Vyznání

A/N: Věnováno všem nočním chodcům. Díky, Vlade.

Z dálky vypadají jako zrnka cukru na temném ubruse, tisíce hvězdiček, jež září a vábí všechny okolo.
Zblízka...
Vrnění aut, blikající semafory, ztemnělé výlohy a nad nimi křiklavé neony.
Vzdálená hudba, opuštěné útržky smíchu a rozhovorů.
Ostrůvky lamp i temné stínoví průchodů.
Kočičí hlavy pod podrážkami bot a vítr ve vlasech.
Procházím ztichlými ulicemi, tisíce myšlenek za okny domů i uvnitř mé hlavy. Pod rouškou tmy se najednou všechno zdá podivně opravdovější. Připadám si, jako bych byla jediný člověk na celém světě; přesto se necítím sama. Všemi smysly nasávám život kolem sebe.
Noční města jsou krásná.
A já je miluju.