Osamělá

Cítila jsem se smutná. Moje nálada neměla nic společného s tím, co se poslední dobou stalo, spíš s tím, že jsem netušila, co bude dál. Chtěla jsem zmizet někam daleko od lidí a na to se hodilo jedno místo, které znalo jen pár lidí. A doufala jsem, že ty tam nepotkám. Od mé první návštěvy jezírka s Damiánem už uplynul rok a půl. Tenkrát mě tak nádherně sváděl a získával mě různými romantickými gesty, že ještě teď, když na to myslím, z toho mám úžasný pocit.

Od té doby jsme tam byli několikrát, takže jsem si cestu už dobře pamatovala. Osedlala jsem si Sally, neboť jsem věděla, že ji u jezírka nebudu muset uvazovat.

Místo mě jako pokaždé zcela uchvátilo. Vyndala jsem si deku, abych si lehla a vychutnala letní paprsky. Po hodince na slunci jsem si řekla, že by nebylo špatné se ochladit v jezírku. Bohužel ani letní paprsky ho neprohřály natolik, aby se v něm dalo koupat. Chvíli jsem se brouzdala, voda mi dosahovala po kolena, ale dál jsem se neodvážila, neboť dno se prudce svažovalo.

Tenhle výlet mi krásně zlepšil náladu. Věděla jsem, že ať už odsud odejdu kdykoliv, že jsem se tu nakonec cítila jako doma.