Podruhé na univerzitě

Přijel sem v lednu devatenáctého roku. A kdyby měl být upřímný, řekl by, že je tu univerzita, knihovna a hospody.
Jeden z hostinců si obzvlášť zamiloval. Stál na půli cesty mezi knihovnou a jeho bytem a dobře tu vařili. Takže tu sedával, jedl soljanku, popíjel něco, co možná nebyl alkohol, a učil se.
Vydrželo mu to asi dva roky. Potom usoudil, že už má dost soudruhů i nejlevnější polévky široko daleko, a místo učení začal hledat kudy odsud.
Skončilo to emigrací do Polska. Kromě dvou let na univerzitě si z Rostova na Donu odnesl doživotní nenávist k polévkám a kopru.