Osamělá duše

Byla tam, každý rok tam byla. Jednou malá, jednou velká. Jednou tlustá, jindy tenká. Vždy se snažila nakouknout zpátky do lidského obydlí, odkud ji sebrali od jejích sester. Jenže vetšinou, žel, byla příliš daleko, kdesi v pustině.
Přes den kolem ní běhala halda dětí, v noci se ji snažili sežrat psi.
Zrovna dnes ji pokousali a ne málo. Byla jí zima, stýskalo se jí a byla zraněná.
Ale nikoho to nezajímalo. Nikdy to nikoho nezajímalo.
Jednou dokonce spadla, ale zase ji zvedli a dali zpět na místo.

A tak tu trpěla, pokousaná, zvalchovaná a zmrzlá.
Jedna osamělá mrkev v zimě.