Osamocená
Když jsem byla malá, říkávala mi matka, že, až se zamiluji, muž mě bude uctívat jako princeznu. Pak jsem vyrostla, ale stále jsem pokládala její tvrzení za absolutní pravdu. Proč ne? Byla jsem mladá a krásná, můj život báječný.
Pak přišel Sidus. Budoucí král mi ukradl srdce i dech. Marně mi Alena domlouvala, ať se nenechávám unést. Marně otec naznačoval.
Pochopila jsem, až když si přišel pro Valerii. Moje zrádná sestra mi ho ukradla! Nechtěla jsem být princeznou sestrou! Co jsem měla dělat jiného, než ji proklínat?
Oba již zemřeli.
Aldorma padla.
Jen já tu zůstávám, dokud neodčiním svůj hřích.
Po, 2011-04-11 08:24 — Eillen
Nádhera
Nádhera! Svým způsobem je mi Oreny líto, protože mi hrozně připomíná mě samotnou. Taky začne přemýšlet, až když je pozdě
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-11 08:47 — Bilkis
To víš, nechala se unést
To víš, nechala se unést svými představami a city. To nedělá dobrotu. I mně je jí líto, i když si to způsobila sama.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-11 20:05 — Profesor
Pěkné. Asi se do tohohle
Pěkné. Asi se do tohohle světa časem podívám.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-12 07:27 — Bilkis
Budeme rády... :)
Budeme rády... :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
