Černokněžník

"Kapitáne," otvírám portál, který vede do autorova obýváku.
"To je dost!"
Matěj a Bohdan otálejí.
"No tak, tady zůstat nemůžete. To víte."
Vědí.

Druhý portál vede na mnohá místa. Včetně mojí knihovny. Pan Pratchett už svůj obývák nepoužívá. Postavy mizí, Patricij na mě vrhá Pohled a pak neslyšně říká příští rok!
Rozkaz!

Geralt se společností mávne rezignovaně rukou. Ví, že za rok je tu znova.

Nakonec Rogan a Gorja.
"Jestli nahoře nenajdu Síň hrdinů..."
"Řekneš Perunovi, ať řekne Červenákovi, ať to napíše."
Potomek Černobohův obrátí oči v sloup nad tím nedostatkem respektu k bohům a zmizí v Portálu.

Pokoj osiří.

Lesem se plížily dvě postavy, oblečené v našedlých hadrech a prakticky neviditelné. Hunar a jeho bratr byli oddaní Belbogovi uctívači. Celým srdcem mu sloužili a teď je čekal úkol nadmíru důležitý. Najít a zničit toho proklatého Černokněžníka z Kančí hory. Toho čubčího potomka Černobohova. Hunar se rozhlédl. Les byl klidný, ve větvích zpívali ptáci, nedaleko z potoka pila srnka... Tak proč má najednou takové zlé tušení?
Rudého odlesku na mokrém listí si všiml pozdě. Stačil jen zakřičet:
"Past! Elky, je to past!"
Pak Goryvlad zavrčel a skočil. Past a vlčí čelisti sklaply. O Hunara se dokonale postaral Rogan a Krutomor.

Začalo to, ostatně jako mnoho jiných věcí, pohřbem.
Hranice ještě nevychladla, a objevily se uštěpačné poznámky. Netrvalo dlouho, a vzplanula válka.

Bohové se přidali. Přímo do boje ne, jen pozorovali, a sem tam "zasáhli".

A pochopitelně se sázeli.

"Ještě pořád doufáš, že jí to nevyjde? Podívej se na ně, jsou všichni zpití do němoty."

"On má pořád čistou hlavu."

"Medovina mu jí nepopletla, pravda, ale ta holka ano. A to tvoje zakrákání ani nevnímal."

"Nerad ti kazím radost, ale podíval by ses na tu malou cedulku, co visí na tom rohu?"

"JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ? Tak tohle ti nesežeru, Černý!"

"Rogane," zasípal udýchaně Ještěk, "nemohl bys zpomalit, prosím? Chlapi to nezvládají."
Rogan se otočil. Zbytek skupiny se potácel dost vzadu a bojoval s pralesem.
>> Bratříčku, opravdu bychom měli zpomalit. Ne všichni jsou tu polobozi. << řekl Goryvlad.
Rogan nesrozumitelně zavrčel.
>> Dobrá, už mlčím. <<
"Čím pomaleji půjdeme, tím později tam dojdeme a on je mezitím může všechny zabít!"
"Jenže čím pomaleji půdeme, tím méně naděláme hluku. A tím spíš o nás nebude vědět." řekl Ještěk a odhrnul z cesty větev.
>> Ehm... myslím, že na to už je pozdě. << poznamenal Gorja při pohledu na skupinu běsů na cestě.
Rogan tasil a Krutomor vzplanul.

Žrecovi pomocníci přivlekli k obětnímu oltáři kozu a stařec sám vykonal příslušné obřady. V obětním ohni, náhle zrudlém, se objevily dvě siluety. Mužská a vlčí.
"Ó mocný vládce Krvavého ohně! Vzýváme tě a prosíme o pomoc!"
"Mluv, žreci." pronesl Černý Rogan.
"Nevíme si rady! Naše vědma statečně bojovala, ale včera jsme ji našli mrtvou!"
>> Co vás ohrožuje? << promluvil tentokrát vlk a vycenil zuby.
"Vlastně ani pořádně nevíme. Jsou malí a strašně oškliví. Vlezou všude a strašně rychle se množí! Naši lovci pokladli několik pastí, ale nebylo to nic platné. Chytili jsme jich sotva pět. Pomoz nám, Rogane z Kančí hory!"

>>Bratříčku,<< šťouchl Goryvlad Rogana do boku, >>kdy už to začne? Tohle čekání je k zbláznění.<<
"Musíme vydržet," odpověděl Černokněžník.
Gorja tiše zakňučel a odevzdaně položil hlavu na přední packy.
Měsíc konečně vyšel nad jezero a ze stínů stromů vyšel jelen. Třásl se a kroutil tak dlouho, až se na něm začala trhat srst.
V jelení kůži ležel sotva patnáctiletý mladík.
Rogan na nic nečekal a vyběhl mu vstříct.
"Jetiši?"
"Kdo jste?"
"Tvůj otec nás najal. Zbavíme tě té kletby, neboj se."
"Ale to byste museli spálit tu kůži."
"To nebude problém," řekl Rogan a v očích mu zaplál Krvavý oheň.