Já toho mám vážně dost, prohlásil Horáček, všude ponožky, a jak smrdí!, nádobí po celým bytě, postel věčně rozestlaná, co aspoň trochu vyvětrat, ale Pažout zaječel, néééé, víš, jak je mi mizerně, nejspíš umřu a ty tady řešíš ponožky, ale Horáček odpověděl, co bys umíral, máš obyčejnou rýmu, na rýmu se neumírá, načež Pažout povídal, člověče, Horáčku, aby to nebylo něco horšího, a Horáček zakoulel očima, nic ti není, rýma stejně není příznak, uvařím ti čaj, ale nehraj na mě umírání, nejsem tvoje manželka ani máma, a Pažout zachrchlal, to teda ne, kdybys byl ženská, byl bys na mě HODNĚJŠÍ!