Věnováno fiktivním přátelům
Kde budeme za pět let? ptám se známých tváří.
Doufáme, že ve vydané knize, odpovídá Gabriel a Evangeline se zatváří skepticky.
To my taky, zvedne se Fanred a vyzývavě si Gabriela měří – vždycky připravený na konfrontaci, nikdy neustupující. Lycva ho zatahá za ruku a vrhne varovný pohled po Laivovi, aby si zase sednul a schoval meč.
Já ale chápu, proč je v křišťálové kouli většinou mlha. Kdo ví co bude za pět dní, natož za pět let?
A co vy? obracím se k Nimanovým.
Ryko vezme Irenu kolem ramen a usměje se. My budeme tady, čekat, až nás budeš potřebovat.
Příběh o Gabrielovi a Evangeline je už skoro hotový, příběh o Fanredovi a Lycvě píšu v rámci Padesátky. S oběma mám ambice, takže u obou cítím, že by to mělo klapat - což se ne vždycky děje. A pak jsou tu postavy, na které se mohu vždycky spolehnout a můžu k nim vždycky utéct, když potřebuji.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Postavy s ambicemi probojovat
Postavy s ambicemi probojovat se do knih už nemám /měla jsem vůbec někdy?/
Ale těch, ke kterým ráda utíkám, mám dost.
Krásné drabble!
A pozdravuj je všechny.
Ten druhý druh postav je
Ten druhý druh postav je podle mě důležitější.
Doufám, že tu dáš vědět, až
Doufám, že tu dáš vědět, až knížky vyjdou ;)
Jestli...
Jestli...