whiskeyjack podlouhlé kameninové válečky, s voskovou západkou a zeleným pruhem na stěně. "Ke každé je tahle ampulka s kyselinou. Jakmile se kyselina prožere tím voskem, mělo by to udělat řachu."
Při slově řacha Křovák nadšeně poposkočil.
"Tak to půjdeme ozkoušet, pojďte moje děťátka," sebral Křovák ze stolu dvě krabice a vydal se k cvičné střelnici, kterou pro ně vyrobili.
"Ta zelená se mi nelíbí, připomíná mi kopr," postěžoval si Šumař.

„No, je to poměrně neobvyklé,“ usmála se doktorka, „ale nemyslím si, že byste se tím měl znepokojovat. I když by asi bylo vhodné snažit se omezit tu personifikaci a používání jména.“
„Chápu,“ přikývl zachmuřeně. Příliš ho to neuklidnilo.
„Kdyby něco, určitě se kdykoliv znovu ozvěte.“ Zkontrolovala hodiny. „Mám na vás teď ještě deset minut, tak co kdybyste mi řekl něco víc o svém životě? Třeba se z toho něco dozvíme.“

Z lékařské zprávy:
Polidšťování dialyzačního přístroje, pravděpodobně jako projev samoty a truchlení nad zesnulou ženou. (...) Traumatické zážitky z dětství vázané na koprovou omáčku.
Celkový stav stabilní, další vyšetření není nutné.

Kocour tancoval kolem Krytona, který v rámci přípravy trvanlivých zásob na horší časy nakládal zavináče.
„Přidám tam cibuli,“ opakoval Kryton recept.
„To tam nedávej, to neni potřeba,“ hučel Kocour.
Android pokračoval: „Dále nakrájenou kořenovou zeleninu...“
„No když to musí bejt, tak teda jo, ale dělej, Krytone,“ křepčil nedočkavě Kocour.
„...sůl, ocet...“ Kryton s obdivuhodnou ledabylostí ignoroval Kocourovo dorážení. „...cukr, bobkový list, pepř, nové koření...“
„Tohle všechno? A bude to ještě vůbec ryba?“
„...a nakonec snítku kopru,“ dodal Kryton.
„Cožeeee? Zbláznil ses, Krytone? Kopr? Fuuuj!“ nevydržel to už Kocour, bleskově vylovil sledě, než je Kryton gastronomicky naprosto znemožní, a byl pryč.