Změna názoru

Když mi Luthomar oznámil, že pan Antares se stane mým společníkem a bude mě denně doprovázet a hlídat, byla jsem zoufalá, ale nedala jsem nic najevo. Potřebovala jsem Luthomara a on to věděl. Proto mi dal tento „danajský dar“.

Kdo mohl tušit, že z člověka, který vypadal, že se neumí ani usmát, se stane můj dobrý přítel. Rádce, ochránce. Má vrba, která mne vždy vyslechne. A v neposlední řadě muž, který jednoho dne ukradne mé srdce, aniž bych si toho všimla.

Až po delší době jsem poznala, že ne každý dar musí být Danajským. A já jsem za něj ráda.