Svědomí

Sedí schoulená na nemocničním lůžku. Mluvila s obyčejnou policií i tou magickou, ale pravdu neřekla.
"Tos to teda posrala." řekne zrzka a vyloupne se zpoza závěsu postele.
"No co koukáš? Stálo to za to? Vidělas, co to s ním udělalo? Teď s tím budeme muset žít."
Jako by se dívala do zrcadla, jen pokřiveného, protože se už dívala a náhle zestárla o 10 let.
"Já jsem tvoje svědomí, víš? To, cos ještě před pár hodinami měla!"
"Ale já..."
"Zahodilas mě jako starý hadr. A proč? Pro pomstu?!"
"Napravím to, slibuju."
Zrzka se jen zasměje.
"Pozdě! Zabilas mě. Stejně jako jeho."