Na královském karu
Na královském karu, jakkoli opožděném, se sluší podávat jen nejopojnější nápoje a nejvybranější lahůdky.
Vdova seděla v čele stolu s patřičně smutečním výrazem, jako by na ni teprve teď dolehl žal.
Naštěstí se hosté zatím zdržovali snahou napnout tětivu.
„Dovolte, abych i já připil královně na zdraví."
Pohoršené pohledy a smích našly vyzáblého, zarostlého, otrhaného muže ve dveřích.
„Když vy, může být mým hostem třebas i on!" Přijala číši a vypila do dna.
Pak se pátravě zahleděla trhanovi do tváře. „Přeci jen tu dnes naleznu manžela."
Diův kněz si odkašlal. „Mají začít přípravy sňatku?"
„Nebude třeba. Proběhl před pětadvaceti lety."
So, 2011-04-16 12:46 — Profesor
Moc hezké. Brilatní závěr.
Moc hezké. Brilatní závěr.
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-13 16:34 — Lejdynka
Uhíí! Nedošlo by, kdybych si
Uhíí! Nedošlo by, kdybych si nepřečetla fandom, takhle tleskajík!
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-12 23:23 — Keneu
jé!
teda, mě by to snad ani nedošlo, bez explicitního určení na konci
vrátit se na vlastní "pohřeb", chudák malej...
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-12 20:56 — Danae
Tahle scéna mi vždycky
Tahle scéna mi vždycky svírala hrdlo. A teď jsem docela naměkko.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-12 23:21 — ioannina
Já vždycky vobrečela toho
Já vždycky vobrečela toho věrnýho psa. :-))
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
