Duch esperanta
Dnes odpoledne jsem překročila práh městské knihovny a dýchlo tam na mě cosi neobvyklého. Zarazilo mě to a chvíli jsem se neodvažovala pohnout, abych to omylem nevyplašila. Doma bych byla nyní dotázána, zda tomu něčemu netáhlo z úst. Jedině snad sklíčená skvrna na ubruse, kterou kdosi zakryl slánkou, by si ze vší zahanbenosti nedovolila žádnou uštěpačnou poznámku.
Stála jsem tedy ve dveřích a neznámo proč náhle přemítala o osudech esperanta. „Saluton!“ Zavolala jsem na knihovnici a zamířila do útrob knihovny. Když jsem jakémusi pobledlému muži odpovídala na otázku větou „Mi estas tre bone, dankon.“, hned jsem vycítila, s kým hovořím.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak schválně: mám se velmi
Tak schválně: mám se velmi dobře, děkuji?
Ano, ano. :)
Ano, ano. :D Přesně tak.
Já to prostě musím dát do
Já to prostě musím dát do oblíbených, přestože esperanto nemám ráda. Nedá se nic dělat, to drable je úžasný
Jé, tak to moc děkuji.:)A
Jé, tak to moc děkuji.:)A omlouvám se, že jsem zvolila právě esperanto.;)
Uf, zajímavé.
Uf, zajímavé. Pěkné.
Děkuji:)
Děkuji:)
ĝi estas tre bela drabble!
ĝi estas tre bela drabble! (Drabblo? xD)
Na nic víc se bohužel nevzmůžu, brzy jsem to vzdala. (A pokud jsem i tohle napsala špatně, nechci to vědět. xD)
Každopádně... Hrozně se mi líbí duch tohoto drabble.
Moc děkuji. :)
Moc děkuji. :)
Esperanto se učil tatínek! To