Přijela. Lačná po placení dávných účtů, odporná svojí dokonalou maskou. Viděl výsměšný škleb jejích rudých úst, lascivní pohupování boků, slyšel spokojené vrnění nažrané kočky. Jenže tahle kočka ke žrádlu teprve přišla. A žrádlo, tak to je on.
Pojď, zlato, projedem se spolu pod noční oblohou, se stáhnutou střechou a leskem na rtech vypadá svět oukej...
Otevřela dveře a on těžce nastoupil, ani zamlada by do ní nenaskočil, natož dneska, osmdesátiletý stařec, kam všechny ty dny – George, jeho sestra, Leigha, pryč, všechno pryč, jen on – čas vypršel, tentokrát není kam zdrhat jako minule.
Zbyl poslední.
A Christina konečně dojela na východ.
