Znovu a znovu
Sedí na zemi, svíraná touhou, ještě jednou… jednou jedinkrát… opravdu naposled. Mozek má chuť se rozskočit, bojuje sama proti sobě, jak silnou máš vůli? Zvítězíš? Přemůže duše a svědomí tělo? V hlavě zoufale opakuje všechny důvody, nechce být závislá, nechce být ovládaná, ať už to prosím skončí! Křížky v kalendáři se jí vysmívají - minule týden a pak relaps, jak dlouho vydržíš teď? Nestačí rozhodnout se jednou, každou minutu každého dne si znovu říká - ještě alespoň chvíli vydržet, ještě na chvíli se přemoct, ještě jeden jediný den tichého hrdinství. Relaps střídá relaps, abstinence bolí, naděje v nedohlednu. Ještě jeden den… prosím.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Au au, držím jí palce, je to
Au au, držím jí palce, je to děsně těžký :(
Děkuji :)
Děkuji :)
Ať to zvládne!
Ať to zvládne!
Děkuji.
Děkuji.
ou, to je vážně hrdinství
ou, to je vážně hrdinství
No jo, každý se s něčím
No jo, každý se s něčím pereme. Díky za komentář :)
Přidávám se k držení palců.
Přidávám se k držení palců.
Díky!
Díky!
Uchopilas to skvěle, chtěl
Uchopilas to skvěle, chtěl jsem psát o každém dni hrdinství, co se člověk nezpije do němoty (tak nějak z první ruky :-)), ale Tys to zpracovala přesně a sugestivně!
Děkuji, jsem ráda, že se mi
Děkuji, jsem ráda, že se mi to snad povedlo zachytit (byť psáno ve třetí osobě, prožitky také z první ruky).
Velmi silné. Klobouk dolů
Velmi silné. Klobouk dolů před všemi, kteří si ten ještě jeden den hrdinství protrpěli (a pak další a další) a teď jsou třeba milující rodiči a prarodiči.
Děkuji za milý komentář :)
Děkuji za milý komentář :)
To je opravdu hodně
To je opravdu hodně sugestivní. Tak se modlím, aby se dostávala síla vždycky na ten jeden den.
Děkuji.
Děkuji.