Selanka

Jarní hlína ještě nestihla změknout. Odhrabuji kuličky kozího trusu.
Koza je zvíře pro čarodějku, řekl, když je přivedl.
Rýč udeří o kořeny. Kopu pomalu.
Pojmenoval je Trnka a Svízel. Co týden utekly, sežraly, na co přišly, ani nábytek nebyl v bezpečí. Já hrozila rožní, Karel je zaháněl, opravoval vyplétaný plot.
Z plotu vykoukne rohatá hlava. Svízel se přikrade k lavici, začne ji okusovat.
Prospěje ti mít tu i cizí zlomyslnost, smával se, jen trošku krutě.
Nevšímám si jí. Oženu se, až když Trnka šlápne na rubáš.
Pouštím rýč – tahle hloubka musí stačit.
Když ho spouštím do hrobu, obě kozy ztichnou.