Much si olízl rty. Tohle smrdí, betla se dvěma spodky a esem nedá, i kdyby se rozkrájel, ale jedna červená je jedna červená a k tomu nevidí do hlášek. A navíc – ten rozechvěle lhostejný způsob, jakým se Robin zeptal na barvu, to jeho cvičené ucho nemohlo přeslechnout. Sto sedm v červenejch, jen to vyšije, přihodí deset, dvacet?, těžko říct, plus ňákou hlášku, když mu to ale vezme, jde na přímou porážku. Levnější? S flekem? Malý John by to vobít neměl, snad pochopí, že i kvůli němu utíká…
Robin vyjekl a vyskočil ze židle. V okně tříhlavé zvíře: mečí, mňouká, kokrhá!